Ze života: Vybrala jsem si muslima

Příběhy 24. 8. 2016

Je mi jasné, že po tom, co se začalo dít v Evropě, pro mě nebudete mít pochopení. Já jsem si svého muže vybrala proto, že je laskavý a že mu náboženství přikazuje se o ženu a děti starat líp, než to dělají Češi.

muslim ilu
foto:

Nelíbí se mi, když lidé z muslimských zemí někomu ubližují, ale to z mé zkušenosti nemá s opravdovým islámem nic společného. Vím, koho jsem si vzala, můj manžel i jeho kamarádi ze studií i z práce jsou mírumilovní lidé. Já jsem jeho víru neznala, pocházím z úplně obyčejné české rodiny ze severu Čech, byli jsme dvě dcery a jeden syn vychovávaní úplně běžně a naši rodiče nebyli a nejsou aktivní v žádném náboženství. S Achmedem jsem se seznámila a provdala se za něj dávno před tím, než začaly velké nepokoje v arabském světě a celá záležitost s uprchlíky. Dneska bych však jednala stejně. Islám má pro nás historicky špatný zvuk a lidé ho neznají. Nevědí, kolik úžasných vědeckých objevů z arabských zemí pochází, jak skvělí to vždycky byli lékaři, chemici či astronomové nebo i básníci. Ani moje máma dodnes nechápe a nemůže skousnout, proč mám za manžela zrovna muže z muslimské země, proč jsem si nevzala někoho obyčejného, s kým by si víc rozuměla. Nezbývá jí nic jiného, než to přijmout a já i manžel se hodně snažíme, abychom nijak nenarušovali rodinné zvyky a nerozbíjeli naše tradice. Takže třeba chodíme i s dětmi na návštěvu k babičce a dědovi právě na Vánoce, i když vlastně nemáme co slavit. Jenom jsme mámu poprosili, aby třeba na chlebíčcích nebyla šunka, protože vepřové nejíme, ale to přece není žádný problém.

Pro pokračování přejděte na další stránku!