Dobrý sex potřebuje sebevědomí

Láska a vztahy 1. května 2018

Když člověk s druhým emočně splyne, říká se tomu láska. Tam, kde začíná velká láska, se sex paradoxně zhorší. Někdy dokonce zmizí úplně. Můžete to tak nechat a dál se o vztah starat na citovém poli. Nakládat si čím dál víc společných úkolů, trávit spolu všechen volný čas, pořídit si pejska, miminko, dům. Nebo vyzkoušíte jinou cestu a pak budete mít sex lepší než kdykoli dřív a lásku jako trám. Ale lehká cesta to není.

Všichni toužíme po nekomplikovaném a vzrušujícím sexu. A obvykle ho i prvních pár týdnů nebo měsíců taky máme. Když si ale časem rozumíme čím dál víc, postel už začne sloužit stále častěji jen ke spaní. Rozpor v tom ale podle odborníků na lidskou sexualitu není. Naopak. „Je to přirozený vývoj a podle mého se to děje v každém závazném vztahu, kde oběma o něco jde,“ tvrdí klinická psycholožka Leona Dyrehauge. „Blízkost touhu milovat se totiž paradoxně snižuje.“

Do hloubky

Svou teorii staví na tom, že zpočátku je obvykle sex skvělý, protože je víceméně povrchní. Ještě není prostor pro přemýšlení, řešení toho, jak to mezi těmi dvěma vlastně je nebo není, a už vůbec ne pro obavy a strachy. Ještě pořád je jeden na druhém nezávislý, zatím není co ztratit. Vždyť se sotva známe... „Ale tohle není dlouhodobě udržitelný stav. Ani by to nebylo dobře,“ říká psycholožka. Znamenalo by to, že nechcete jen nekomplikovaný sex, ale i nekomplikovaný vztah. Tedy vztah, který může skončit tak rychle, jako začal. Vztah nahraditelný.

Jakmile začne lidem docházet, že jim
 na tom druhém doopravdy záleží, začíná se totiž zpravidla sex komplikovat. Z prostého důvodu. Jsou rázem zranitelnější, protože toho druhého potřebují. A bojí se, že by o něj mohli přijít. To ale do světa vypustí i staré křivdy, úzkosti, study a strachy, které se nastřádaly v minulosti. Co když mi řekne,
že sex se mnou je nuda, jako mi to řekla bejvalka? Co když mu začne vadit, že mám malá prsa, protože Mirkovi to taky vadilo? Většina z nás si není vůbec vědoma, že vstupuje na emoční minové pole. Když se k někomu přibližuje, chce jednoduše, aby to bylo pořád takové jako na začátku.

Bezstarostné
 a sexy

„Láska ale taková není. Láska otvírá staré rány,“ vysvětluje harvardský psychiatr Thomas Trobe, který vede jako terapeut semináře zaměřené na partnerské vztahy, proč se sex s narůstající blízkostí tak dramaticky mění. „Objevuje se strach, zdali budu přijat, nebo opuštěn, strach ze závislosti na druhém, strach, že se v něm rozpustím, a leckdy i hluboko ukrytý hněv na druhé pohlaví. Zcela přirozenou reakcí je pak vyhýbání se milování a někdy i vnitřní odpojení se od partnera,“ říká Trobe. „Uznat vlastní zranitelnost je první krok, jak to překonat.“

Své udělají i zažité představy o dobrém sexu, což znamená mít pokaždé orgasmus,
 k orgasmu přivést i partnera a ještě navíc ho mít společně. To může časem vytvářet stále větší tlak, takže už se nesoustředíme na to, co se v dané chvíli odehrává a že je to moc hezké, protože v hlavě máme plán, jaké by to být mělo. A když to není, máme další problém
 do sbírky.

Postel rovná se bezpečí

Že sbližování dvou lidí obvykle odnáší právě sex, je logické. Při sexu je nejdůležitější, abychom se cítili bezpečně. Strach ukázat všechny své slabiny bezpečí narušuje. Podobně jako nejistota, tedy pocit, že nemám hodnotu a že mě nikdo nemůže mít rád takovou, jaká jsem. To mohlo začít už kdysi v raném dětství, léta jako by to spalo, ale teď, když se cítím zranitelnější, protože zamilovaná, projeví se v plné síle. Sotva totiž existuje jiná oblast, ve které je image, výkon a to, co si o nás druhý myslí, důležitější nežli právě v sexu.

