Proč už muži nejsou chlapy?!

Psychologie 28. února 2015

„Tady jsem ti, miláčku, zabil krávu, a teď jdu majznout souseda po palici, nějak po tobě kouká.“ To byste zírala, kdyby vám tohle manžel oznámil. Zároveň byste se ale cítila jako v dávném světě, kdy vztahy byly jednoduché. Muž i žena věděli, co se od nich čeká.

Na jednom psychologickém semináři se lektor přítomných zeptal, kdo o sobě může s jistotou prohlásit, že je už dospělý muž nebo dospělá žena. Přihlásilo se
 99 procent přítomných žen, ale jen 30 procent mužů! Proč? „Protože dívkám tělo jasně ukáže, že se už změnily v ženy. Muži ale potřebují vnější potvrzení toho, že jsou dospělí. Nějaký jasně označený přechod, kde končí chlapectví a začíná mužství,“ říká Pavel Michalik, lektor kurzů Přestaň být hodným klukem. Nic takového ale chlapci dneska nedostávají, i kdyby to 
byla jen ta problematická povinná vojna. Dostat v patnácti občanku, jako potvrzení mužství nestačí, a to zdaleka není jediná past, do které dnešní muži spadli.

Svaly a moc

„Před naším oknem opravují fasádu zedníci,“ vypravuje u kávy kamarádkám Kamila. „Připadají mi děsně přitažliví, jak se šikovně pohybují na lešení, používají kovové nářadí, mají silné ruce a jsou samý sval,“ usmívá se a je v duchu nevěrná svému manželovi. Nemá důvod, její muž je spolehlivý,
 umí se postarat o jejich malé dítě, vařit i žehlit. Ve skutečnosti by
 ho Kamila nevyměnila, ale pořád se v ní ozývá dávná předkyně, která u muže hledala fyzickou sílu a zabezpečení. Jenže časy a lidé se mění, a někdy není jasné, jestli bohudík, nebo bohužel. Pavel Michalik (42 let) proměny shrnuje takhle: „Pračlověčí muž lovil mamuty, udržoval bezpečí před útočníky, a když měl zájem o ženu, tak se jí zmocnil. Měl ve všem jasno a velké sebevědomí. Emoce, láska – nic takového neznal.“ Za pár století jsme se posunuli dál. „Další etapě můžeme říkat monarchistický muž. V jeho životě bylo víc vášně a smyslnosti. Začal kalkulovat, zvažovat, co je správné, život přestal být jednoznačný. K obživě už nestačilo ulovit zvíře, bylo třeba navazovat vztahy s jinými lidmi, obchodovat, vymýšlet strategie, jak zajistit rodinu. Muž té doby chtěl ženu jako milenku, nestál o partnerku, která by rozhodovala. Chtěl takovou, se kterou si může hrát a která bude poslouchat.“

Sopky před výbuchem

Po tomhle muži číslo 2 přišel třetí, moderní. „Potřeboval se prosadit, ukázat světu, že je tady. Myslel
 na výkon, na peníze. Jenže pryč byl jednoduchý svět pralidí, takže nebylo jasné, jak výkonu dosáhnout, jestli intrikami, nebo rytířským přímým chováním. Muž nevěděl, jestli být žensky měkký, nebo mužsky tvrdý. Žena jako milenka už mu sice nestačí, ale se silnou ženou, jaká se mezitím vyvinula, žít neumí. Právě tenhle moderní muž právě teď přetrvává. Všechny tyhle nejasnosti mu přinášejí zmatenost,“ popisuje lektor Michalik.

Kdy se to všechno stalo?

Nenápadně a postupně, od průmyslové revoluce. V té době se muži začali kvůli obživě vzdalovat od rodin, ztrácet kontakt s dětmi i ženami. Dokázali rodinu uživit, ale za cenu toho, že se od ní odloučili. Ženy pak zase kvůli tomu musely doma přebírat i jejich roli a skončit s postavením hospodyňky. „Ženy dnes vedle sebe chtějí zralejší a mužnější muže, jenže muži emancipací neprošli. Zatím jenom zjistili, že to, jak se chovali jejich tátové, nestačí. Tak zkusili být více hodní, více se přizpůsobit ženám, které jsou najednou těmi silnějšími. Jenže tohle taky nefunguje! A tak se hodní kluci poschovávali v práci nebo v hospodách, navenek jsou neuvěřitelně korektní, ale uvnitř jako sopka před výbuchem.“

Nejsme už květinky

Změnu u žen, která vyvolává mužské nejistoty, potvrzuje 
i Martin Pecka, od dětství člen
 a pak vedoucí skautského oddílu: „Ženy už neplní tisíciletou úlohu obdivované květiny a hradu, který se otevře až po dobývání. Cítí se méněcenné a z důvodu, kterému nerozumím, si potřebují dokazovat něco, co od nich nikdo nežádá. Já bych řekl, že muži byli vždycky stejní, někteří věční puberťáci, někteří pasivní, ale vždycky se jako praví muži dokázali chovat, když se to od nich očekávalo a žádalo. Jenže dneska to po nich nikdo nechce. Muži se nedvoří, protože to ženy nežádají. Muži se nesnaží ženy zajistit, protože se ženy umí zajistit samy. Promiňte, že to bude znít hrubě, ale ženy se mužům dneska ani nesnaží zalíbit, aby je obdivovali, vždyť ony se dost obdivují samy. Ženy dneska není potřeba dobývat, vždyť se nabízejí samy, a někdy i dřív, než muži projeví zájem. Není pak divu, že ti jen lenivě přihlížejí a nechají se vést, jsou jako pohodlní trubci.“ No jo, to je pěkné, že to víme, ale v tom případě máme začarovaný kruh. Když nás muži neuživí, musíme se živit samy, no ne? To bychom i s dětmi umřely hlady, kdybychom to nechaly na nich, říkáte si třeba... A když na nich není co obdivovat, proč se máme přetvařovat? „Ženy mohou působit na své muže, aby jim vytvořily prostor ke změně, aby je k ní třeba i dotlačily,“ soudí Pavel Michalik. Muži přitom mají úkol vydat 
se zase do světa, pro změnu ale svého vnitřního. „Musí se přestat schovávat v bezpečném teplíčku
 a utkat se s démony svých strachů a zranění. Potom budou mužní.“

