Rok od roku se na plovárnu těším čím dál méně. Ne, že bych byla tak odpudivá nebo XXXL, ale moje stehna a zadek zdobí celulitida, která ve mně, poznamenané fotkami topmodelek, budí dojem, že bych si místo bikin měla pořídit burkini.
Celulitida = peníze
Myslím si, že celý blud kolem celulitidy vznikl tak, že jakási žena, nespokojená se svým pozadím, se začala předvádět před manželem a říkat: „Podívej se na můj zadek, na moje stehna, vidíš tu celulitidu?!“ Manžel nevěděl, co to celulitida je, a na jejích ďolíčkách mu nepřišlo nic zvláštního. Ale protože žena předvedla tyjátr, řekl si, že to asi bude něco závažného. Proto při nejbližší příležitosti upozornil svoji milenku, že i ona má celulitidu. Ta se zhrozila, že jde o nějakou nemoc, a ihned o tom poreferovala svým kamarádkám.
A tak se zpráva o celulitidě začala šířit světem. Firmy začaly z ďolíčků, které měly ženy odpradávna, dělat novou a nežádoucí věc, které je potřeba se zbavit. Stojí za tím samozřejmě vidina zisku. Protože kdyby někdo vynalezl lék na celulitidu, nedalo by se na ní už tak vydělávat, že ano.
Věčný boj s pomeranči
Ďolíčky jsem na své postavě zpozorovala poprvé v patnácti letech, když jsem se pod přívalem hormonů pěkně „oplácala“. Přibrala jsem si víc hodin na brigádách, a když jsem si uspořila pět tisíc, rozhodla jsem se investovat do podtlakových masáží. Tehdy ještě neexistovalo moc salonů věnujících se problematice celulitidy, takže jsem měla výběr studia ulehčený.
Paní masérka si mě prohlédla a řekla, že opravdu v patnácti bych taaaakovou celulitidu mít neměla.
Na stehna mi přilepila testovací fólii, která zmodrala. Kdybych prý tam celulitidu neměla, fólie by se zbarvila do žluta, oranžova nebo červena. To proto, že místa postižená celulitidou se prý špatně prokrvují, a jsou tedy chladnější než ty bez ďolíčků. Nebrala přitom v potaz, že byl únor a já do salonu přišla promrzlá do morku kostí.
Celkem jsem měla během 5 týdnů podstoupit 10 masáží podtlakovými nástavci. Před každým ošetřením jsem do sebe povinně lila litry vody, protože v průběhu terapie prý tělo vyplavuje nečistoty. První masáž celkem bolela a naskákaly mi nevzhledné modřiny. Pravdou ale je, že už v průběhu masáže se mi chtělo čůrat a moč opravdu byla tmavší než běžně. Motivovalo mě to k tomu jít do salonu znovu. Po deseti kúrách byl můj zadek o něco méně „celulitidový“, ale žádný zázrak se nekonal.
„Rozkošná prdelka“
Nechala jsem tedy celulitidu celulitidou a další čtyři roky jsme spolu tak nějak koexistovaly. Mezitím jsem poznala svého budoucího manžela, kterému celulitida vůbec nevadila a mému ďolíčkatému pozadí říkal dokonce „rozkošná prdelka“. Bohužel náš vztah procházel i méně šťastnými fázemi a při jedné z nich, kdy jsme se rozešli, jsem absolutně ztratila chuť k jídlu.
Hlad jsem necítila, chuť jsem neměla, a tak jsem si vystačila s polovinou jablka na den. Během měsíce jsem zhubla 11 kilogramů a dostala se na váhu 49 kg při výšce 170 cm (doktorka Cajthamlová by vyváděla). Sice na mně chrastily kosti a musela jsem komplet vyměnit šatník, ale celulitida jako mávnutím kouzelného proutku vymizela.
Po několika měsících jsme se s partnerem dali znovu dohromady. Ve spokojeném vztahu jsem spokojeně jedla a spokojeně se u mě znovu zabydlela moje stará známá - celulitida.
Větrání peněženky
Tak a teď jsem se fakt naštvala! Veškeré úspory investovala do anticelulitidních procedur a přípravků. Vyzkoušela jsem krémy a gely levnější až hříšně předražené, ale bez výsledků. Jediné, co se vyhlazovalo, byly moje úspory.
Poslední ránu jim zasadily přístrojové lymfodrenáže, což jsou v podstatě vakuové kalhoty, které se nafukují a vyfukují. V tomhle salonu je kombinovaly se skořicovými zábaly. Abych svůj boj zefektivnila, přidala jsem i každodenní cvičení a začala jsem jíst zdravěji. Odříkání se vyplatilo, protože po deseti kúrách byl můj zadek o poznání hezčí a hladší.
Jenže já si ráda dopřeji dobré jídlo a místo každodenního cvičení si raději zajdu s přáteli na sklenku vína. Žádný div, že se celulitida do dvou let vrátila. Tehdy mi to bylo jedno, protože jsem stejně své pozadí neměla komu ukazovat. S manželem jsme se rozešli a nový partner na obzoru nebyl.
O jídle se mi i zdálo
Po několika měsících mě ale kamarádka seznámila se sympatickým mužem a já se s ním chystala strávit dovolenou. A k té samozřejmě patří plavky. Zbýval měsíc a já vyvinula veškeré úsilí, abych byla o několik kilogramů lehčí a o ďolíčky hladší.
Z jídelníčku jsem vyškrtla sušenky, čokolády, slazené nápoje, sladké jogurty, tučné sýry, pečivo, přílohy i uzeniny. Snídala jsem samotná vajíčka, svačila mozzarellu s rajčaty, obědvala salát s kuřecím masem, svačila kefír a večeřela zase salát. Do toho jsem každý den doma hodinu cvičila.
Umírala jsem hlady, o jídle se mi i zdálo, všechny svaly mě bolely. Den před dovolenou jsem z hladu dostala takové křeče do žaludku, že jsem nemohla sedět ani ležet. Po měsíci snažení jsem měla o 7 kg méně a celulitida byla fuč.
O čem chlap neví, nevidí
Na dovolené jsem ovšem zjistila, že dokonalá postava je sice fajn, ale zárukou spokojeného vztahu není. Po návratu do Čech jsem se rozhodla, že už se s celulitidou trápit nebudu. Během patnácti let jsem přišla na to, že bojovat se proti ní dá jen asketickým způsobem života.
Raději než s křečemi v žaludku a řapíkatým celerem v ruce budu večery trávit degustací nových lahůdek.
Sport sám o sobě podle mě na celulitidu velký vliv nemá, protože ač několik let sportuji čtyřikrát týdně a stabilně vážím kole 65 kil, rok od roku se celulitida rozrůstá. Začínám se s ní úspěšně sžívat a můj partner, nepoznamenaný zakomplexovanými bývalkami ani ženskými časopisy, ani neví, že nějakou mám. A víte proč? Protože ho na ni NEUPOZORŇUJI!