Výčitky a vydírání ve vztahu nepomohou, naopak

Láska a vztahy 17. března 2017

Vždycky je co vyčíst. Nikdo není dokonalý, všichni občas chybujeme. Vyčítají muži ženám, ženy mužům, rodiče dětem, děti rodičům. Proč to děláme, když víme, že to není zrovna ideální forma sdělení?

Slovo „vyčítat“ se do angličtiny přeloží jako „nag“, což je výraz pocházející ze skandinávského „užírat, trápit se, nahlodávat, nimrat se v něčem“. A přesně tohle je hlavním důvodem vyčítání – něco nás trápí, jsme nespokojení, ať už s nějakou konkrétní situací, nebo celkově.

„Vyčítáme, když nejsme sami se sebou spokojeni a prožíváme určitý vnitřní neklid,“ říká koučka Lucie Nováková. „Už jste viděli šťastného člověka, který by něco někomu vyčítal? Projektujeme do toho druhého svou vlastní nespokojenost.

Tak například, když se sami za domácí práce neoceňujeme, chceme to po partnerovi. Vyčítáme mu, že si po sobě neuklidil, ale ve skutečnosti od něj chceme slyšet, že oceňuje to, co děláme. A možná také chceme slyšet, že nás miluje. To všechno je skryto za sdělením: »Zase sis po sobě neuklidil. Nejsem tvoje služka!«“

Někteří lidé využívají výčitky i k manipulaci, a dokonce i k psychickému vydírání. A někdy je to i jistý způsob obrany – něco jsme provedli, či naopak neudělali, a jelikož čekáme výčitku, bráníme se útokem.

výčitky

Výčitky často pocházejí z vlastní frustrace.

POZOR NA ŽIDLI!

Všeobecně se má za to, že vyčítají především ženy. Nemá cenu nějak sáhodlouze vysvětlovat, že to není pravda... Přesto – byly to jenom a pouze ženy, o kterých se v historii a zejména ve středověku tvrdilo, že jsou plné výčitek a sekýrování. Až do 19. století zákony dokonce pánům manželům umožňovaly stěžovat si u soudu na sekýrování a výčitky ze strany manželky.

Pakliže byla stížnost shledána oprávněnou, čekal ženu trest zvaný „potápěcí židle“. Ten se užíval zejména k potrestání čarodějnic, prostitutek, pachatelů méně závažných trestných činů – a taktéž manželek. Ženu přivázali k židli pověšené na trámu a ponořili ji na předem stanovenou dobu do nejbližší řeky či jezera. Počet ponorů přitom závisel na závažnosti přestupku a ženiných dřívějších přečinech.

MUŽI JE NESNÁŠEJÍ

Přestože víme, že výčitky obvykle nevedou ke kýženému cíli, stejně k nim občas sklouzneme. Obecně platí, že čím lépe někoho známe a čím ho máme raději, tím otevřeněji mu své výčitky předestíráme. Je to pochopitelné. Na blízkých nám záleží a klademe na ně větší nároky. Jenže výčitky plodí zase jenom výčitky a nic nevyřeší. Co se týče mužů, výsledek je v takovém případě vskutku tristní. Nejenže se nedočkáte kýžené změny, ale daleko spíš opaku. Na chlapy mnohem víc platí ono známé: chvalte, chvalte, chvalte.

A nebojte se použít své ženské zbraně, ty zabírají mnohem lépe než výčitky. Ženy svůdnice to ostatně velmi dobře vědí a nikdy nevyčítají. K tomu, aby muže dostaly tam, kde ho chtějí mít, používají svou sexuální moc a přitažlivost. Přemíra výčitek vede spíš k tomu, že se váš muž stáhne do sebe a krom občasného zavrčení přestane pro jistotu komunikovat úplně.

Čím víc žena vyčítá, tím víc muž zalézá za své obranné bariéry – ať už je to monitor počítače, noviny, dálkový ovladač televize, či zdánlivá hluchota. V nejhorším případě si začne myslet, že pro vás není dost dobrý, nahlodá mu to sebevědomí a z toho nikdy nic dobrého neplyne.

muž

Muži mají tendenci schovat se ochranné ulity.

zdroj: Thinkstockphotos.com

Jak se vyhnout vyčítání?

Začněte u sebe. Než se pustíte do láteření, zastavte a zamyslete se, co vlastně ten neuklizený talíř nebo pohozené ponožky znamenají, jaké emoce ve vás vyvolávají, co vám chybí a co potřebujete. Potřebujete-li ocenění a lásku, dejte si ji. Nečekejte na ostatní. Ať už je to masáž, kafíčko v oblíbeném podniku, či poslech hezké hudby – každý člověk by měl mít denně aspoň 15–30 minut jen sám pro sebe. Přispívá to k vnitřní rovnováze, budete víc v pohodě a hádkám to ubere na intenzitě. Dalším krokem je promluvit si. Zásadní je, abyste měli oba čas a byli v klidu. Hučet do partnera u jeho oblíbeného televizního pořadu nebo po těžkém dni v práci rozhodně nepřinese kýžený výsledek. Pakliže vás štve nikdy nekončící úklid, zkuste partnerovi vlídně sdělit, že by pro vás byla velká úleva, pokud by si po sobě uklidil sám. A taky že by vás potěšilo, kdyby vás někdy za to, co děláte, pochválil. Jestliže ani vy nechválíte, těžko však bude on tím, kdo začne. Diskuse nezaručuje, že to váš partner příště udělá tak, jak si přejete. Důležité je, že ví o vašich pocitech a potřebách. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud začnu opravdu upřímně chválit ostatní i za maličkosti, začnou se měnit sami od sebe a dojde i na příjemná překvapení.
Jak reagovat na nespravedlivé výčitky? Když vám někdo něco vyčítá, je dobré ho nejdříve vyslechnout a nejít hned do defenzívy. Ve vypjatých situacích to není lehké, ale uvědomte si, že jakýkoli útok či obrana je začátkem boje. Odejít z místnosti, abyste nemuseli zkřížit zbraně, je také možnost. Nejvíc nás zraňuje, když za výčitkou slyšíme, že nejsme ostatním dost dobří, že jsme neodvedli dobře svou práci nebo že jsme udělali chybu. Ale pozor! Nezapomínejte, že ve výčitkách často slyšíme to, co slyšet chceme, nikoli to, co nám druhá osoba opravdu sděluje. Slyšíme přes filtr našeho vnímání. Lék na zvládání výčitek je práce na vlastních emocích a na tom, co si skutečně myslíme sami o sobě. Sebedůvěra je základ – pokud jí máte dostatek, pak ani nevnímáte určité komentáře jako kritiku.