Nejsem blázen, jen mám obsedantně-kompulzivní poruchu

Psychologie 19. února 2017

Stává se to nám všem. Občas. Najednou se vyděsíte, že jste doma nevypnuli žehličku. Nebo nezavřeli okno. Ta myšlenka vám nedá pokoj. Musíte se vrátit a vše zkontrolovat. Možná vás to na chvíli vytočí, ale dál to neřešíte. Člověk s obsedantně-kompulzivní poruchou to nedokáže.

Nedají pokoj. Vtíravé a nepříjemné myšlenky, které člověka dokážou vynervovat téměř až k zešílení. Problém může být v čemkoli – špína, infekce, agrese vůči druhým, kontrolování, onemocnění vlastní nebo blízkých. Strach zmizí jedině tehdy, soustředí-li se člověk na pečlivě prováděné rituály. Ale i tak je děsivá představa po nějaké době zpět. A tak je to pořád dokola.

„OCD neboli obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti patří mezi neurotické poruchy a je to jedna z nejčastějších psychických poruch vůbec. Trpí jí až 3 % populace. Většinou, u 60 % postižených, je diagnostikována ve věku 25 až 30 let, u 30 % dokonce mezi 5 a 15 lety,“ říká psycholožka Petra Dočkalová z pražského institutu Aktip.

infekce

Infekce je všude!!!

foto:

KONEČNĚ LÉČBA!

OCD je dávno známou poruchou. Ačkoliv v minulosti se léčit OCD moc nedařilo, dnes už jsou známa antidepresiva, která jsou účinná asi u 60–70 % nemocných. „Tyto léky jsou dobře tolerované a nezpůsobují závislost,“ dodává Dočkalová.

Co je co:

  • OBSESE – vtíravé, úzkost budící myšlenky (jestli nešlápnu cestou na všechny kulaté kanály, stane se neštěstí).
  • KOMPULZE – jednání, kterými se obsese utiší (člověk tedy přechází přes všechny kulaté kanály). Jsou rituální, opakovaně prováděné stejným způsobem. Pokud je člověk provede špatně, má potřebu vše opakovat. K typickým kompulzím patří aritmomanie (nutkavé počítání), onomatomanie (pátrání po významu slov), opakování slov, mytí rukou nebo určité pohybové kreace.

„Užívají se dlouhodobě, rizika podávání jsou velmi nízká. Kognitivně-behaviorální terapie klade důraz na expozici (vystavení) a zábranu konání rituálů. Trvá 2-3 měsíce. Klade na pacienta vysoké nároky, ten na sobě pracuje i mimo terapeutické schůzky a výsledky jsou trvalé.“

DŮSLEDKY PRO ŽIVOT

Když se obsese objeví jednou denně, ještě to jde. Ale pokud se na člověka vrhají třikrát během hodiny, působí problémy nejen jemu, ale i okolí. Někdy chce postižený po členech rodiny, aby prováděli rituály jako on. Jindy vyžaduje, aby dodržovali určitá pravidla chování, a zuří, pokud se nechtějí podvolit. Někteří pacienti přímo tyranizují svoji rodinu.

Mnoho matek s obsedantně-kompulzivní poruchou prakticky nedovolí svým dětem žít normální život; nutí je provádět očistné rituály nebo dělat vše podle přesného postupu, zakazují jim vodit si domů kamarády, po návratu ze školy se musejí ihned svléknout a dát prádlo do prádelního koše.

PŘÍČINY OCD

Teorií studujících vznik OCD je řada, ani jedna ovšem nemá stoprocentní vysvětlení. Zdá se, že svou roli hraje dědičnost a také způsob výchovy, zejména přehnaný důraz na čistotu, pořádek a kontrolu. Stejně tak může být na vině i rodinný chaos, kdy dítě v rituálech hledá alespoň nějaký řád v životě.

I mnohé pověry se podobají obsesím. Ale nebojte se, pokud obcházíte kanály, ještě to neznamená, že trpíte obsesí! Na nějakou tu pověru věří každý, stačí brát je s nadhledem a jako zpestření každodenního života.

špína

Kdepak, u mě doma není pro špínu místo.

foto:

Ne všechno je obsese

Až 80 % lidí někdy zažívá vnucující se myšlenky podobné obsesím. Jen jim nepřikládají význam a nepokoušejí se je nijak neutralizovat. Tady jsou ty nejčastější:

  • myšlenka na neštěstí někoho milovaného
  • myšlenka, že se dětem přihodí něco zlého, že se zraní
  • představa „nepřirozeného“ sexuálního aktu
  • nápad vrhnout se z nástupiště pod vlak či metro nebo skočit z výšky
  • myšlenka na sebevraždu
  • nutkání napadnout či zabít nějaké zvíře
  • touha udělat prostě něco – smát se, zakřičet nebo něčím hodit