Mohlo by vás zajímat
My Češi jsme mimo jiné považováni za milovníky psů, koček a dalších domácích mazlíčků. To byl ostatně jeden z důvodů, proč se Carbovi rozhodli pro toto podnikání. „V Americe jsme objevili službu Dog Finding (hledání psů), kterou u nás nikdo neznal. Zjistili jsme, že ani jinde v Evropě nic podobného není. A protože máme zvířata rádi a i nám se v minulosti stalo, že jsme ztratili pejska a nebyl nikdo, kdo by nám s jeho hledáním pomohl, rozhodli jsme se vyzkoušet, jestli tento model pomoci bude fungovat i u nás,“ vzpomíná Tomáš Carba a dodává: „Existuje spousta internetových a facebookových stránek, kam, když se ztratí pejsek nebo kočička, páníčkové vloží fotku. Jenže pak jen pasivně čekají, co se stane.“ A tak Carbovi na konci loňského roku rozjeli první aktivní pátrací systém po ztracených zvířatech v Evropě.
KDYŽ VÁM NA MOBILU PÍPNE PÁTRACÍ ESEMESKA
Jak funguje? Pokud se vám ztratí pes a vy si zavoláte pro odbornou pomoc, dají vám dvě možnosti. Pokud se rozhodnete pro služby zdarma, proberou s vámi situaci po telefonu, řeknou vám, kde byste nejspíš svého pejska měli hledat, umístí Bobíka na své webové i facebookové stránky a vytvoří speciálně pro vás letáček. „To vše je zdarma, bereme to jako pomoc v nouzi. Zpoplatněné jsou pouze ty služby, s nimiž máme sami finanční vydání.
Tedy pátrací esemesky a e-maily nebo výjezd detektiva do terénu. Pokud si majitel přeje, můžeme při pátrání použít i letadlo,“ shrnuje Tomáš Carba a dodává, že šance je vždy větší v případě, že detektivové vyrážejí přímo tam, odkud uprchlík zmizel. „Na místě se pracuje líp. Majitelům pomáháme s organizací, vylepujeme letáky, oslovujeme starosty, když mají dobrovolníky, posíláme je tam, kde si myslíme, že by měli hledat.“
Manželé Carbovi v akci.
Osvědčila se i spolupráce s jedním z mobilních operátorů, který se do projektu zapojil posíláním pátracích SMS. „Napřed stanovíme místo, kde by se podle našeho názoru měl ztracený pejsek vyskytovat nebo kde byl naposledy viděný. Kolem se udělá pomyslná kružnice o poloměru 3–4 kilometry a každý, kdo do ní vstoupí, dostane SMS se zprávou, že se nachází v lokalitě, kde se ztratil ten a ten pejsek. Ve zprávě je i fotka. Když toho pejska uvidí, buď zavolají nám, nebo teď už přímo majiteli,“ upřesňuje unikátní pátrací metodu pan Carba.
Prý měli ze začátku obavy z toho, jak zareagují lidé, kterým na mobilu pípne SMS s prosbou o pomoc při hledání. Za sedm měsíců ostrého provozu ale měli jen dva negativní ohlasy – ze 150 000 odeslaných zpráv. Češi prostě vzali Psí detektivy za své.
VYUŽÍVAJÍ MANUÁL FBI
V době internetu se osvědčuje i pátrací e-mailing. Jedná se o databázi 15 000 kontaktů rozdělených po okresech. „Jsou v ní lidé, kteří nám nějakým způsobem mohou pomoci s nalezením zvířete. Starostové obcí, veterináři, útulky, pet shopy, městské policie, různé psí zájmové organizace. Díky nim během pár minut oslovíme jménem majitelů ztraceného pejska v rámci okresu všechny, kteří s tím můžou mít něco do činění. Někdo najde pejska, přijde s ním k veterináři nebo půjde do útulku.
Na obou místech budou už vědět, že ho hledáme a upozorní nás,“ upřesňuje bývalý televizní reportér. Za zmínku určitě stojí i to, že pátrači převedli do zvířecí podoby tzv. art of profiling. Manuál, který běžně používá americká FBI, když pátrá po zločincích. Zatímco tamní agenti se snaží dostat do hlavy třeba sériovým vrahům, psí verzi několik let úspěšně využívá nejznámější americká psí pátrací agentura patřící Karin TarQwyn.