Místo táty fantasy

Jeden problém ale vyvolává další. Jak se mají začít chovat jako muži dnešní malí kluci, když netuší, jak to má vypadat: Táty doma moc nevidí, nejen v rozvedených rodinách. Věděla jste, že dnes tráví průměrný muž se svými dětmi pětkrát míň času než před průmyslovou revolucí? Tátové tráví velkou část dne v práci, o víkendech jdou na fotbal, nebo jsou sice tělem doma, ale myslí v práci. Ve škole kluk o kantora zakopne výjimečně. „Chybějí i společenské vzory, proto se nahrazují náhradními. Nebývá to skutečný muž, který dokázal to a to, ale smyšlená postava třeba z fantasy příběhů, které nemluví o realitě. A když už dojde na realitu, je vzorem hokejista nebo fotbalista,“ dodává Martin Pecka.

Rituál mužnosti

Někdy sice kluci kolem sebe muže mají, ale jako vzory jim nestačí. „Někdy jsou to muži,
 kteří sami vzory neměli, neprošli přechodem z chlapectví do mužství a jsou sami puberťáky,“ říká Pavel Michalik. Civilizace, kterým říkáme primitivní, mají pro přerod chlapce v muže rituály, zvané přechodové. Připadají nám kruté, jde třeba o přežití o samotě v lese nebo bolestivé tetování. Jenže ony mají svůj význam, dávají znamení: teď jsi zvládl své strachy, teď jsi chlap. Možná vám jako ženě přijde, že je to zbytečné trýznění. Kluci ale něco takového asi potřebují. Přechodové rituály západní společnost označila za nežádoucí, protože se v nich dospívající vystavují riziku zranění i smrti. Jenže to byly kontrolované procesy. Místo toho dneska máme puberťáky zdrogované v autech na dálnici, válčící proti sobě na fotbale nebo bojující s policií na střechách vybydlených domů. Puberťák má totiž potřebu dotknout se smrti, potřebuje otestovat své hranice a má touhu měnit svět, protože tím určuje, kdo je on sám,“ vysvětluje lektor. „Přechodový rituál není jen skok na liáně ze stromu, ale proces, ve kterém se mladému muži ukazuje, jak žít jako dospělý, rozumět ženám, převzít zodpovědnost, zacházet se sexualitou. Po něm je dospělý a okolí včetně rodičů se k němu podle toho chová.“ Spousta mužů nic takového
za sebou ale nemá, a tak se chovají jako kluci. Pořád si pubertálně dokazují, že jsou lepší než ostatní, protože mají tu a tu pozici, tolik a tolik peněz, rychlejší auto. Chtějí tím dát najevo: podívej, já už jsem velký chlap.

Jak se stát mužem

Co by tedy měl udělat muž, aby byl dospělý? „Místo objevení Ameriky vně je potřeba, aby muž našel svou Atlantidu uvnitř sebe,“ radí Pavel Michalik. „Místo boje s draky musí přijmout své strachy, místo lovení mamuta si najít svou vizi, svůj cíl. To jsou kroky, ke kterým potřebuje odvahu i pokoru, a jsou bolestivé. Právě proto, že díky našim rodičům a prarodičům neřešíme přežití a máme všeho nadbytek, je pro muže výzva posunout se uvnitř sebe. Muž si musí uvědomit, kam jde. A teprve potom, s kým tam jde, tedy s jakou ženou. Pokud se pořadí zamění, bývá výsledkem, že muž o svou vizi přijde, obětuje ji vztahu, který to ale zničí. Protože žena stejně nestojí o muže, který se jí ve všem přizpůsobí. Ale zase pozor, mnoho vztahů skončilo i na opaku, tedy na tom, že muž pracuje a na rodinu zapomene. Důležité je mít jasno i v tom, proč svůj cíl naplňuji. Jestli mám firmu jenom kvůli penězům, nebo také abych vyráběl smysluplné výrobky nebo dal práci dalším lidem. V prvním případě si jen pubertálně dokazuji: podívej tati, mami, co jsem dokázal. V druhém případě buduji něco, co má větší význam než jen zisk. Něco, co mě jako muže přesahuje.“ Ideálně by se muži měli dostat ze své vývojové „trojky“
ke stupni čtyři. Měli by vědět,
 že má smysl dělat věci nejen pro sebe, ale i pro ostatní, že má smysl starat se o okolí, ve kterém žijeme. „A chápat ženu jako rovnocennou partnerku, která může být vášnivou milenkou, schopnou matkou i realizátorkou vlastních projektů,“ uvažuje Pavel Michalik. Martin Pecka dodává: „Bude-li muž cítit, že má pravé místo v životě, doma v rodině, v manželství, v práci, bude spokojený. Když bude umět být pokorný a pravdivý, pak může být pevný a silný a překonávat obtíže života.“