V bytě asi nenajdete místnost, která by se vlivem životního stylu za posledních padesát let proměnila tak zásadně, jako koupelna.
A nemluvím tu jen o technologických vymoženostech, ale o celkovém náhledu na to, jakou funkci má koupelna plnit. I dnes platí za místo, které musí sloužit svému specifickému, pragmatickému účelu – hygieně, ovšem stále častěji se na ni díváme jako na místo intimní relaxace.
Tomu pak pochopitelně odpovídají změny v pojetí jejího interiéru. Do strohého prostoru, kde převažovaly sterilní odstíny bílé, šedé a světle modré a kde mezi použitými materiály hrály prim keramické dlaždice a kovy, začaly postupně pronikat barvy, plasty, dřevo a textil, až se nakonec koupelna proměnila v místo, které se svou útulností přiblížilo jiným klidovým částem bytu.
Nemusí být sterilní
Neplatí to ovšem všeobecně, kolik lidí, tolik náhledů na to, co je vkusné a příjemné, a tak se běžně setkáváme s koupelnami, kde snaha potlačit přirozenou sterilitu tohoto prostoru zůstala tak nějak na půli cesty.
Vytvoření harmonického prostředí přitom nemusí automaticky znamenat kompletní přestavbu místnosti, často stačí jen logicky uspořádat nábytek a vybavení, šikovně ukrýt kbelíky, čisticí prostředky a prací prášek a citlivě vybrat a zkombinovat doplňky.