Je podle vás svatba přežitek?

Láska a vztahy 8. května 2018

Kdysi bylo v podstatě zapovězené, aby před svatbou byly mezi ženou a mužem jakékoli techtle, o mechtlích nemluvě. Kdyby to platilo i dnes, řada lidí by milostné dobrodružství v životě neprožila.

Do vdávání a ženění se totiž nikdo moc nehrne. Občas sice vyletí počet svateb nahoru, ale jde jen o ojedinělé výkyvy. Podle statistik byl za posledního půl století „nejvýživnější“ rok 1973, kdy si ano řeklo téměř sto tisíc párů. Pak následoval sešup. Pravda, v roce 1990 vylétl počet svateb na devadesát tisíc, ale šlo o zatím poslední výraznější vzepětí. V roce 2003 klesly obřady poprvé pod padesát tisíc.

No a loni? Pouhých 43 500 nových manželství, což bylo nejméně od vzniku republiky v roce 1918. A když k tomu přihodíte skutečnost, že zatímco svatby jdou stále níž, a naopak tzv. úroveň rozvodovosti každým rokem stoupá (loni už byla hrozivých 47,8 %, v průměru trvá rozvedené manželství 13 let a nejčastěji končí po čtyřech až šesti letech), dává to o společnosti jasný obrázek – nikdy nesezdaní či rozvedení mají stále více navrch.

SAMOSTATNOST MÁ PŘEDNOST

Proč se novomanželé začínají pomalu stávat ohroženým druhem, to každým rokem zkoumá a vysvětluje řada odborníků všech možných oborů. Ačkoli v různých letech padaly různé názory, na jednom se shodují – jednou z příčin je stále rostoucí samostatnost, emancipace a průbojnost žen. Jejich dávná role spočívala výhradně v péči o rodinu. Politika, rodinné finance i velká rozhodnutí – to vše bylo doménou mužů.

7 důvodů, proč klesá počet manželství

  1. Děti vyrůstají v neúplných rodinách – neosvojí si klasický model rodiny.
  2. Manželská smlouva (závazek) se nebere moc vážně.
  3. Chybí potřeba vzájemné hmotné podpory, zbývá jen důvod „z lásky“, což je emoce, takže se mění.
  4. Vysoká tolerance k promiskuitě a pozitivní společenské přijímání nemanželských dětí.
  5. Preferuje se kariéra, rodičovská role je vnímána jako vedlejší.
  6. Vysoké náklady na svatbu. Převládá názor – než nemít pořádnou svatbu, tak se raději nevezmeme vůbec.
  7. Obava ze ztráty svobody a nezávislosti. Ženy jsou ekonomicky soběstačné a osobní svoboda je pro ně důležitější.

Žena, která neměla manžela, se pohybovala na okraji společnosti. Svobodným ženám ani matkám stát neposkytoval žádné sociální jistoty, byly zcela závislé na podpoře chotě, případně rodiny. To se ale v průběhu desetiletí měnilo, žena se stala samostatnou a nezávislou, dostala volební právo, začala pronikat do sfér, v nichž mohla být kdysi spatřena maximálně na obraze na stěně.

Studuje, buduje vlastní kariéru, šéfuje ve firmách, vstupuje do politiky, ale také si podle svého užívá. Sama dělá velká rozhodnutí včetně toho, kdy bude mít děti, je finančně soběstačná. Ženy se ve světě financí pohybují stejně obratně jako muži. Náš nedávný průzkum například ukázal, že v padesáti procentech domácností učiní rozhodnutí o hypotéce právě žena.

ZAČAROVANÝ KRUH

Dřív také bylo jakousi samozřejmostí, že když už se stal „ten malér“ a žena otěhotněla, buď si ji otec dítěte vzal (ať dobrovolně, či pod nátlakem rodiny), nebo se jí okamžitě – dřív než to bude vidět – začal hledat jiný nápadník. Dnes jsou běžné páry vychovávající třeba i druhé či třetí společné dítě, o svatbě ovšem vůbec neuvažují. Například loni se narodilo téměř 107 tisíc dětí a plných 45 procent jich přišlo na svět mimo manželství. A tady podle psychologů vzniká trochu začarovaný kruh.