Obvyklá reakce zejména u žen pak je, že začnou dělat v posteli kompromisy. Přistoupí kvůli němu na situace, ve kterých se nerespektují (a pak se cítí zneužité), nebo se zaměří
 na to, aby uspokojily partnera či na něho udělaly dojem, místo aby zůstaly věrné samy sobě. Jenže to nejde do nekonečna. Nakonec se začnou intimitě vyhýbat, izolují se. Často ani nejsou schopné rozklíčovat, proč vůbec mají z ničeho nic se sexem problém. Ale tělo to ví neomylně a jednoduše přestane fungovat. Muži zase, často rovněž nevědomě, spojují se sexem emocionální výživu a podporu. Jakmile dostanou, co chtějí, cítí se dobře. Když ne, jsou podráždění. V obou nakonec vyklíčí nedůvěra. Cítí, že partner nevidí jejich požadavky a citlivost, tak začnou pochybovat o jeho lásce.

Jako hojivá mast

Tehdy je podle klinické psycholožky Leony Dyrehauge třeba sebrat veškerou odvahu 
a začít se před partnerem prezentovat, jací opravdu jsme, nikoliv jací bychom být chtěli. „Je to dřina, protože se člověk bojí, že nebude dost dobrý, ale zkusit se to musí.“ Začít mluvit o tom, za co se stydím nebo z čeho mám strach, je sice děsivé, ale zároveň posilující. Všechno, co se dostane na světlo, se totiž jako by zeslabuje, stává se lehčím a nakonec nedůležitým. Když se dokážete svěřit, nejenže se osvobodíte od zátěže, kterou jste v sobě nesli léta, ale nejspíš zjistíte, že i ten druhý má svoje tajemství. Otevře se i on. Hlavně se ale dostaví, jak tomu říkají odborníci, aha efekt. Najednou vidíte souvislosti mezi svými traumaty z minulosti a svým životem a sexualitou dnes. Jako byste dostali mapu a kompas a víte kudy. Nikdy sice nemáte záruku, že ten druhý bude reagovat, jak si přejete nebo chcete, ale bez toho se dál nedostanete. Musíte ukázat svou zranitelnost, abyste mohli zjistit, zdali je váš vztah skutečně bezpečným místem, kde zranitelní být můžete, nebo je to omyl, protože se nesetkáte s pochopením, ale s výsměchem a pohrdáním. Teď je na vás, zdali si sbalíte kufry, nebo ne.

Nejdůležitější jsem já

Na papíře to vypadá tak snadno, ve skutečnosti se odvaha odložit brnění sbírá třeba i roky. Ale chce to trpělivost. Vždyť všechny ty study, strachy, traumata a zranění se v našem těle a nervovém systému taky střádaly po celá léta. „Pro začátek začněte tím relativně nejjednodušším,“ říká harvardský psychiatr Thomas Trobe: „Naučte se říkat »ne«. Bez schopnosti stanovit si osobní hranice je totiž skoro nemožné se tomu druhému otevřít. Natož v posteli.“ Čím více a častěji ale budete sami sebe brát vážně, tím rychleji bude podle psychiatra ubývat chvil, ve kterých se budete cítit zranitelní a ohrožení. Pak se zlepší i sex.

Na distanc

Otevřít se a vytvořit bezpečný společný prostor, je pro spokojenost v sexu i ve vztahu zásadní. Avšak není to to jediné. Další přirozenou fází, kterou dva milující se lidé obvykle procházejí, je emocionální splynutí, pocit, že já rovná se vztah. Když ale v téhle fázi „siamských dvojčat“ zůstanete moc dlouho, po sexu už ani nevzdychnete. Stanou se z vás sice dobří, ale jen kamarádi. A nebo naopak. Budete se prostřednictvím sexu, kdykoli se budete cítit nejistí, o náklonnosti toho druhého přesvědčovat. Protože už nebudete za sebe, stanete se závislými – na jeho názorech, souhlasu, pochvale, přijetí, životním stylu... Snadno se pak může stát, že v partnerovi začne narůstat pocit nesvobody, ve vás strach z opuštění. „Pak máte dvě možnosti. Utéct, aby vás náhodou ten druhý nepředběhl, nebo udělat krok zpátky a zamyslet se, kde jste se zasekli,“ radí Leona Dyrehauge. Nejspíš přijdete na to, že 
se musíte vrátit zpátky na svoji vlastní cestu 
a začít dělat věci po svém a vymýšlet si svůj program. Protože pocit, že za něco stojím,
za ten je zodpovědný každý sám. A roste (či padá) s tím, co pro sebe děláme my sami.

Psychiatr Thomas Trobe na svých seminářích klienty taky nešetří. Tvrdí, že příležitostí podívat se na sebe a do sebe je každé zklamání a každá frustrace, kterou v životě ve dvou prožíváme. „Běžně ale člověk reaguje tak, že se podívá
 na toho druhého. To jsou však ty klíčové momenty, které činí zásadní rozdíl mezi tím, zdali lásku sabotujeme, nebo prohlubujeme.“