Takže: jemu se chce (pochopitelně skoro pořád) a vám zrovna ne. Den. Týden. Měsíc?
Proč si ten chlap nemůže vzít prostě jako vy višně v čokoládě, chvíli si číst, pak se přitulit a usnout?
Zdá se, že nemůže.
Co děláte v téhle situaci? Já se přemůžu. Opustím višně v čokoládě a knihu s nadějí, že to bude maximálně na deset minut. Myslím na nejvíc erotické scény ve filmech, co jsem kdy viděla. Přehrávám si nějaký prastarý děsně vzrušující sexuální zážitek. A opravdu jenom někdy myslím na to, abych to už měla za sebou. A jenom velmi, velmi zřídka špitnu: „Promiň, já jsem dneska strašně unavená, nezlob se…“
Četla jsem přece v knize, že pro muže je sex za prvé něco jako dýchání, tedy nezbytnost, a za druhé, že je to pro ně forma lásky. Větší než pro nás.
A jak dobře víme, hned potom usnou, takže se můžu klidně vrátit ke knize a višním.
Jak to řešíte vy?