Mohlo by vás zajímat
Takové otázky si klade Alena, která se s moderními technologiemi seznámila nedávno, i když je jí už pětačtyřicet. A je možné, že jim propadla víc, než je zdrávo, aspoň to naznačuje – hlasitě – její manžel.
„Možná má můj muž pravdu a já se řadím k těm lidem, kteří propadli počítači až nezdravě,“ uvažuje Alena. Někdy se z toho sama podezřívá, ačkoli to začalo nenápadně. „Stejně jako mí kamarádi jsem si na síti zařídila takzvaný profil, abych s nimi mohla v pohodě a velmi levně komunikovat, když nebudeme mít zrovna čas zajít spolu na kávu a pořádně si promluvit.“
„Jenže, jak říká manžel, kdybych chodila s holkama na kávu, zabralo by mi to asi určitě míň času, než když jsem to zařídila takhle.“
Dlouhý pokec do Austrálie
Alenu až překvapilo, kolik lidí si ji bude chtít zařadit mezi takzvané přátele, tedy ty, se kterými se na síti pravidelně stýká. Začalo ji to opravdu hodně bavit, protože nikdy předtím neměla tak aktuální informace o tom, co kdo právě dělá. Jedna její kamarádka je například pracovně v Austrálii a druhá, spolužačka ze školy, žije dlouhodobě v USA.
„Nikdy bychom si nemohly tak povídat nebýt počítačů, za telefon bychom se přece nedoplatily. Navíc jsem se díky Facebooku seznámila i s lidmi, které jsem neznala.“
A tak najednou začala získávat informace i o věcech, o kterých neměla do teď potuchy. A asi právě proto prý tomu tolik propadla.
Přes internet si můžu popovídat s přáteli. Na internetu se dá najít tolik věcí!
Kolik hodin je normální?
Počítač mají doma (v práci ho Alena k ničemu nepotřebuje), a začalo se stávat, že ho manželovi, který na něm pracuje, okupovala dlouho do noci. Nejdřív se smál, ale pak začal být naštvaný. Za prvé mu ho blokovala, když chtěl pracovat, a ona se nemohla od psaní zpráv a čtení toho, co jí kdo píše, odtrhnout. A za druhé měl pocit, že se mu přestává věnovat. A asi na tom něco bude.
„Vím, že jsme si často večer u sklenky vína povídali. Ani jsme nepouštěli televizi, jen žvanili a žvanili o všem, co se ten den přihodilo. Byli jsme si díky tomu opravdu blízcí. A teď říká, že všechno zajímavé povím přátelům na Facebooku a pak jdu spát. Už si to začínám uvědomovat i já.“
Přitom mu dlouhé měsíce říkala, že blázní, a ať si tam zařídí profil taky, aby věděl, jak je to zábavné. On ale trvá na tom, že je to hloupost a že radši své kamarády vidí živé. A taky že mu stačí těch pět chlapů, se kterými se pravidelně stýká, a nepotřebuje si povídat s desítkami dalších.
Napište nám svůj příběh
Své příběhy nám zasílejte na adresu DOPISY@SANOMAMEDIA.CZ. Uvítáme i vaše portrétní fotografie, ale podmínkou nejsou. Do předmětu prosím uveďte heslo: Příběh.
„Jenže mě to baví! Fakt ale je, že si tam přečtu spoustu věcí, které mě vlastně vůbec nezajímají a k ničemu je nepotřebuju.“
A taky je fakt, že když se třeba jeden den k internetu nedostane, je nervózní, že jí unikne nějaká důležitá novinka.
„Muž to na mně pozná a vzteká se, co prý tam asi tak strhujícího může kdo napsat. Že kdyby to bylo něco vážně důležitého, jako světová válka, tak se to dozvím z rádia. A kdyby se někomu blízkému narodilo dítě, tak nám to snad řekne osobně. Já vím, že má trochu pravdu, ale...“
Co myslíte vy, jaký je normální čas strávený na síti? Diskutujte v komentářích pod článkem.