Sestra je s manželem deset let a navíc to byl její první kluk. A nevypadá to, že by plánovala nějakou zradu. O něm to nevím jistě, ale myslím, že jí taky nezahýbá. To já byla nevěrná v každém ze svých třech dlouhých životních vztahů. A přiznávám, že toho nelituju.
Byla to zábava a pokaždé to stálo za to – vždycky byl milenec podstatně snaživější a sexuálně zdatnější než stálý partner.
Milenci mě vodili v noci do barů, nechávali mi tajné romantické dárky na neznámých místech, platili večeře, psali básně a byli v posteli neskonale vynalézaví a vytrvalí. Stálí partneři si mé nevěry snad ani nevšimli. Fakt si to myslím.
Nic mě neomlouvá, snad jen to, že nakonec se každý ten „stálý“ letitý vztah rozpadl, protože se ukázalo, že se k sobě nehodíme. Asi jsem to podvědomě tušila, a tak jsem si věrností hlavu nelámala.
Teď si ale dávám bacha. Sehnala jsem totiž „toho pravého“. No jasně, to jsem si říkala už třikrát, že jo… Ale možná je signálem pravosti právě to, že nemám chuť mu zahýbat, protože mám pocit, že je prostě nejlepší. Nuda, co? Tak promiňte.
A jak to máte vy? Byla jste někdy nevěrná těm „pravým“?