Buďte upřímná a přiznejte si:
Trpím zvýšenou sebeláskou, potřebuji se výrazně uplatnit a být středem pozornosti. Toužím po uznání. Jsem narcis, (tatínkova) holčička i ve čtyřiceti. Mučí mě fobie, bojím se výšek, zvířat, uzavřeného i rozlehlého prostoru...
Žiju pouze přítomným okamžikem. Dokážu lehce oslnit a vzbudit důvěru. Nutkavě si přeji, aby se stále něco dělo. Zaměňuji fantazii za realitu. Neumím stárnout.
Nebojím se říct: JSEM HYSTERKA.
Ale proč?
Jsem hysterka, protože se podvědomě obávám odmítnutí. Už od dětství jsem ho prožila mnohokrát, vrylo se mi pod kůži. Vyrůstala jsem u babičky. Maminka hodně pracovala, nerozuměla jsem, proč nemohu být s ní. Svou samotu jsem cítila jako první odmítnutí.
A přibývala další, ať už skutečná, či domnělá – kolik dětí ve třídě se na mě osopilo se slovy: ty ne! Věděla jsem, že se svým strachem z dalšího odmítnutí svedu mnoho zápasů. Jeden z nich zněl: Jak naplním mužské představy o ženské kráse? Aby si mě všimli, aby mě konečně milovali.
Kolik dětí se už na mě osopilo...
Co mě ničí?
- Můj perfekcionismus. Chci, aby všechno bylo absolutně absolutní. Můj obličej, mé tělo, můj charakter, byt i rodina. Jsem náročná, těžko se podřizuji kompromisům.
- Pocit nejistoty, který maskuji vysokým sebevědomím. Když si mě lidé nevšímají, cítím se bezcenná, ztracená.
- Negativismus. Ostatní se nechovají dobře, já jsem rozumná.
- Chci všechno hned. Pokud to dostanu, stejně nejsem spokojená.
- Vlastní přecitlivělost. Přeceňuji životní porážky, dramatizuji snadno řešitelné konflikty.
- Sugestibilita. Jsem tak snadno ovlivnitelná! Věřím jen tomu, čemu chci věřit, sugeruji si vlastní přesvědčení jako pravdu.
- Konflikty se šéfy a vůbec všemi autoritami. Podobný vzdor jsem projevovala už v dětství vůči otcově tvrdé ruce. V hlavě mi znělo: Nepotřebuji tě, jsem nezávislá. Vytěsnila jsem silnou touhu být přijímána a akceptována, svou touhu po tom, aby mě bral vážně. Spor pokračuje dodnes.
- Rychle se střídající emoce. Jsem jako koráb v bouři a jsem z toho unavená.
Nemusíte být neustále a ve všem perfektní. Ničí vás ale i vaše negativita.
Co s tím? Naučte se:
Už jsem velká, proto…
…se nepotřebuji za každou cenu líbit či podléhat módním diktátům, znám svoji cenu. Mateřské znaménko nad levým obočím není handicap, ale moje poznávací znamení. Neztrácím kvůli němu sebevědomí ani humor.
…už jsem pochopila, že mě nemohou milovat všichni lidé na světě a ani po tom netoužím. Jsem, jaká jsem. Snažím se neubližovat, pokud mě někdo poprosí o pomoc, pomůžu. Mám své názory a představy a nenechám se tlačit okolím, abych nastoupila do jeho přání. Umím říkat NE.
…dokážu být sama. Nemusím pociťovat závislost. Nemusím druhými manipulovat, protože jsem dostatečně silná.
…vím, kdo jsem JÁ. Nevyčerpávám se předváděním svých osobností. Hledám, kdo jsem skutečně já, které jsou mé dobré i slabší stránky.
…nežárlím na partnerovy koníčky či na kamarády a lásky svých dětí. Vyrovnávám se s jejich volbou. Samozřejmě můžu projevit svůj názor, ale potom – KONEC!
…nehledám příčinu své nespokojenosti v druhých. Pokouším se nalézt pravý důvod nespokojenosti, protože jsem ho kdysi dávno vytěsnila. Nová kabelka mou nespokojenost trvale nezmění.
…se raduji z možností, které mám. Umím se rozhodnout, vím, že ideální možnost neexistuje, a to mě uklidňuje, hledám pouze nejlepší možnou.
…si všímám fyzických bolestí, tělesných symptomů, s nimiž si lékaři nevědí rady, např. bolesti končetin, na hrudi apod. Signalizují neřešený problém.
…neprožívám pocit, že se mě ostatní chtějí zbavit, protože jsem nesnesitelná. Pokud tomu tak skutečně je, pravděpodobně již mají dost mého divadla a nároků, mých pomluv a předstírání. Budu přemýšlet, zda lidem nevnucuji svůj názor, který jednoznačně považuji za pravdivý.
…mě život naučil, že mým nejdůležitějším vlastnictvím je schopnost milovat. Proto se nebojím ani ztráty. Zcela jasně vidím rozdíl mezi svou touhou být milována a skutečnou láskou, jež má na mysli blaho milovaného.
Dokážu být sama. A spokojená. Na partnerovy koníčky nežárlím.
