Dcera a vítr v mé šatně

Móda 29. září 2017

Pokud máte doma dceru, možná tušíte, čeho se titulek týká. A pokud máte doma dceru a titulek vás nikam nenavedl, pak vám tiše závidím.

Také si občas pečlivě dopředu promyslíte, co si vzít ve váš důležitý den na sebe, poskládáte si v hlavě všechny kousky, aby pěkně ladily (koneckonců pár osvědčených outfitů máte vyzkoušených) a jdete na věc: vysprchovat, navrstvit, doladit šperky, nalíčit tón v tónu a… sakra, kde jen může být ta super kožená bunda v barvě kávy, která jediná dokáže dodat celku ten správný říz?!

A tak začne všeobecný horečnatý shon. Berete to přes koš s prádlem, manželovu šatní skříň, věšák, botník, knihovnu, spižírnu, lustr… a najednou vám svitne. Princeznovský pokojík! Že vás to nenapadlo hned. Ta holka už mi zase rejdila ve skříni.

Vstup do říše hrůzy

Za dveřmi s nadhledem překročíte haldu smotanou z posledních módních úlovků. (Kdybyste měla čas a rozbalila zámotek, velmi pravděpodobně byste našla svoji bílou košili, po které se slehla zem o loňských Vánocích, a ten báječný pruhovaný pulovr, o jehož existenci už nemáte ponětí, tak dlouho jste s ním neměla tu čest). Následně uklouznete na slupce od banánu (gag jak z filmu), abyste vzápětí šlápla na své modrozelené sluneční brýle důmyslně ukryté pod svým nejoblíbenějším šátkem Hermès.

A se skřípěním zubů začnete v tom iritujícím bordelu pátrat po bundě, kterou bytost obývající tohle strašidelné království nedávno ohodnotila slovy: „No mami, to snad nemyslíš vážně, ta je přece naprosto příšerná, kam jsi dala voči?“

Ano, řeč je o našich drahých dcerunkách, princezničkách a sluníčkách, s nimiž skrytou přetahovanou o zbytky šatníku prohráváme na celé čáře.

Moje. Moje. Moje!

Mojí dceři je krásných osmnáct a je to holka jako lusk. A já se slzou v oku vzpomínám na dobu, kdy na ní moje kalhoty nechutně plandaly a kožené bundičky stejně jako boty na podpatku ji nechávaly ledově klidnou.

Chodila totiž oblečená jako skejťák v domnění, že tudy vede jediná cesta. A všechno, co jsem si na sebe pořídila já, matka pracující v pro ni „sterilním“ prostředí marketingu a reklamy, s opovržením odsoudila. Tudíž jsem každé ráno vstávala s úsměvem a bez obav, že se mi přes noc totálně překopal šatník (respektive mi ho někdo vykradl). Kdeže loňské sněhy jsou…

Dneska téměř každé ráno zuřím. A když jednou za čas naprosto otrávená podniknu pátrací výpravu do jejího pokoje, kterému z nostalgie stále říkám dětský, většinou mě chytne vášeň srovnatelná s tou loveckou a odcházím s košem oblečení, které (matně si vzpomínám) bývávalo moje. Moje! A zároveň se tetelím blahem, že jsem pro sebe ukořistila několik věcí, které jsem dávno oplakala nebo na ně jednoduše zapomněla.

Dcera ničitelka

To jsou ty světlejší okamžiky. Tmavší pak přicházejí, když zjistím, kolik defektů se mým oblíbeným hadříkům přihodilo. Myslela jsem, že levisky mají natolik pevná poutka, že by je neurval ani pitbull. Ouha! Dvě jsou v čudu a jedno visí na vlásku. Zip mé nejoblíbenější sukně přišel v potyčce s jemnou ručkou omladiny o dva zuby. Košile má utržený rukáv, brýlím chybí sklíčko, deštník zplesnivěl a hedvábná tunika je přilepená vteřinovým lepidlem k okennímu parapetu.

Další absolutní katastrofa nastala, když mé drahé dceři dorostla noha právě na úroveň té mé, jen je poněkud buclatější. Tudíž nedovolená zápůjčka střevíčků na míru končí nedobrovolným dárcovstvím.

Asi už netušíte, kdo tuhle bitvu vyhrává. Protože pokud to materiál ustojí, podpatěnky sešlapané do závratných „nížek“, nebo rovnou jejich absence (na dřevácích si toho snad všimne i hluchý) dokonají dílo zkázy znamenitě.

Jaká matka, taká Katka

Ale abych holce tolik nekřivdila, občas mi oblečení sama vrátí. Většinou to bývá ve chvíli, kdy už opravdu, ale opravdu vyšlo z módy. Pak je řada na mamince, která už je také trochu prošlá.

A víte, co mě na tom štve nejvíc? Že jediné, co mi opravdu čmajznout nemůže, jsou podprsenky. Do těch mých by totiž své pubertálními hormony přebujelé vnady stoprocentně nevpasovala.

Dost bylo nářků. Stejně je to moje krásná, chytrá bordelářka se smyslem pro hezké věci. Takže když opadne první ranní vlna nevole a já odcházím sice lehce rozladěná, ale módně vyladěná z bytu, napíšu jí esemesku, že si můžeme jít odpoledne zanakupovat. Vždyť moje máma to tak se mnou řešila taky.

Vizitka

  • o boty se špičatou nebo seklou špičkou
  • o baloňák
  • o háčkovaný cardigan do půli stehen
  • o džíny do pasu
  • o tesilky s širokými nohavicemi a puky
  • o ručně pletenou čepici (tzv. debilku)
  • o kabát ke kotníkům
  • o propínací šaty
  • o střevíčky na „kačence“

O co vás připraví určitě:

  • o nervy
  • o iluze, jak z ní jednou vyroste pořádkumilovná partnerka a matka
  • o obavy, že trendy kousek neunosíte
  • o radost při pohledu do vlastní skříně
  • o chuť navštěvovat, byť jen sporadicky, její království