7 rad pro stabilní manželství

  1. NEZTRÁCEJTE RESPEKT I po letech manželství se nemusí vytratit láska, když jeden druhému věnuje dostatek pozornosti a bere ho takového, jaký je.
  2. NEUHÝBEJTE PŘED KONFLIKTY Spor se dá rychle a účinně vyřešit, jen pokud chtějí oba.
  3. PEČUJTE O DĚTI Pánové, kteří péči o děti nechávají na bedrech ženy, se nesmějí divit, že jsou jejich polovičky nespokojené.
  4. BUĎTE TRPĚLIVÍ Pokud partnera před svatbou lépe poznáte, vyhnete se po svatbě zklamání.
  5. DOMÁCNOST NENÍ JEN ŽENSKÁ ZÁLEŽITOST Domácí práce nejsou určeny pouze ženám. Musí se na nich podílet i muži, ačkoli přiložit doma ruku k dílu je mnohdy neskutečně otravuje.
  6. S HYPOTÉKAMI OPATRNĚ V obtížné finanční situaci by se k sobě partneři měli chovat ohleduplně, jinak hrozí, že se vztah rozpadne.
  7. PENÍZE ZAJISTÍ NEZÁVISLOST, NIKOLI ŠTĚSTÍ Páry, které investují peníze do majetku, nejsou šťastnější, pojí je ovšem k sobě silnější pouto.

„Velký podíl na poklesu uzavírání manželských sňatků má vzrůstající procento mladých lidí, kteří vyrůstali v neúplné rodině, a neosvojili si tak klasický model rodiny. Naše společnost nežije podle křesťanských hodnot, je velice tolerantní k promiskuitě a i nemanželské děti jsou vnímány zcela jinak než dříve,“ potvrzuje ze své terapeutické praxe psycholožka Tamara Svrčková.

Ženy jsou také podle ní ekonomicky soběstačné a osobní svoboda je pro ně důležitější než manželská jistota. Více také upřednostňují kariéru před mateřskou, potažmo rodičovskou rolí.

SVATBU NEPOTŘEBUJEME

Zase se vraťme časem o pár desetiletí zpět. Do doby, kdy skutečnost, že dívky do pětadvaceti let už měly dítě a byly vdané, nebyla nic neobvyklého. A automaticky se předpokládalo, že od té chvíle už je jejich životní náplní starost o rodinu a domácnost.

V současné době je průměrný věk matek prvního dítěte 29,9 let. Stejně tak se na pozdější dobu odkládají i případné svatby. Často se tak proto stává, že partneři spolu žijí nesezdaní tak dlouho, že si na to zvyknou a svatbu už vlastně nepotřebují. Ve svazku bez úředního razítka bylo v loňském roce zhruba 21 procent mužů a téměř 25 procent žen ve věku 20 až 39 let.

A podíl nesezdaných na celkovém počtu partnerských soužití byl ve věkové skupině 20 až 24 let skoro 70 procent, ve věku 25 až 29 let téměř 42 procent, mezi 30 a 34 lety tvořila „psí knížka“ necelých 20 procent a mezi pětatřicítkou a čtyřicítkou byl podíl kolem 13 procent.

ÚPLNĚ NEZMIZÍ

I když oddávající úředníci mají téměř každým rokem stále méně práce, svatby samozřejmě jen tak nezmizí. Třebaže jim v současné době nepřeje ani už pár let trvající nejistá ekonomická situace, kdy se spousta lidí musí pořádně ohánět, aby se postarala sama o sebe, natož pak o rodinu. Do určité míry se ale skutečně přežitkem staly, minimálně ve smyslu někdejší společenské nutnosti.