Naučte se říkat ne. Elegantně a bez pocitu viny

Láska a vztahy 17. května 2018

Nechcete urazit kamarádku. Nebo se bojíte šéfa. Případně se chcete vyhnout dohadování s partnerem. O cokoli vás požádají, nedokážete odmítnout. Až na to, že tak často činíte na svůj úkor. Naučte se říkat NE a uvidíte, že tím nikomu neublížíte a vám bude líp.

Odmítnout nahlas bez výčitek a bez pocitu trapnosti umí málokdo. Často někomu vyhovíme, i když je nám to proti srsti. Raději ustoupíme, než abychom ztratili přízeň svých nejbližších. „Pomoc, podpora a přebírání úkolů za ostatní může dodávat energii,“ připouští Monika Radecki, autorka knihy Jak nejlépe říci NE. „Je však důležité, abyste se ujistili, že tuto energii máte. Nemůžete přebírat úkoly, když sami melete z posledního nebo když se kvůli samým přátelským službám nedostanete k plnění vlastních cílů a přání.“

Máte právo „nechtít“

Naučit se říkat ne může být sice obtížné, ale je v zájmu každého, znát své hranice. Nemusíte se chovat arogantně a odmítat a priori pomoc ostatním, jen si uchovejte vlastní životní prostor. „Umění říkat ne nemá nic společného s egoismem nebo byrokratickým »zamítá se«,“ vysvětlují Tomáš Novák a Věra Capponi v knize Sám sobě psychologem.

„Člověk má plné právo například nechtít jet s přítelem na víkend na chalupu, nechtít jít na operu, nechtít teď a tady sníst pečenou husu. Stejné právo – ne-li povinnost – má odmítnout žádost nebo prosbu, když ví, že vyhovět nechce (třeba proto, že prosba je v rozporu s jeho morálními zásadami) nebo nemůže.“

Zdvořile a jasně

Jak tedy slušně odmítnout? Nejjednodušší je říct zkrátka NE. Pokud máte pocit, že to působí tak trochu nezdvořile a hrubě, stačí dodat krátkou větu typu „Děkuji, vážím si tvé nabídky, ale musím bohužel říci ne.“ „Jasně konstatujeme své důvody, neomlouváme se, nechováme se nejistě,“ radí Novák a Capponi.

„Nenapadáme žádajícího, že si dovoluje něco takového vůbec chtít. Můžeme dát najevo, že chápeme stanovisko druhé strany a uznáváme je, ale pro nás je nepřijatelné. Říkáme »ne«, aniž z nás čiší, že máme pocit viny. Nesmíme vypadat jako vztekající se negativistické tříleté dítě.“ Rozhodně se vyhněte květnatým výmluvám. Vysvětlit své odmítnutí není chybou. Naopak, pokud se s někým dobře znáte, bylo by divné, být příliš tajemná. Své zdůvodnění ale omezte na minimum.

„Chcete-li říkat »ne« asertivně, můžete si vybrat mezi prostou asertivitou, tj. stojíme si na svém bez jakéhokoli vysvětlování, nebo empatickou asertivitou. V té je možné dát najevo, že chápeme partnera, a sebeotevřít se natolik, že sdělíme své pravé důvody, proč to či ono nechceme... Důvody našeho »ne« můžeme, ale nemusíme, vysvětlovat. Někdy lze »ne« vysvětlit (máte nyní jinou práci, která z těch nebo oněch důvodů nesnese odklad atp.). Jindy bychom se do vysvětlování zapletli natolik, že je lépe ani nezačínat.“ Píše se v knize Sám sobě psychologem.

Způsobů je vícero

„Nejlépe je odmítnout s empatickým pochopením, kdy vyjádříme účast a zájem (Chápu vás, ráda bych pomohla, ale..., Mrzí mě, že ti nemohu vyhovět.). Můžete nabídnout i jiné řešení (Můžeš se obrátit na..., Za pár dní budu k dispozici...). Důležité je nezapomínat, že nejde jen o volbu slov. Svou roli hraje i tón hlasu, rychlost řeči, při osobním setkání mimika, gesta,“ radí psycholožka a koučka Radana Kupfová.

Strach odmítnout se snad nejčastěji projevuje v práci. Málokdo se odváží protestovat, když dostane „naloženo“ víc, a to i když hrozí, že to nezvládne. Máte ale taky druhou možnost – odmítnout. „Co když se šéf rozčílí? Nebo mě dokonce vyhodí?“ děsíte se. Ano, i to se může stát. Otázkou je, zda vám vysilující pracovní podmínky stojí za to.