Mám jedno dítě, osmiletou dceru, a opravdu nechci další. Manžel na mě pořád doráží, že by chtěl ještě nejmíň jedno, nejradši dvě. A taky obě babičky jsou s tím k nesnesení, že bych měla mít určitě další mimino. Ale já fakt nechci!
Ne že bych Tamču neměla ráda nebo byla nějaká špatná matka, to si zas nesmíte myslet. Ale prostě můj život nespočívá jenom v tom, že budu nosit obrovský břicho a pak sedět doma.
V těhotenství jsem si připadala hnusná
To se to Honzovi mluví, že ještě miminko, ještě miminko, když on s tím nemá prakticky žádný starosti, krom toho, že ho vyrobí, hahaha. Kdo je pak tlustej jako lokomotiva? Já přibrala přes dvacet kilo a víte, co to bylo, než jsem zhubla?! A to nemluvím o tom, jak se mi zhoršily vlasy a jak strašnou jsem měla pleť!
Možná to některým ženám nevadí, třeba jsou rozený matky, ale já prostě taková nejsem. Já se na Tamču těšila, ne že ne. Ale musím vám říct, že všechny ty tělesný změny mi opravdu vadily. Připadala jsem si hnusná a strašně jsem makala na tom, abych vypadala zase jako před těhotenstvím. Naštěstí se mi i prsa vrátily do rozměrů a tvaru, jaký jsem měla předtím, ačkoli jsem teda kojila celej rok (to by se moje máma zbláznila, kdybych to vzdala dřív).
Napište nám svůj příběh
Své příběhy nám zasílejte na adresu DOPISY@SANOMAMEDIA.CZ. Uvítáme i vaše portrétní fotografie, ale podmínkou nejsou. Do předmětu prosím uveďte heslo: Příběh.
Jenže nejde jenom o postavu. Seděla jsem doma, když holky šly večer někam na kafe nebo do kina, a dělala akorát hlídačku. Jo, je to samozřejmý, takhle to ženský prostě měly od věků, já vím. Jenomže mi nikdo dopředu neřek, jaká je to otrava. Malá furt jenom spala, nebo řvala.
Manžel mě k dalšímu dítěti pořád přemlouvá.
Tak ať jde na mateřskou on!
Možná by se mi líbilo, kdyby byl na mateřské Honza, jenže to on by asi nechtěl. Možná by mi ani nevadilo, že musím živit rodinu, kdybych se aspoň někdy dostala z domu. Ale taky se mi na druhou stranu líbilo, jak kolem mě běhal, jak pro nás pořád něco zařizoval a sháněl. To jediný by mě přimělo mít ještě jedno dítě. Taky babičky byly u nás pečený vařený, ne že ne.
Obě babičky u nás byly pečené vařené.
Jenže to všechno nepřebije ty roky, kdy jsem byla ve svým nejlepším věku uvázaná doma jak pes u boudy.
Ale Honza o tom mluví čím dál tím víc. V Tamče se jenom vidí, ale je jasný, že by chtěl ještě kluka. Já pořád beru antikoncepci a on byl tuhle tak vzteklej, když jsme se o tom bavili, že mi sebral prášky a vyhodil je do koše. Argument, že je to moje tělo a já si můžu především rozhodovat, co s ním budu dělat, na něj bohužel nefungoval.
Vůbec nerozumí tomu, co mu vysvětluju - že mě baví chodit do práce, že se chci stýkat s lidma, a ne dělat doma dalšímu malýmu stvoření nějakou kojnou a služku.
Už nechci žvanit o pružnosti kočárků
Tamča je moje princeznička. Moc si spolu rozumíme, hrozně mě baví s ní třeba nakupovat a podobně. Ale je to tím, že už je velká. Když byla maličká, tak mě vážně nijak nenaplňovalo číst furt dokola Červenou Karkulku. Já nechápu, jak to těm jiným matkám nevadí, číst to třeba popadesátý. Taky furt melou jenom o tom, jaký plínky a jaký dupačky kde mají. Já teda hodně ráda nakupuju a některý dětský oblečení je fakt hezký, ale že bych vydržela celý dopoledne žvanit jenom o tvaru dudlíků nebo pružnosti kočárků, to teda ne.
No, takže když mi Honza vyhodil tu antikoncepci do koše, napadlo mě, že mu budu říkat, že už to neužívám, a přitom si je tajně budu brát dál.
Úplně se mi do toho nechce, nechci ho podvádět, ale nevím, jak jinak bych tuhle situaci mohla vyřešit. Možná za rok dva změním názor, ale teď prostě ještě další dítě rozhodně nechci a nic mě nepřesvědčí.
Říká se, že mateřství je nekrásnější období v životě ženy. Spousta z nás je ale prožívá podobně jako Tamara. Jenže se o tom bojíme mluvit tak otevřeně, není to moc populární názor.
Jak to máte vy? Napište nám to do komentářů pod článkem.