Přitáhněte si své sny technikou vzpomínání, otevřete si tak cestu k vysněnému životu

Psychologie 6. srpna 2019

Cítíte se bídně, máte problémy se vztahy, nemůžete najít práci? Vyzkoušejte, zda by vám nepomohla nová mentální metoda, takzvaná technika vzpomínání. Kdy si ze své budoucnosti uděláte minulost, zbavíte se pochyb a strachu a otevřete si cestu k životu, jaký byste si přáli.

Mně osobně to připomíná jednoduše to, čemu se říká „síla myšlenky“. Skutečně věřím, že psychické nastavení člověka přitahuje či odpuzuje dobré a špatné podle toho, jestli se právě vláčíte světem jako zbídačená nula, anebo naopak jako optimistický pohodář. Potvrdilo se mi to už mnohokrát. Když mě popadne špatná nálada a propadám skepsi, jako by se na mne problémy a průšvihy jen lepily. A stále jich přibývá. Dokonce i lidi kolem jsou nějak víc depresivní. Když se mi – většinou se sluncem a pěkným počasím – vrátí dobrá nálada, začnu vnímat svět jako mnohem příjemnější místo k žití. Zničehonic se ke mně dostávají samé dobré zprávy a potkávám dobře naladěné a inspirativní lidi. Jasně, že jde o psychiku a osobní pohled na okolí. Svět se totiž ze dne na den takhle nemění. Mění se jen naše vnímání a pocity.

Přitáhněte si svůj vysněný život

Joe Vitale a Daniel Barrett v nově vydané knize Jak si pamatovat věci a události vymysleli techniku vzpomínání. Podle ní si takto k sobě můžeme přitáhnout i budoucnost, po jaké toužíme.

„Technika vzpomínání funguje v souladu se zákonem přitažlivosti, metafyzickým konceptem, kterému dal název spisovatel William W. Atkinson v roce 1906,“ píší autoři knihy. „Mnoho filozofů dlouhá léta hovořilo o síle pozitivního myšlení, ale mezi širokou veřejnost a do médií se toto téma dostalo především s příchodem knihy a filmu Tajemství v roce 2006. V podstatě je to jednoduché. Jde o to, že ve vašem životě se promítají a dějí věci, na které myslíte. Do svého života si přitahujete události podle toho, na co se soustředíte a čím zaměstnáváte mozek. Takže pokud si říkáte »toto auto si nemohu dovolit«, pak si je nedovolíte. Pokud si ale podržíte vizi, jak v tom autě jezdíte, pokud věnujete čas přemýšlení o tom, jak je už vlastníte, vesmír se přeskládá tak, aby se to zaručeně stalo skutečností, a vy se nakonec stali majitelem auta... Technika vzpomínání nás
 učí přemýšlet tak, jako bychom se již nacházeli v čase PO dosažení toho, co chceme...“

To, co chcete, už máte

Zjednodušeně řečeno si představíte svou zářnou budoucnost, kde už máte, po čem toužíte. To, co jste chtěli, už se stalo, a vy se blaženě koupete v přívalu štěstí. Nastavíte svou mysl na tuto vlnu, čímž ošálíte svůj mozek, který vás přestane nervovat a stresovat tím, co všechno by se mohlo na cestě za oním snem zvrtnout a jak složité to je, takže se to nejspíš ani nestane. Jenže když mu nakukáte, že už se to stalo, zklidní se, jelikož s tím už nejde nic dělat. „Svému egu oznámíte: »Už jsem měl úspěšnou výstavu svých fotografií.« a ono již nemá možnost zpochybňovat, zda budete dost dobří,“ vysvětlují Vitale a Barrett. „Předpokládejte, že máte to, co byste rádi měli, a vaše předpokládání vytvoří novou realitu. Vaše přání se uskuteční.“

Cestujte v čase

Zní to trochu jako science fiction. A ono taky o fantazii jde. O představivost a hrátky s časem. Einstein to vyjádřil jednoduše: „Rozlišování mezi minulostí, současností a budoucností je pouhou iluzí, i když iluzí velmi tvrdohlavou.“ Básník Rainer Maria Rilke zase řekl: „Přání jsou vzpomínky přicházející z budoucnosti.“ „Když si vzpomenete, že váš vytoužený výsledek někde v časoprostoru už existuje a patří vám, ztrácíte napětí, strach či pochyby. Onu realitu můžete klidně a mírně zavolat do svého vědomí, protože již existuje,“ tvrdí Vitale a Barrett.

Možná si řeknete, že myslet na fajn budoucnost je sice hezké a dost možná člověku i pomůže si ji přibarvit dle svých představ, ale žijeme přece v přítomnosti. „Mozek je naším zařízením na cestování časem, ale máme ještě instinkty, které nás ukotvují. Mohou nás třeba zdržovat, blokovat. Strach, adrenalin, kortizol a další stresové reakce. To vše je tu proto, abychom zůstali v přítomnosti. Když si tělo myslí, že je třeba se připravit k boji, potřebuje všechny momentálně dostupné zdroje. Na nějaké cestování v čase nezbude nic. Cestování napříč realitami je vhodné pro plánování a hledání nápadů, ale při mytí nádobí, maratonu nebo rvačce nepomůže. Z cestování časem si ovšem můžete přinést inspiraci, jež vám dodá sílu v běžných situacích jednat. Můžete si »vzpomínat« na život plný klidu a pohodlí, zatímco budete muset dále umývat nádobí,“ komentují Vitale a Barrett.

Vypadá to jako taková propracovanější metoda snění s otevřenýma očima. „Za skutečnost nepovažujte to, co lze vidět, nýbrž to, co je možné si ve své mysli představit,“ radí kniha. „Energie nových životních situací jsou všude okolo a jejich zdroj můžete najít podobně, jako když ladíte rozhlasovou stanici. Technika vzpomínání nastaví vaši duchovní anténu, aby přijímala tu stanici, pro kterou jste se rozhodli.“