Naučte se odpouštět

Psychologie 15. února 2017

Odpuštění znamená vědomé, dobrovolné a jednostranné zrušení závazku či povinnosti. Kdo odpouští, zbavuje toho, kdo je mu dlužen nebo kdo mu ublížil, závazků, které tím vznikly. Potud Wikipedie. V životě to tak jednoduché není.

Každému se v životě stala nějaká křivda. A mnohdy po ní zbudou kdesi uvnitř hluboké stopy, které dokáže vymazat snad až „laskavý přítel“ Alzheimer. Odpuštění se zdá nespravedlivé. Vždyť jsem v právu, ublížili mi, tak proč bych měla odpouštět?! Ano, odpustit je nelogické a bolestivé. Přesto naučit se odpouštět je to nejlepší, co můžete udělat – pro sebe.

OKO ZA OKO...

Oko za oko, zub za zub. Když se člověku stane křivda, je myšlenka na pomstu přirozená. Máme pocit, že odplata zmenší naše utrpení. Jakmile ale vychladneme, většinou si uvědomíme, že takhle jednoduše to nejspíš fungovat nebude.

odpuštění

Touha po pomstě z nás často brzy vyprchá.

foto:

ODPUŠTĚNÍ A TREST

Odpuštění je tak staré jako lidstvo samo. Už nejstarší literární díla jako například řecké tragédie, biblické knihy, indická Bhagavadgíta zachycují historii odpuštění. S ním souvisí otázka pomsty a násilí, viny a trestu, lidského svědomí, světa příčin a následků bez konce. Odpuštění je tak zásadní lidskou zkušeností, že je po nás vyžaduje každá náboženská a morální tradice napříč kulturami.

Jak se zbavit minulých křivd

  • ZAVAŽTE SE ODPOUŠTĚT. Nebude to chvilka a nejspíš ani pár hodin. Možná to budou týdny. Ale pokud se k tomu opravdu zavážete, odpustíte a zbavíte se bolesti.
  • MÁTE NA VÝBĚR. Nemůžete rozhodovat za ostatní, ale můžete ovládat své vlastní činy a především myšlení. Je jenom ve vaší moci někomu odpustit.
  • ŽIJTE PŘÍTOMNOSTÍ. Co se stalo, už nezměníte. Už to je pryč, jen ve vaší mysli se to děje stále dokola. Místo toho se soustřeďte na přítomnost. Minulost se občas v myšlenkách sice vrátí, ale až se to stane, prostě si vezměte ponaučení a přesuňte se do přítomnosti.
  • SEPIŠTE PRO A PROTI. Jaké problémy vám vaše bolest způsobuje? Ovlivňuje vaše vztahy, práci, rodinu? Jste z toho nešťastní? Popřemýšlejte o výhodách odpuštění. A o tom, jak se odpoutat od bolestí minulosti a být šťastnější.
  • VCIŤTE SE. Představte si, jak by vám bylo v kůži toho druhého. Pokuste se pochopit, proč udělal to, co udělal, co mohl cítit a jak se cítí teď. Neobhajujete, jen se snažíte pochopit.
  • PŘEVEZMĚTE ZODPOVĚDNOST. Co jste mohli udělat, abyste zabránili tomu, co se stalo? A jak tomu zabráníte příště? Neberete na sebe vinu či zodpovědnost za jiné, ale uvědomte si, že nejste pouhou obětí.
  • BUĎTE SOUCITNÍ. Uvědomte si, že odpuštěním sami sebe vedete ke štěstí.

Je to jediná možnost. Pro nás pro všechny. Tou druhou je totiž nekonečný kruh násilí, nenávisti, generační zášti, nesnášenlivosti, utrpení a pomsty. Mnohdy vůči těm, kteří s původním provinilcem nemají nic společného.

Odpuštění není amnestie

Ta „odpouští“ trest. Odpuštění však s trestem nutně nesouvisí. Mnoho skutků musí být potrestáno, ale nést si s sebou pocity frustrace, vzteku či sebelítosti, kterou vyvolalo příkoří vůči nám, znamená jediné – trestat sám sebe!

Odpustíte-li, negativní emoce postupně mizí, vzpomínky blednou, až nakonec přebolí. Přesto odpuštění není totéž co zapomnění. Na některé věci nejde zapomenout, i když je odpustíte. Tím, že se s nimi vyrovnáte, vám ale staré křivdy neotráví vnitřnosti ani nezmizí kamsi do nevědomí, odkud by se mohly vynořit v tu nejhorší možnou dobu.

CO JSME SI, TO JSME SI

S malými křivdami se většina z nás během života vypořádá. Ale co ty velké? Snad nejčastěji se v této souvislosti skloňuje slovo nevěra. „Banality druhým promíjíme snadno, ale spíš než bychom je odpouštěli, je vlastně přecházíme. Ale pak se nám dějí věci, které nás trápí, vyvolávají v nás pocit křivdy a my máme velký vnitřní konflikt, jak se s nimi vypořádat.

Což stejně nakonec musí každý udělat, protože jinak se pocit ublížení neustále vrací a omezuje nás v prožívání našeho vlastního života. Bez vypořádání se nemůžete pohnout z místa,“ říká psycholožka Marta Boučková.

Musíme umět odpustit nejen druhému, ale stejně tak je důležité učit se odpouštět sám sobě, akceptovat svou nedokonalost. Často jsou to spojité nádoby; odpuštění sobě samému může být cestou k odpuštění druhým. Nemusíte odpouštět každé drobné příkoří, jednodušší je vzít si na pomoc toleranci. Nesmíme si ovšem plést toleranci s nezájmem. Tolerance se neslučuje se vztahovačností a odpuštění se sebestředností.

odpuštění

Pokuste se být tolerantnější.

zdroj: Thinkstockphotos.com

ŽIJTE TEĎ!

Člověk, který neodpustil, se v životě často zasekne na jednom místě, na které se různými oklikami či v cyklech znovu vrací. Není schopen se posunout dál. Někteří lidé tak neustále žijí ve své minulosti či v obavách z budoucnosti a jejich vlastní život jim uniká mezi prsty. Často také nejsou schopni navázat nové vztahy.

Odpuštění je prostě něčím, bez čeho nemůžeme kvalitně žít. Cítit bolest, pokud nám někdo ublíží, je normální, ale někdy v nás zůstává příliš dlouho.

Prožíváme ji zas a znovu, místo abychom ji nechali jít. Je třeba naučit se jí zbavit. Odpuštění neznamená, že vymažete minulost a zapomenete na to, co bylo. Odpuštění znamená vzdát se bolesti a zloby a posunout se v životě dál.

Neodpustit sobě či lidem okolo může také působit jako virus, který se bude předávat dál. Kdo byl zraňován, bude zraňovat jiné. Stejně tak ale může působit odpuštění. Komu bylo odpuštěno, může tento lék dávat dál. Chce to trpělivost. Někdy člověk musí posečkat nějakou dobu, než se v životě posune a bude schopen doopravdy odpustit.