Andrea (46): Vím o kolegyni, která v práci krade. Mám to oznámit?

Příběhy 4. listopadu 2018

Někdy se slušný člověk dostane do morálního dilematu. Je vždycky lepší oznámit, že se někdo nechová podle pravidel?

Fejeton: Otci jsem našla ve skříni něco, co jsem tam rozhodně nečekala

„Nechci být udavačka,“ tvrdí Andrea (46) jednoznačně. Ale není to tak jednoduché. Pracuje jako kuchařka ve velké restauraci. „Máme denně stovky obědů a večeří, což je dobře, protože o práci je postaráno. Ale na druhou stranu se v takovém frmolu ledacos ztratí. A to se mi nelíbí.“

„Možná vám budu připadat jako nějaký svatoušek, protože vím, že je v Česku zvykem si klidně v práci něco vzít domů. Dělalo se to vždycky, já pamatuju za socialismu, jak si každý nosil domů od hřebíků po salám.“

„Ale moji rodiče to nedělali nikdy, i když by se tehdy dalo říkat, že to přece patří všem. Určitě si taky pamatujete, že to byla výmluva těch, kdo si domů tahali kancelářské papíry, stavební materiál nebo jídlo.

Kamila (44): Způsobila jsem autonehodu. Jak s tím mám žít?

Jenomže já i sourozenci jsme vychovaní tak, že se nekrade, i kdyby něco leželo samo na silnici. Vždycky to přece něčí je, a ten někdo to třeba jenom ztratil a vrátí se pro to.“

Vajíčka, maso, bere všechno

Proto byla Andrea nešťastná, když zjistila, že její kolegyně odnáší z kuchyně skoro denně domů nějaké suroviny. Někdy vajíčka, někdy maso, někdy sýry... Vždycky se najde něco, co se jí hodí.

„Přišla jsem na to náhodou, když jsem jednou viděla, jak si dává věci z lednice do tašky. Tvářila se, jako by to bylo úplně samozřejmé, že to dělá, jako by ani neměla pocit studu nebo snahu se nějak omlouvat. Viděla dobře, že to vidím, ale klidně pokračovala v přendavání sýrů do své tašky.

Já nic neříkala, protože mě ani nenapadlo, co bych měla říct. Kolegyni neznám dlouho, ale pracujeme spolu už rok, a vždycky mi připadala jako prima ženská. Vím o ní, že je sama s dvěma dětmi, takže si nemůže finančně moc vyskakovat. Ale upřímně řečeno, nemyslím, že by ji to omlouvalo.“

Krást se přece nemá

Andrea ji takhle načapala před měsícem a od té doby si všimla, že má vždycky tašku při odchodu naditější, než když ráno přichází. Nedá jí to spát, protože s tím nesouhlasí. „Vím, že kdybych se jí zeptala, jak to může odnášet, tak mi řekne, že přece je tady toho tolik, že se v tom množství večeře pro tři lidi ani nepozná. To má asi pravdu, ale já s tím nemůžu souhlasit z principu.“

„Taky vím, že majitel restaurace má daleko víc peněz než my, neplatí nás bůhvíjak, ale jsem ráda, že tu práci máme, v téhle době je člověk vděčný, že dostává výplatu. Proto se mi taky nechce její krádeže hlásit, protože by ji asi chtěl majitel vyhodit, a to si na svědomí vzít nemůžu.“

Možná kradou všichni?

Andrea se radila se svým mužem, co má dělat, jestli to má někomu říct, ale on nad tím jenom mávl rukou. Prý se má starat o své. „Já manžela znám, taky by nikomu nic neukradl, ale zase je schopný nad takovými věcmi zavírat oči. Říkala jsem mu, že se cítím hloupě, že děti vychováváme ke slušnosti a já pak nenahlásím, že někdo krade.“ Muž ji ale varoval, že by se divil, kdyby jí za to nahlášení někdo poděkoval. Že kolegové by si před ní určitě spíš uplivli, že je udavačka.

„A pochybuju, že by to nějak zvlášť ocenil náš šéf. Možná jo, ale kvůli tomu bych to nedělala. Jen se neumím dívat, jak někdo bere něco, co není jeho.“

„Kdoví, třeba takhle domů něco odnáší skoro všichni. Možná že jenom já jsem taková husa, že by mě to nenapadlo.“

Máme dovoleno dojíst, co se ten den nesní, a to mi připadá jako slušné. Takže vůbec nevím, co mám podniknout. Nechce se mi sledovat krádeže, ale taky nechci, aby kolegyně přišla o místo,“ zoufá si Andrea.

  • Právní řád sice zná povinnost ohlásit trestný čin, ale o to v tomto případě asi nepůjde. Hodnota věcí, které si Andreina kolegyně nosí domů, je jistě v řádu stokorun. Asi by se to celkově nasčítalo na mnohem víc, ale kdo by jí to dokázal?
  • V tomto případě má Andrea skutečně jen morální dilema. Měla by nejspíš kolegyni říct, že o jejích krádežích ví, a že s nimi nesouhlasí. Možná by byla kolegyně překvapená, že její „malá domů“ je označena jako krádež.
  • Je pravděpodobné, že pokud jí Andrea řekne, že uvažuje o oznámení zaměstnavateli, krádeže přestanou. Jistě získá zavilou nepřítelkyni, ale aspoň nebude hrozit, že někdo přijde o práci.

A co si myslíte vy?