Nedají pokoj. Vtíravé a nepříjemné myšlenky, které člověka dokážou vynervovat téměř až k zešílení. Problém může být v čemkoli – špína, infekce, agrese vůči druhým, kontrolování, onemocnění vlastní nebo blízkých. Strach zmizí jedině tehdy, soustředí-li se člověk na pečlivě prováděné rituály. Ale i tak je děsivá představa po nějaké době zpět. A tak je to pořád dokola.
„OCD neboli obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti patří mezi neurotické poruchy a je to jedna z nejčastějších psychických poruch vůbec. Trpí jí až 3 % populace. Většinou, u 60 % postižených, je diagnostikována ve věku 25 až 30 let, u 30 % dokonce mezi 5 a 15 lety,“ říká psycholožka Petra Dočkalová z pražského institutu Aktip.
Infekce je všude!!!
KONEČNĚ LÉČBA!
OCD je dávno známou poruchou. Ačkoliv v minulosti se léčit OCD moc nedařilo, dnes už jsou známa antidepresiva, která jsou účinná asi u 60–70 % nemocných. „Tyto léky jsou dobře tolerované a nezpůsobují závislost,“ dodává Dočkalová.
Co je co:
- OBSESE – vtíravé, úzkost budící myšlenky (jestli nešlápnu cestou na všechny kulaté kanály, stane se neštěstí).
- KOMPULZE – jednání, kterými se obsese utiší (člověk tedy přechází přes všechny kulaté kanály). Jsou rituální, opakovaně prováděné stejným způsobem. Pokud je člověk provede špatně, má potřebu vše opakovat. K typickým kompulzím patří aritmomanie (nutkavé počítání), onomatomanie (pátrání po významu slov), opakování slov, mytí rukou nebo určité pohybové kreace.
„Užívají se dlouhodobě, rizika podávání jsou velmi nízká. Kognitivně-behaviorální terapie klade důraz na expozici (vystavení) a zábranu konání rituálů. Trvá 2-3 měsíce. Klade na pacienta vysoké nároky, ten na sobě pracuje i mimo terapeutické schůzky a výsledky jsou trvalé.“
DŮSLEDKY PRO ŽIVOT
Když se obsese objeví jednou denně, ještě to jde. Ale pokud se na člověka vrhají třikrát během hodiny, působí problémy nejen jemu, ale i okolí. Někdy chce postižený po členech rodiny, aby prováděli rituály jako on. Jindy vyžaduje, aby dodržovali určitá pravidla chování, a zuří, pokud se nechtějí podvolit. Někteří pacienti přímo tyranizují svoji rodinu.
Mnoho matek s obsedantně-kompulzivní poruchou prakticky nedovolí svým dětem žít normální život; nutí je provádět očistné rituály nebo dělat vše podle přesného postupu, zakazují jim vodit si domů kamarády, po návratu ze školy se musejí ihned svléknout a dát prádlo do prádelního koše.
PŘÍČINY OCD
Teorií studujících vznik OCD je řada, ani jedna ovšem nemá stoprocentní vysvětlení. Zdá se, že svou roli hraje dědičnost a také způsob výchovy, zejména přehnaný důraz na čistotu, pořádek a kontrolu. Stejně tak může být na vině i rodinný chaos, kdy dítě v rituálech hledá alespoň nějaký řád v životě.
I mnohé pověry se podobají obsesím. Ale nebojte se, pokud obcházíte kanály, ještě to neznamená, že trpíte obsesí! Na nějakou tu pověru věří každý, stačí brát je s nadhledem a jako zpestření každodenního života.
Kdepak, u mě doma není pro špínu místo.
Ne všechno je obsese
Až 80 % lidí někdy zažívá vnucující se myšlenky podobné obsesím. Jen jim nepřikládají význam a nepokoušejí se je nijak neutralizovat. Tady jsou ty nejčastější:
- myšlenka na neštěstí někoho milovaného
- myšlenka, že se dětem přihodí něco zlého, že se zraní
- představa „nepřirozeného“ sexuálního aktu
- nápad vrhnout se z nástupiště pod vlak či metro nebo skočit z výšky
- myšlenka na sebevraždu
- nutkání napadnout či zabít nějaké zvíře
- touha udělat prostě něco – smát se, zakřičet nebo něčím hodit