Nový občanský zákoník: Je společné jmění fakt společné?

Finance a kariéra 6. ledna 2014

Nový občanský zákoník, který začal platit s prvním dnem roku 2014, zasahuje snad do všech oblastí života. Výjimkou nejsou ani manželské vztahy, u nichž je řada novinek zejména u společného majetku.

Hodně se nový občanský zákoník (NOZ) věnuje společnému jmění manželů (dříve bezpodílové vlastnictví manželů). Umožňuje jim více přizpůsobit majetkové uspořádání vlastním potřebám a posiluje také ochranu třetích osob. Společné jmění manželů se bude řídit třemi režimy - zákonným, smluveným nebo režimem založeným na rozhodnutí soudu.

NA KARTÁČEK MI NESAHEJ

V zákonném režimu (který bude velice pravděpodobně nejrozšířenější) je sice stanoveno, že součástí společného jmění je vše, co manželé (ať jednotlivě, nebo společně) nabyli během manželství, zároveň ale existují výjimky.

Ze společného jmění je vyjmuto vše, co slouží osobní potřebě jednoho z manželů (kartáček na zuby či třeba oblečení), či co jeden z nich nabyl darem, děděním nebo odkazem (dostala manželka k Vánocům od rodičů auto? Pak je jenom její!). Stejně tak to, co jeden z dvojice získal coby náhradu nemajetkové újmy (třeba peníze za újmu na zdraví od někoho, kdo ho zranil), nebo co souvisí s jeho výlučným vlastnictvím (peníze za výše zmiňované auto, které žena prodá).

A pouze jednoho z partnerů je také vše, co dostal náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Pokud si ale například jeden z manželů pořídil ještě před svatbou akcie, jsou sice pouze jeho, ale dividendy z nich patří oběma.

ČÍ JSOU DLUHY?

Dosud v podstatě platilo, že dluhy vzniklé během manželství jsou obou, bez ohledu na to, jestli je „nasekal“ jen jeden z manželů a druhý o tom neměl tušení. To se radikálně mění.

Společným dluhem není takový, který se týká majetku náležejícího výhradně jednomu z manželů (v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku), ale především dluh, který on či ona udělali bez vědomí toho druhého, aniž by se jednalo o „obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny“. Ovšem co konkrétně jsou tyto potřeby, to bude muset v případě sporu rozhodnout soud.

dluh

Ten dluh je náš společný, já jen obstarával chod rodiny!

foto:

SOUHLAS JE PODMÍNKOU

Se společnými věcmi musí manželé, jak logika napovídá, nakládat společně nebo musí mít vždy od druhého souhlas. Výjimkou je případ, kdy jeden z nich odmítne dát souhlas v rozporu „se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti“. Pak tento souhlas může nahradit rozhodnutí soudu.

SMLOUVA A SOUD

Kromě zákonného režimu majetkového uspořádání jsou ve hře ještě další dva, zmíněné v úvodu. Smluvní režim, jak už název napovídá, se řídí smlouvou, kterou spolu manželé uzavřou. V ní mohou být jakákoliv ujednání týkající se jakékoliv věci.

Nelze jí pouze stanovovat věci zakázané zákonem a nesmí měnit ustanovení o tzv. obvyklém vybavení rodinné domácnosti (vyjma případu, kdy jeden z manželů trvale domácnost opustil a nemíní se vrátit). Režim založený rozhodnutím soudu nastupuje v případě „závažného důvodu“ a soud může společné jmění zúžit či zrušit.

Mimochodem jedním z těch důvodů je marnotratnost jednoho z manželů či to, že jeden z nich soustavně či opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. Co konkrétně to v té které rodině znamená, bude opět na soudech.

ŽIVIT I PO ROZVODU?

I v případě, že se manželé rozejdou, jsou v NOZ novinky. Například rozvedený manžel, který má opustit dům či byt, má právo v něm bydlet, dokud mu ten druhý nezajistí náhradní bydlení.

A zákoník také zmírňuje absurditu, díky níž třeba i deset let po rozvodu měl expartner vyživovací povinnost vůči tomu druhému, pokud ten třeba přišel o práci. Tato povinnost sice zůstává, ale jenom v případě, že neschopnost se sám uživit má původ v bývalém manželství nebo v souvislosti s ním.