Příběh: Odvedla si k oltáři Karla Högera

Příběhy 23. července 2017

Herečku Zdenku Procházkovou ovlivnil Karel Höger na celý život. Nejprve se stal jejím učitelem, potom milencem, nakonec manželem a také doživotním spoluhráčem na jevišti. Řeč je o jednom z našich nejlepších herců dvacátého století.

Do Karla Högera bylo zamilováno mnoho žen. Za druhé světové války se stal velkou platonickou láskou Zorky Janů, mladší sestry Lídy Baarové. Nadaná herečka s křehkou psychikou si o něm dokonce vedla deník. V té době chodil s jinou herečkou, Norou Cífkovou, kterou si možná vybavíte jako Hortensii z Čápovy filmové adaptace Babičky z roku 1940.

Před kamerou přeskočila jiskra

Zdenka Procházková (*1926) se s Karlem Högerem poznala po válce, když studovala konzervatoř. V té době tam již slavný herec byl jedním z profesorů. Kdy se zrodil jejich vztah? „Karel mě pozval ještě se spolužačkou Šárkou Štemberkovou, abychom s ním v malých roličkách jezdily na zájezdy. V autě jsme sedávali vzadu, držel mě za ruku a já se tetelila blahem. V roce 1946 jsem pak dostala hlavní roli ve filmu Mrtvý mezi živými a k mému překvapení se mým prvním filmovým partnerem stal Höger! Jiskra touhy přeskočila z role do života a náš platonický vztah se změnil v neplatonický v jeho garsoniéře na Újezdě,“ vzpomíná paní Zdenka. Tak zkušený muž a výjimečný umělec na ni měl osudový vliv. „Byl o sedmnáct let starší, a tak není divu, že jsem mu naprosto podlehla. Díky němu jsem se dostala do společnosti velkých umělců, jako byla Vlasta Fabianová, Jiřina Šejbalová, Eduard Kohout, Olga Scheinpflugová... Jezdili jsme společně na prázdniny, na lyže i k moři.“

Úspěch ve Vídni

Je zajímavé, že navzdory obrovskému obdivu žen zůstal Höger dlouho svobodný a žil s maminkou. „Ta nesmírně hodná a obětavá duše pro něj byla skutečně vším. Ze třinácti dětí, které porodila, se dospělosti dožily jen čtyři, a on byl navíc nejmladší. Chodila na všechny Karlovy premiéry, byla mu hospodyní i sekretářkou.“ Přesto se Höger nakonec se Zdenkou oženil. „Naše svatba na vršovické radnici se odbyla ve čtyřech. Kromě mě a Karla už tam byli jen svědci – Eduard Cupák a jeho přítel Jarka Beránek. Hned po obřadu jsme jeli točit na Barrandov a po práci v tamní kantýně vypili na oslavu lahev šampusu.“ Höger ovšem dál chodil k mamince na svá oblíbená jídla. „O domácnost jsem se nikdy příliš nestarala, a kuchařské umění paní Högerové bych stejně nepřekonala. Pro Karla i pro mě bylo hlavní herectví a tomu jsme podřizovali všechno.“ Zatímco Höger hrál v Národním divadle, Zdenka byla členkou Městských divadel pražských. Od konce padesátých let spolu ale často jezdili s vlastními pořady na zájezdy po republice. Nejzdařilejší byla inscenace z dopisů G. B. Shawa a Patricie Campbell, anglické herečky, pro niž dramatik napsal Lízu Doolittlovou v Pygmalionu. Jmenovala se Drahý lhář a právě s ním byli v roce 1965 pozváni do Renaissance Theater ve Vídni. Měli ohromný úspěch a pro Zdenku to znamenalo poznání, že by se mohla uplatnit stejně dobře v zahraničí jako u nás. Navíc uměla bravurně německy.

S nálepkou emigrantky

Když jí v roce 1967 nabídl Oldřich Nový titulní roli Julie Lambertové v komedii Julie, ty jsi kouzelná, došlo k dalšímu vídeňskému „namlouvání“. „Shodou náhod se na naše představení do Divadla Na Fidlovačce přišel podívat pan Mahrik, ředitel vídeňského Raimundtheatru, který hledal malou hudební komedii pro letní sezonu. Hra se mu líbila a okamžitě mi nabídl smlouvu. V Městských divadlech pražských jsem prosila o neplacenou dovolenou, ale svou roli sehrála česká závist a vedení divadla mi odmítlo vyhovět. Tak jsem furiantsky dala výpověď.“ Dlužno dodat, že v té době už Zdenka s Högerem nežila, a tak ji tu už nic příliš nevázalo. Do Rakouska sice odešla pracovat legálně a posléze díky svému druhému sňatku s Vídeňákem Erichem Hartmanem získala rakouské občanství, přesto jí její rozhodnutí vyneslo nálepku emigrantky.

Drahý lhář naposled

Zdenka chtěla mít aspoň tři děti, ale nakonec zůstala bezdětná. Veškerou energii proto věnovala své profesi. Prosadila se na jevištích v Německu, Rakousku i Švýcarsku. S rakouským pasem mohla naštěstí svobodně cestovat, mohla tedy jezdit i do své vlasti, kde zůstali rodiče a také Karel Höger. Na jejich přátelském vztahu se nic nezměnilo ani poté, kdy se oženil s programovou referentkou Československého rozhlasu Evou Vachkovou. Dál spolu byli v kontaktu a jednoho dne Karel Zdence zavolal do Vídně, jestli by s ním opět nehrála Drahého lháře. Od října 1976 tak začala jezdit z Vídně do Brna, kde na ni Karel čekal na nádraží a před představením stihli i procházky po hercově rodném městě. Ukazoval jí svá oblíbená místa a svěřoval se se svými starostmi. V té době vrcholila jeho šikana v Národním divadle ze strany tehdejšího ředitele Přemysla Kočího a Höger se chystal dát výpověď. Zdenka ho dokonce v onen osudný den vezla do Kolowratského paláce, kde sídlila správa divadla. Karel za ní ještě mával obálkou s výpovědí, a ona netušila, že ho vidí naposledy. To bylo v úterý, a ve čtvrtek 4. května ve svých 67 letech podlehl infarktu.

Na zakázané listině

Pět měsíců po něm odešel i Zdenčin tatínek. „Zhroucenou maminku jsem vzala k sobě do Vídně, jenže tam se cítila dvojnásobně opuštěná, onemocněla tělesně i psychicky, a tak jsem se s ní musela vrátit do Prahy. V Burgtheatru jsem si vzala roční neplacenou dovolenou s nadějí, že se za čas všechno spraví. Nespravilo. Maminka mne stále potřebovala a já musela dál zůstat v Praze. Tím jsem se vzdala vídeňské kariéry, ale doma, přestože jsem Pragokoncertu odevzdávala v devizách spoustu peněz, jsem se ocitla na všech černých listinách a neměla do čeho píchnout. Maminka žila, já živořila. Teprve po její smrti v prosinci 1989 přišel smutek a zároveň osvobození. Dvojité,“ vzpomíná Zdenka. Nemá ale v povaze cokoli vzdávat a činorodost ji neopustila doteď. Nedávno se například vydala na výlet do Japonska. „Nikdy jsem tam nebyla, a tak jsem to ještě chtěla stihnout,“ napsala mi do mailu před odjezdem.