Když žena živí muže

Psychologie 27. dubna 2018

Bulvár plní ženy-zlatokopky, ale když se kouknu kolem sebe, skoro polovina mých kamarádek to má přesně naopak. Samy živí nejen děti, ale i své muže. Ono o ty peníze v zásadě až tak nejde. Jde o to, že chlapi to špatně snášejí. I když tvrdí opak.

Muž je doma, žena v práci. Kdysi tohle neexistovalo. Ženský boj za rovnoprávnost ale všechno změnil.

Opravdu všechno? Navenek to sice tak vypadá, jenže uvnitř máme ještě staré pořádky. A tak se to v nás pere a bublá jako v papiňáku. A taky občas vybuchne.

Peníze v sobě totiž nesou moc. Nebo alespoň pocit moci. Se ztracenou rolí živitele a ochránce rodiny chlap může ztratit i hrdost a sebeúctu.

K čemu tě mám?

Muž přijde o práci, žena mu chce pomoct. Veškerou starost o domácnost i finance vezme na sebe. Jenže uplynou měsíce, rok, a muž se pořád válí na gauči, práci nemá, ani si žádnou nehledá.

„Proč ho nevyhodíš?“ ptají se kamarádky. „Když já ho mám ráda. On není zas tak špatný,“ omlouvají ženy svého budižkničemu. Říká se tomu syndrom popírání.

Nechtějí si přiznat, že si špatně vybraly. Bojí se samoty. Nebo tolik touží po zázemí, dětech a rodině, že raději přehlížejí fakt, že mají doma rozmazleného egoistu.

Víc než polovina českých mužů živí rodinu, hlásají výzkumy. Ale případů, kdy je to naopak, přibývá. Ženy řeší finance a k tomu vaří, uklízejí, někdy i spravují vodovodní kohoutky. Občas i na mateřské si prací z domova vydělají víc než muž. To dokáže skousnout málokterý chlap.

Ne vždy je to tragédie. Znám případy, kdy muž takové období své ženě bohatě vykompenzoval. Jen potřeboval dozrát, rozjet kariéru nebo ho správně nakopnul nečekaný úspěch.

Kdo je kdo?

Ženská a mužská role už nemá pevnou definici. Nezávislých žen je čím dál víc. Podle statistik každým rokem stoupá pravděpodobnost, že si muž vezme úspěšnější ženu, která převezme roli živitele.

Jenže je to rovnoprávnost postavená na hlavu. Žena, která finančně táhne domácnost, je problém pro muže, ale i pro celou společnost. Emancipace a tolerance jsou zatím pořád dost slova.

Buď chlap, buď ženská!

Muži si stěžují, že ženy přebírající mužskou roli přestávají být ženami. Nežádají o pomoc, ani když ji potřebují. Samostatnost imponuje, ale čeho je moc, toho je příliš.

Žena, která zvládá vše sama, dává najevo, že muže nepotřebuje. Je to i výchovou. Nebuď sobec, pomáhej bližním, slýcháme odmala.

Když se muž tváří jako chudáček, kterému se smůla lepí na paty, cítíme se provinile a výčitky polykáme. Navenek si stěžujeme, v nitru jsme hrdinky, co vše bravurně zvládají. Dokud se nezhroutíme.

Jsme přitom samy proti sobě. O zachránkyně padlých mužů nikdo nestojí. Co takhle aplikovat přísloví o drátech na zem spadlých i na své partnery?