Generace psychologů žily v přesvědčení, že hysterie se týká výlučně žen. Vlastně z toho pramení i název této poruchy odvozený od slova děloha, řecky hystera. Otec medicíny Hippokrates v 5. století před naším letopočtem tvrdil, že hysterií trpí ženy proto, že zanedbávají svou dělohu, která pak putuje tělem a způsobuje různé nemoci. Děsivá a zároveň směšná představa!
Pacientkám proto navrhl léčbu - zevní masáž rodidel. Ta měla končit záchvatem, který je na určitou dobu choroby zbavil. Že šlo o orgasmus, tehdy nikdo netušil. No, řekněme, že tohle je ta lepší stránka hysterie...
Koncem 19. století však zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud šokoval svět prohlášením, které vyvolalo doslova masové protesty: Hysteričtí jsou i muži!
Ženy brečí, ale muži... FUJ!
Pro hysterického muže je typická role mravokárce. Zpočátku vypadá jako pravý džentlmen, který chrání vás i rodinu jakožto i veřejný pořádek. Hádá se v restauraci kvůli špatné obsluze, žádná prodavačka ani úředník mu nejsou dost dobří, žádný mechanik nespraví auto pořádně. Mohlo by se zdát, že mu záleží na tom, aby svět byl lepší a lidé dělali vše poctivě. Ve skutečnosti mu jde o jediné - být středem pozornosti.
Hysterický muž je afektovaný a domýšlivý. Ve snaze udělat co nejlepší dojem se chová teatrálně a předvádí se jako osoba s těmi nejlepšími vlastnostmi. Stěžuje si na nechápavost okolí, ale přitom je to nedostatek jeho vlastního porozumění pro druhé. Zdá se citlivý, ale jde jen o důsledek náladovosti a emocionální lability.
„Pokud je hysterií napaden muž, mohou se do jeho slovních projevů zapojit i násilné choutky,“ píše kouč Aleš Kalina. „Může partnerku napadat nejen nevybíravými slovy, ale i fyzicky. Chudinka tak dostane nejen slovní nakládačku, ale i její tělo výslužku pro zapamatování. Ráno pak po hysterickém výbuchu bývá partner jako vyměněný. Převařená láva z něj vytekla - a hle, najednou je klid.“
Tipy pro partnery a okolí
- nikdy hysterce neříkejte, že je hysterka (aktivujete scénář rudě nadepsaný „Peklo!“)
- nenechte se vytočit
- hysterická osobnost potřebuje pevně vymezit hranice, svými provokacemi si o to de facto sama říká
- hysterické osobnosti mají úžasnou fantazii a empatii, proto se jich tolik pohybuje ve světě esoteriky; mívají spiritistické schopnosti
- nesnažte se hysterického člověka „zachránit“ a neberte to jako své poslání
- hysterik musí k pochopení své poruchy dospět sám a dobrovolně
- nebojte se požádat o pomoc odborníka - psychologa nebo psychiatra
Žádný automechanik není dost dobrý, žádné espresso dostatečně kvalitní...
Chce to pevné nervy
Hysterici jsou často mimořádně zajímavé, okouzlující, charismatické a atraktivní osoby. Zpočátku vztahu není moc možné hysterickou osobnost rozpoznat, protože umí zahrát libovolnou roli.
„Ženy dokážou být právě tak vášnivými milenkami, jako i uzavřenými a chladnými dámami horujícími pro vážnost. Dokážou předvést roli perfektní hospodyně, sportovkyně či intelektuálky. Leč velmi záhy vystrčí své hysterické parůžky,“ říkal známý sexuolog docent Miroslav Plzák.
Na druhou stranu jsou histriónské ženy i muži tak obratní v dramatu zvaném láska, že právě s nimi můžete prožít několik měsíců vášnivé romantiky. Chce to ovšem sakra pevné nervy...
Je to vůbec nemoc?
Histriónská porucha se řadí mezi rané vývojové poruchy osobnosti, kam patří také narcismus nebo hraniční porucha osobnosti. V současnosti tento termín už dokonce vymizel z moderních lékařských slovníků. Nahradilo ho označení konverzní porucha. „Spíš než klasická choroba je v současnosti hysterie souborem vlastností,“ míní klinický psycholog Petr Goldmann. „Tou nejvýraznější vlastností je naprostá sebestřednost.“ A jak k takové hysterii člověk vlastně přijde? Často bývá vrozená, ale může se podpořit kolem třetího roku života. Hysterie se dá léčit, hysterik si však svou nemoc těžko připustí. Důležitá je terapeutická pomoc a psychická podpora partnera.