Co si vybavíte pod pojmem červená knihovna? Nejspíš beznadějně zamilovaný pár bojující za svou lásku, překonávající nástrahy života a překážky, které se jim neustále valí do cesty... Ale nakonec vždycky všechno dobře dopadne. Ale proč je to vlastně červená knihovna, a ne třeba růžová? Jak toto označení vzniklo? Červená knihovna se jako samostatný žánr ustálila v literatuře na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století. Svůj název dostala podle stejnojmenné edice knih, které, samozřejmě jak jinak než v červeném obalu (červená barva = srdce = láska), vydávala v meziválečném období společnost Rodina. Známými a čtenými spisovatelkami byly v této době zejména Božena Benešová, Růžena Jesenská, Helena Malířová, Vlasta Javořická nebo Maryna Radoměrská.
I když mají knížky z červené knihovny miliony vášnivých čtenářek (i čtenářů) po celém světě, mnoho lidí se na ně dívá skrze prsty. Příběhy chudých dívek, které ke štěstí přišly, považují za podřadné a v životě by se nepřiznali, že jich také pár třeba v pubertě slupli. Je pravda, že červená knihovna neoplývá příliš napínavým dějem. Dokonce se dá říci, že jsou tyto knihy jako přes kopírák. Ovšem některé horory nebo kovbojky, jsou také jedna jako druhá. A třebaže i ony mají brakovou nálepku, většinou jejich čtenáře nikdo nezesměšňuje. Proč by se to tedy mělo týkat jen červené knihovny a jejích příznivců. Není to nespravedlivé? Pokud zastánci milostných románů nejste, nikdo vás přece nenutí, abyste je četli. Klidně si otevřete svou detek tivku, sci-fi, válečnou prózu, humornou četbu nebo cestopis a jiné nechte, ať se odeberou do světa lásky a krásných iluzí s červenou knihovnou.
Jsou ženy, které si víkendová odpoledne bez dobré kávy a romantického čtiva nedoukážou představit. Důvodů, proč se tyto knihy mezi ženami všech generací těší stále velké oblibě, je mnoho. Pro některé je to jednoduše pokračování pohádek s dobrým koncem. Jiné si při nich odpočinou, hodí starosti za hlavu a přijdou na jiné myšlenky. Další se ztotožňují s hlavní hrdinkou, která se právě ocitla v životní krizi. Opustil ji manžel, zamilovala se do svého kolegy nebo šéfa a podobně. Když pak čtou její příběh a vidí, jak se se všemi starostmi a karamboly dokáže vypořádat, dodá jim to sílu a odvahu, aby překonaly a vyřešily také ty své.
**Knížky z červené knihovny svými zápletkami moc nepřekvapí, ale možná právě proto je máme rádi. Navíc se dostaneme do většinou zajímavého cizokrajného či luxusního prostředí. Fandíme odvážné, nezávislé, krásné hrdince a přejeme jí, aby přes všechna úskalí získala citlivého, silného, šarmantního hrdinu, který je přesnou kopií jejího vysněného muže. Jaké další ingredience musí správný červený příběh mít?
Silný milostný příběh – mezi hlavními postavami to musí ihned zajiskřit. Takzvaně láska na první pohled.
Romantické scény – k něžným projevům lásky a nesmělým vyznáním by mělo docházet v každé kapitole. Nejlépe na pláži za šumění vln, u planoucícho krbu, na rozkvetlé a omamně vonící louce...
Škádlení – jiskřivé dialogy ústředních postav, popichování a drobné škádlení přispívá k touze číst dál.
Rivalové, sokyně – bez překážek, které mohou mít podobu bývalých lásek, okouzlujících mladých krásných dívek, chápajících a starostlivých starších mužů, zatvrzelých rodičů nebo umanutých dětí, se děj neobejde.
Nástrahy zvyšují napětí. Happy end – naplňující šťastný konec, v němž nesmí chybět emocionální i milostné vyvrcholení a slib věčné lásky, se rozumí sám sebou.
Stejně jako u ostatních literárních žánrů i červená knihovna má své nejúspěšnější a nejčtenější autory. Po jakých spisovatelkách iluzí sahají ženy nejčastěji? Jmen, která znají všichni, jsou jistojistě Rosamunde Pilcherová, jež vydala desítky románů (většina byla i zfilmována) a její syn Robin Pilcher. Americké spisovatelky Danielle Steelová, Joan Collinsová, Jude Deveraux nebo Sally MacKenzie. V posledních letech udělala díru do světa E. L. Jamesová a její odstíny šedé. V našich končinách píší či psaly milostné romány například Lenka Lanczová, Simona Monyová, Táňa Kubátová, Irena Obermannová, Iva Hercíková nebo Zuzana Francková.