„Nikdy jsem taková nebyla, ale poslední půlrok je pro mě úplné peklo. A hlavně, a to musím přiznat, pro všechny lidi v mém okolí,“ pláče čtyřiačtyřicetiletá Dana.
„Je mi to hrozně líto, že se k nim chovám špatně, taky jsem se jim už omlouvala, ale vím, že i když jeden den brečím, jak jsem na všechny protivná, druhý den se zase neudržím a křičím na ně.“
Schytá to nejčastěji manžel a děti, kteří už se Daně i vyhýbají. Teď se její chování přeneslo už i do práce. Daně stačí maličkost a hned je „auf“.
„Třeba doma mi hrozně vadí, když větrám a někdo z dětí nebo muž zavřou okno. Připadá mi, že to snad dělají schválně, aby mi dali záminku se rozčílit. Protože to je přece úplně jednoduché, nechat otevřené okno, když si ho někdo předtím otevřel.
Je mi horko a potřebuju čerstvý vzduch, a nevím, proč musí pořád někdo zavírat. Říkala jsem jim tisíckrát, že mi to vadí, a pak ať se nediví, že se rozčílím. Vím, že se rozčiluju víc, než by to odpovídalo situaci, ale zas na druhou stranu snad není tak těžké pochopit, že si přeju nemít doma přetopeno.“
Nemám náladu na lidi
Děti Daně říkají, že taková nikdy nebývala. Samotné se jí nelíbí, že se pořád cítí divně, nic se jí nelíbí, nic ji netěší. „Muž mě zval do divadla nebo na ples, ale já na to nemám vůbec náladu. Nemám chuť se bavit s lidmi, protože mě rozčiluje, jak se někdy chovají úplně hloupě.“ Neměla by prý sílu poslouchat názory, se kterými nesouhlasí, a nic na to neříct. Protože zas kdyby řekla, nebylo by to zrovna zdvořilé: Takže raději zůstává doma.
„Muž jde pak sám do hospody a já nepochybuju o tom, že si to tam dokonale užije i beze mě. Je mi líto, že se mi nevěnuje, ale zase kdyby byl doma, nemohla bych si dělat, co se mi líbí nejvíc. A to je poslední dobou sezení a sledování televize. Ne že by program za něco stál, ale aspoň mě nerozčiluje.“
Všechno mi přijde líto
Důvodů, proč se zlobit, má prý Dana víc než dost. Nedávno se hrozně rozčílila na dceru, která místo aby se učila před maturitou, tak někde věčně trajdá. Tedy podle Dany.
„Sice má dobré známky, ale jestli si myslí, že to ji u maturity zachrání, když nebude nic umět, tak to tedy ne! Přišlo mi to hrozně líto. Já se celý život snažím, aby měli pořádné vzdělání, a utrhuju si od pusy, aby měli, co si přejí. Snad to není tak moc, že po nich chci, aby se aspoň slušně učili!“
Dcera se ale rozbrečela a křičela, že proti ní máma pořád něco má a že neví, co po ní vlastně chce. A tak brečela máma v ložnici a dcera vedle v pokoji.
„Muž přišel pozdě a jenom poznamenal, že bych si měla dojít k doktorovi. Řekl to jenom tak na půl pusy, ale mně to přišlo hrozně líto."
„Snad by mohl mít pro mě trošku pochopení, po těch letech, co spolu jsme. Já pro něj měla pochopení vždycky a teď mu snad připadám stará nebo co? To by mi ještě chybělo, aby si našel někoho jiného, je to dneska v módě, vyměnit manželku za mladší, když už nemá perfektní postavu.“
Dana totiž za poslední dva roky dost přibrala, ani neví, jak se to stalo. Vždycky ji to rozhodí, když projde kolem zrcadla, a pokaždé má chuť dát si dvojku vína. A často to taky udělá. „To je to jediné, co mně trošku vylepší náladu. Tedy - nejdřív se rozbrečím, že pro mě nikdo nemá pochopení, ani ti nejbližší, ale nakonec se přece jenom trošku uklidním.“
Pomůžou hormony nebo bylinky
- Bohužel, Dana se ocitla v období, kterému se česky říká „přechod“. Možná o něco dřív, než je obvyklé, ale ne o moc. Lékaři udávají nástup klimakteria zhruba od 45 let.
- Není na tom nic neobvyklého, nezdravého ani nebezpečného. Nicméně přechod provázejí právě změny, kterých si Dana všimla – třeba návaly horka nebo velká nervozita.
- Nejlepší by pro klid rodiny i okolí bylo, aby si Dana zašla k lékaři, nejlépe svému gynekologovi. Hormonální substituce by ji obtížným údobím převedla. Nebo pokud hormonům nevěří, může zkusit bylinky. Doporučuje se kontryhel, hluchavka, meduňka, jetel nebo ploštičník.