Příběh: Pohádkové manželství po čtyřiapadesáti letech

Příběhy 9. července 2017

Pokud se domníváte, že žádné manželství nemůže být pohádkové, pak vám jedno takové představíme. Radka Malá a Bohuslav Kalva se spolu mají rádi už 54 let, z toho 51 let jsou manželé. Celou tu dobu spolu prožili v pohádce.

Oba totiž působili několik desetiletí jako herci v Divadle Jiřího Wolkera, kde byly na repertoáru až do jeho zániku v roce 1995 především pohádky a inscenace pro děti a mládež. Radka Malá (své jméno si nechala
i po sňatku) do divadla nastoupila hned po absolvování loutkářské katedry na DAMU. „Herečkou jsem chtěla být už od pěti let, nikdy mě nic jiného nebavilo,“ usmívá se při vzpomínce na své počátky. „Asi od roku 1950 jsem chodila na klasický balet k Heleně Štěpánkové, primabaleríně Národního divadla. Tam si nás tři holky vybrala choreografka z Divadla Na Fidlovačce Růžena Gottliebová a rok jsme tančily v jedné operetě; to mi bylo osm. Chtěla jsem dělat balet, ale řekli mi, že mám slabé nárty, tak jsem se s tím smířila, ale divadlem jsem byla posedlá dál. Stala jsem se členkou amatérského souboru Kováček na Smíchově, kde jsme hráli s loutkami.“

V jednom divadle

Na DAMU se poznala se svým budoucím manželem Bohuslavem Kalvou, který studoval o rok níž. „Než mě vzali do Wolkrova divadla, musela jsem se předvést před komisí a potřebovala jsem někoho, kdo by mi nahrával. Tak jsem požádala Bohuslava, a když ho viděli, chtěli ho angažovat zároveň
 se mnou. Museli si ale rok počkat, než dostudoval.“ Každopádně to, že spolu mohli být od počátku v jednom divadle, považovali oba zamilovaní za úplný zázrak. Možná někoho napadne, jestli jim nehrozila ponorková nemoc. Být celé dny spolu v práci a pak ještě doma, to nemusí vždycky dopadnout dobře. Nic takového ale nezažili. Na jevišti se zase tak často nepotkávali, a hlavně, práci si domů „netahali“. Tam
 je totiž čekala široká rodina a úplně jiné starosti. Bydleli ve vilce, kterou kdysi postavila Radčina maminka se svou starší sestrou, rovněž herečkou, Jaroslavou Skorkovskou. V padesátých letech, když byla bytová krize, jim do domu přidělili cizí nájemníky. Tak se stalo, že nějaký čas bydlela Radka 
s manželem a svými rodiči jen v jedné místnosti. Do toho se jim narodily dvě dcery a ještě se přistěhovala Radčina teta, když ovdověla. „Sama neměla děti, ale s těmi našimi nám moc pomohla.“

Nezapomenutelná koza Líza


Když dnes Radka Malá zalistuje albem fotografií, kde jsou všechny inscenace, v nichž ona nebo manžel hráli, je sama překvapená. „Na některé role jsem už úplně zapomněla, ale jiné zase byly tak báječné, že se zapomenout nedají. Třeba hned první rok,
 kdy jsem byla v divadle, k nám přišel režírovat Alfréd Radok Podivuhodné příběhy pana Pimpipána. Hrála jsem Kozu Lízu a panu režisérovi vděčím za všechno, co mě během zkoušení naučil o herectví. Ta inscenace byla mezi dětmi tak populární, že na mě na ulici křičely »Kozo Lízo!«, a mně to vůbec nevadilo. Pak přišel jiný pan režisér, 
a mně jeho pojetí vadilo, a tak jsem jednou šla z divadla a na chodníku jsem brečela. Vtom se proti mně objevil Radok a ptá se, proč brečím. Já mu řekla, že dám snad výpověď. Bydlel blízko divadla, zavedl mě domů, jeho žena mi uvařila kafe a já u nich strávila odpoledne. Převyprávěl mi celý svůj dramatický život. »Holka, vidíš, co jsem vyváděl? Pořád jsem dělal gesta a dával výpověď.« Nikdy na to setkání nezapomenu. Když se rozhodl pro emigraci, napsal mi dva nebo tři dopisy, a pak už přišlo jen parte...“

Zachránil ho Pasáček vepřů


Radka přiznává, že angažmá
 v Divadle Jiřího Wolkera znamenalo být stále k dispozici – dopoledne se hrálo pro školy, večer pro dospělé. „Mě to ale bavilo, netoužila jsem po slávě, po filmování, ani po změnách angažmá. Setkávala jsem se tu s báječnými osobnostmi – často jsem hrála s Honzou Faltýnkem, který nastoupil do divadla zároveň se mnou. Když přišel Petr Svojtka, dělali jsme krásná představení na rampě a pak spolu Romea a Julii. Já v té době čekala miminko, Petr s Kateřinou Macháčkovou také a těhotná byla 
i manželka režiséra Tomšovského,
ale všechno jsme zvládli. A vidíte, nakonec tohle divadlo zachránilo život mému muži!“

Radka začala shodou náhod chodit k lékaři, který znal její repertoár 
a hlavně miloval Pasáčka vepřů,
 v němž hrála se svým mužem pár – princeznu a pasáčka. To představení pan doktor viděl jako malý kluk a vybavoval si i po letech písničky z něj. „Při první prohlídce se mě ptal, co dělá můj princ a já mu řekla, že má už dlouho potíže – ale že mu v Motole řekli, že to nic není. Pan doktor ihned zavolal své známé uroložce, a můj muž šel za týden na operaci. Ukázalo se, že měl rakovinu. Od té doby uplynulo deset let a já nepřestávám být panu doktorovi vděčná,“ říká Radka. Její Bohuslav stále úspěšně dabuje a ona si také občas odskočí do studia. Víc času ale věnuje rodině, vždyť dohromady má sedm vnoučat a jedno pravnouče, které chodí hlídat. Je také nadšenou sběratelkou starých pohlednic, takže ji můžete občas potkat na burze... Možná mnozí sběratelé ani netuší, že mezi nimi chodí nejen Shakespearova Julie či Hermie, ale také Víla Amálka, Anna Franková, Popelka, a dokonce i Panna Marie. 
Ty všechny si zahrála. Princezny hrála až do čtyřiceti a zvířátek, která ztvárnila, by se asi ani nedopočítala. Ovšem ti, kdo se dívají se svými dětmi na animované seriály Mumínci, Pošťák Pat nebo Prasátko Peppa, jistě poznají příjemné hlasy obou manželů. Záměrně jmenuji za všechny pořady pro nejmenší, protože svět pohádek se skutečně stal pro Radku a Bohuslava osudem a jeho zákonitosti jako by převzali i do svého soukromí.