„Sedneme si s majitelem a zjišťujeme třeba, jaký má zvíře vztah k žrádlu, jestli se nebojí vody, jestli je to atlet, nebo lenoch, kterého pravděpodobně najdeme pár set metrů od domova. Informace vyhodnotíme a stanovíme nejpravděpodobnější místo výskytu,“ vysvětluje Tomáš Carba.
Zajímá mě, jaká je výbava profesionálního psího detektiva. „Vyrážíme v terénním autě, protože se pohybujeme dost často v terénu. Na něm máme velkou kostku, na kterou se lepí plakáty. Mám s sebou počítač s internetem, protože dost často pracujeme s mapami. Nesmí chybět dalekohled, vodítka, lana, letáčky, hřebíčky i napínáčky a lepičky. Důležité je mít na sobě hlavně dobré oblečení a boty, protože dost často se stává, že se pohybujeme celý den někde v terénu a člověk potřebuje být v suchu,“ zdůrazňuje Tomáš Carba.
Carbovi se inspirovali v Americe.
MLSNÝ LABRADOR
Jenže takový psí detektiv musí mít logicky i smysl pro humor. „Když někam přijdu a zeptají se mě, co dělám, a já na to, že jsem psí detektiv, tak se samozřejmě spousta lidí zlomí v pase smíchy. Na druhou stranu lidi, kterým se ztratí zvířátko, jsou většinou nekonečně nešťastní a jsou rádi za jakoukoliv pomoc, takže my současně fungujeme jako psychologická podpora. V okamžiku, kdy nám majitel zatoulaného pejska zavolá, má na druhé straně člověka, který ví, co má dělat. A taky ho podpoří, že to dobře dopadne. Kolikrát si lidi myslí, že po dvou dnech hledání je konec, a my přitom nacházíme zvířata třeba po pěti týdnech,“ vysvětluje Tomáš Carba.
Podobně tomu ostatně bylo v případě prvního klienta. „To byl pan Vahala se psem Portem a v Jeseníkách, kde se ztratil, jsme tenkrát pátrali snad měsíc. A protože pan Vahala byl takový sveřepý chlapík z hor, sehnal až osmdesát dobrovolníků, kteří s námi tenkrát Porta hledali. Nakonec se pes našel asi po měsíci a půl až za hranicemi v Polsku. Nějací lidé už ho měli doma.“
Carbovi nezapomenou ani na pátračku po labradorovi. Netrvala dlouho a nebyla ani zvlášť dramatická. „Majitel chodíval hrát tenis a brával s sebou psa. Tentokrát byl na kurtech jako poslední, areál zamykal a na psa zapomněl. Shodou okolností ho nechal v místnosti, kde byla plná lednička, nachystaná na turnaj, který se tu měl hrát druhý den. Pán přišel domů, pes nikde. Hned zavolal nám, my rozeslali pátrací SMS, ale nikdo psa neviděl. Druhý den, když přišel do práce, otevřel dveře a nestačil se divit. Lednička byla vyžraná, a uprostřed místnosti seděl spokojený labrador. Od té doby hned na začátku říkáme lidem, ať se především znova podívají, kde všude byli, jestli svého miláčka omylem někde nezavřeli.“
Pokud to dobře dopadne, měl by se tým Psího detektiva rozrůst o prvního čtyřnohého pomocníka. Na výcviku vyhledávacích psů tu intenzivně pracují. V Evropě není momentálně pes, který by byl cvičený na hledání jiných zvířat. Karin TarQwyn, která je inspirovala, má takových psů hned několik. „Moc bych si přál, abychom byli jednou tak úspěšní jako ona. My s manželkou totiž máme rádi dobré konce,“ říká Tomáš Carba.
S HLEDÁNÍM NEOTÁLEJTE
Největší chybou, kterou čeští pejskaři a kočkaři dělají, je, že nereagují ihned, když jim zvíře zmizí. Nechávají to být a říkají si: „Však on se druhý den vrátí.“ To je obrovská chyba.
„S prodlužujícím se časovým úsekem klesá naděje na šťastný konec. Přitom jediné, co v první fázi riskují, jsou tři čtyři hodiny času, které stráví telefonováním a roznášením a lepením letáků. Když to bude zbytečné a pejsek se vrátí, tak majitel promarnil čtyři hodiny života, ale dobře to dopadlo. Jakmile se vám ztratí zvíře, dělejte cokoliv, ale dělejte to hned. Nečekejte na nic,“ uzavírá Carba.