Nenávist, kterou cítí někteří rodiče k partnerovi či partnerce svého potomka, může být bezbřehá. Já sama to zažila od otce bývalého přítele. Vydělal peníze, zajistil mu budoucnost i práci. Za odměnu od tohoto téměř čtyřicetiletého muže vyžadoval absolutní poslušnost a podřízenost. O volbě případné manželky to platilo dvojnásob. Já jeho požadavky nesplňovala – a začalo peklo. Nic jsem neudělala správně, nikdy jsem se hezky neoblékla, cokoli jsem pronesla, bylo v nejlepším případě nemístné. Nejprve jsem si myslela cosi o komplexech stárnoucího muže a nechala jsem to být. Pak mě to štvalo. A nakonec jsem nutila partnera něco podniknout. Jenže byl k otci připoutaný vděkem a jistou formou strachu. O samotě zuřil, jak mu mluví do života a že ho nesnáší. Postavit se proti němu ale neuměl. Mohla jsem se vztekat, jak jsem chtěla. Láska z našeho vztahu nakonec zmizela. Při pohledu na svého ex jsem ke konci cítila jen soucit a zlost. Rozešli jsme se a já dnes nevzpomínám na něj, ale vždycky na ně.
Geny opět na scéně
I rodiče, kteří si potomky nezavážou finančně, často propadnou pocitu, že jejich „děťátko“ si vybralo špatně, a oni musí zabránit tragédii. Podle studie, kterou vypracovali vědci z univerzity v Bristolu, v tom hrají jistou roli i geny. „Chtějí, aby se rod reprodukoval v té nejlepší možné formě. Když nenajdou ideálního partnera, tedy ideálního v očích starší generace, začnou se bouřit,“ vysvětluje spoluautor studie Tim Fawcett. Podle jeho kolegy, evolučního psychologa z Pensylvánské univerzity Roberta Kurzbana, to platí i přesto, že potomkova intuice funguje při výběru partnera pro život většinou lépe než instinkt jeho blízkých. „Starší si všímají spíše rodinného zázemí a příslušnosti k dané třídě. Mladí dají na fyzickou atraktivitu, smysl pro humor, a dokonce i vůni, kterou jejich protějšek vydává. S tím, a nikoli se společenským statusem, budou žít,“ vypočítává. Na druhou stranu, rodiče svou krev často dobře znají a na partnera se dívají bez růžových brýlí. Leckdy si tak všimnou důležitého aspektu, který zamilovaný potomek přehlédne. Proto může být velice užitečné vyslechnout si jejich názor. Sdělit svůj názor je ovšem něco naprosto odlišného než se k partnerovi dítěte chovat s despektem, či dokonce vyvíjet psychický nátlak. I kdyby docílili toho, že jejich dcera či syn se s tím „nemožným“ člověkem rozejde, vztah s dospělou ratolestí si jednoznačně poškodí, a jednou, zejména až budou staří, se to proti nim může obrátit.
CO DĚLAT, KDYŽ MĚ RODIČE PARTNERA NEMAJÍ RÁDI
(podle Marie Hartwell-Walker, psycholožky a rodinné a manželské poradkyně)
- Nekritizujte, i když jste kritizovaní. Použijte nadhled a mějte v pohotovosti zastírající úsměv.
- Nikdy se o tématu nehádejte ani s partnerovými rodiči, ani s ním samým. Dejte najevo nesouhlas, ale i porozumění.
- Neschovávejte se před jeho blízkými. Naopak ukažte, že o jejich postoji víte, ale nebojíte se ho.
- Partnera nikdy nepoužívejte jako vyjednavače. Dostáváte ho tak mezi dva mlýnské kameny. Řešte věci sami.
Já slušná, oni slušní?
Ať už jsou důvody jakékoli, ve chvíli, kdy dojde na lámání chleba, je zle. „Bála jsem se jít i do jídelny na snídani, protože tam seděli oni,“ vzpomíná čtyřicetiletá, nedávno rozvedená Kateřina. „Jeho matka se mi posmívala, že jen pracuju a nestarám se o domácnost. Otec na mě ani nepromluvil,“ říká. Dnes přiznává: „Měla jsem být ostřejší a ozvat se hned, jak to začalo.“ S tím souhlasí i Katarína Szabados z pražského Centra zvyšování psychické odolnosti. „Nedoporučuji situaci přecházet. Jednak, čím zdvořilejší budete, tím víc se bude nátlak stupňovat. Neplatí varianta, že když budu slušná, ten druhý bude taky. Naopak. Čím víc si nechám líbit, tím víc si ke mně příště dovolí,“ říká s tím, že nahromaděné špatné pocity se stejně jednou dostanou ven. „Dříve nebo později vybuchnete a velmi pravděpodobně se to obrátí proti partnerovi.“ Tím začnou hádky a pocit nepochopení, které bývají pro jakýkoli svazek zničující.
Manžel v pasti
Váš miláček se totiž v této chvíli dostává do pasti. „Má rád a respektuje své rodiče. Nechce jít proti nim. Ale na druhou stranu miluje vás. A neví, co má dělat,“ tvrdí americká psycholožka Marie Hartwell-Walker. Podle Kataríny Szabados je přesto nutné, aby vaše drahá polovička nějaké stanovisko zaujala. „Rozhodně bych se neřídila heslem nenaštvat rodiče. Pokud by se k mému partnerovi nechovali s respektem, ba na něj byli třeba nepříjemní, šla bych s nimi naplno do konfliktu a vůbec bych neřešila, jestli je to rozčílí.“ Pravdou je, že taková situace může v některých případech vyústit v totální přerušení styku s nimi. Anebo v rozchod. Většina lidí včetně mě tíhne v takovéto situaci k omezení veškerých styků s partnerovými blízkými. Pokud na nich ale visí, je to chyba. U mě se to nakonec překlopilo až do věty: „Proč by tě měl mít můj táta rád, když ty ho nesnášíš?“ Veškeré jeho hříchy a pomluvy jako by zmizely. Proto bojujte sami. „Přímo před partnerem jim vše řekněte. Ne kriticky ani ostře. V klidu vysvětlete, že vám jejich postoj vadí a v čem,“ říká Marie Hartwell-Walker. Stejně jako váš vyvolený si i vy poslechněte jejich argumenty. Často chtějí pro člověka, kterého milujete, jen to dobré – i když se to zrovna neshoduje s tím, jak to vidíte vy. Hledat kompromis je ale základ do budoucna.
Mezi Monteky a Kapulety
Když umírali Romeo s Julií, brečely shodně všechny generace. Život ale není divadelní jeviště a většinou je jeden vítěz a druhý poražený. Ačkoli to může znít zoufale, pokud se člověk setká s takovýmto chováním a jeho partner na něj od počátku nijak nereaguje, jen poslouchá a nechává věci dále plynout, moc možností vám nezbývá. Já sama jsem s odstupem času ráda, že jsem se toho balvanu visícího nad naším vztahem zbavila. A někdy to opravdu nejde jinak. Když jsem se na prognózu vývoje takového soužití zeptala odbornice na slovo vzaté Kataríny Szabados, cítila jsem v její odpovědi lehký úsměv. „Už z toho, jak formulujete otázku je zřejmé, že sama o tom pochybujete. Já také. Pokud se problém vyhrotí a neřeší se, má skutečně potenciál vztah zlikvidovat.“ Jinými slovy: bojovat s větrným mlýnem se dá jen do jisté doby. Pak je lépe nechat semlít mouku někde jinde.