Radši si tedy řekněme, co je který materiál zač. Na tom, z čeho je nádobí vyrobeno, záleží. Až si přečtete tenhle článek, zrevidujte obsah skříní.
Měď je nejlépe tepelně vodivá. Pánve z mědi jsou oblíbené u šéfkuchařů, protože se rozpalují a chladnou tak, jak to vyžadují profesionální kuchaři. Jenže jsou strašně drahé. Navíc měď může při styku s potravinami reagovat a může být i toxická. Proto jsou měděné pánve a hrnce potahovány vrstvou jiného materiálu, kterým je většinou nerezová ocel.
Naopak kvůli nižší ceně jsou jenom dna nerezových pánví potahována vrstvou mědi pro její dobrou vodivost. Největší nevýhodou mědi je ale údržba. Měď může změnit barvu, jednou za čas je tedy třeba ji leštit, a zbavit ji tak skvrn. Měď je také snadné poškrábat.
Hliník je skvěle tepelně vodivý a teplo rozprostírá rovnoměrně po celé pánvi. Když je vrstva hliníku silná, rozprostření tepla je ještě lepší. Hliník je možné eloxovat, aby byl jeho povrch pevnější. Silně eloxované nádobí na vaření je pevnější než ocel a mimořádně odolné. A kromě toho je také vhodné pro mytí v myčkách.
Tento typ nádobí na vaření je také v porovnání s ostatními materiály velice levný. Nevýhodou je, že pokud není hliník upravený, snadno na něm vznikají skvrny a reaguje s potravinami. Z toho důvodu se doporučuje hliník s nepřilnavou vrstvou uvnitř nádoby, což minimalizuje možnost tvorby skvrn a reagování s potravinami.
Nerezová ocel je oblíbený a trendy materiál, protože si udržuje lesk, je lehká a trvanlivá. Tepelná vodivost nerezové oceli je však slabá, některé nerezové nádobí je proto vyráběno s měděnými nebo hliníkovými deskami v jeho dně, aby pomohly rovnoměrněji rozprostírat teplo. Díky hladkému povrchu je nerezová ocel snadno čistitelná a lze ji mýt v myčce nádobí.
Pokud snad zaznamenáte nějaké skvrny, můžete použít čistič určený pro nerezovou ocel, který obnoví její přirozený lesk. Na nerezové povrchy je možné použít kovové náčiní. Nerezová ocel je dobrým materiálem pro jakýkoliv druh vaření, protože nekoroduje a nereaguje s alkalickými nebo kyselými materiály.
Litina je zapomenutý poklad. Litinové hrnce a pánve jsou levné, a pokud o ně pečujete, budou je používat ještě i vaše vnoučata. Jde o velice pevný materiál, který zvládá vysoké teploty a na rozdíl od nerezu je velice dobře tepelně vodivý. Jednou z výhod litiny je její nepřilnavost, jakmile ji vypálíte.
Pro takové vypálení vydrhněte povrch nové pánve drátěnkou, abyste odstranili ochrannou vrstvu, a pak ji jednoduše umyjte v mýdlové vodě. Poté povrch potřete rostlinným olejem a vypalujte ji v troubě po dobu 2 hodin při 120 °C.
Skvělé vodivé vlastnosti litiny umožňují energeticky úsporné vaření při nízkých teplotách. Dobře drží teplotu, a hodí se tedy k servírování potravin přímo na stůl. Pro dušení a pomalé vaření a pečení bude tento materiál nejlepší volbou.
Litý hliník: hliníková slitina se vyrábí litím horkého, kapalného hliníku do forem. Jeho hmotnost je výrazně nižší než u litiny, manipulace a práce s ním je tedy snazší. Zatímco hliník patří mezi kovy s nejlepší tepelnou vodivostí (na druhém místě hned po mědi), hliníková litina se rychle zahřívá. Kromě toho, na rozdíl od svitkového hliníku, hliníková litina také drží teplo díky vzduchovým bublinám vytvořeným během lití. Moderní nádobí z litého hliníku má často nepřilnavý vnitřní povrch.
Které nepřilnavé je dobré?
Všechny dobré nepřilnavé povrchy jsou vyrobeny ze základní složky, PTFE, neboli polytetrafluoretylenu. I když se předpokládá, že má skvělé nepřilnavé vlastnosti, je velice měkký, a je tedy skutečně snadné ho poškrábat.
Proto musí být smísen s dalšími materiály, aby se stal tvrdší. Rozdíl mezi různými značkami u nádobí s nepřilnavým povrchem představuje poměr, ve kterém je PTFE smíchán s dalšími materiály. A ten rozdíl je potom i v ceně a kvalitě.
- Nemusíte být zrovna odborník, abyste byla schopná říct, jak dobrý je nepřilnavý povrch. Jediné, co musíte udělat, je přejet po povrchu prstem tam a zpět. Pokud ucítíte nepatrné rýhy, vraťte pánev do regálu. Tyto rýhy značí, že výrobce povrch rozválel, a má tedy pravděpodobně jen jednu vrstvu. Dobrý nepřilnavý povrch je hladký, protože byl nastříkán ve správném sledu a je správně vytvrzený.
- Než poprvé nepřilnavé nádobí použijete, umyjte ho teplou vodou se saponátem pomocí houbičky nebo hadříku. Pak ho opláchněte horkou vodou a pečlivě osušte. Dále potřete nepřilnavý povrch malým množstvím potravinového oleje a papírovým ubrouskem setřete přebytečný olej.
- Když vaříte na nepřilnavé pánvi, používejte plastové, gumové a dřevěné náčiní. Vyvarujte se použití jakýchkoliv ostrých nástrojů, ačkoliv škrábanec neovlivní nepřilnavé vlastnosti, může určitě poškodit povrch pánve.vl