Zpověď malé anorektičky: Tak jsem prostě přestala jíst

Psychologie 12. března 2017

Média, včetně toho našeho, jsou plná krásných štíhlých žen a dobrých rad, jak si udržet váhu. Jenže někdy se to bohužel zvrtne, a hubne i ten, kdo by vůbec neměl.

Nad krásou císařovny Sissi se usmíváme v romantických filmech, ale žít v její kůži určitě nebyl žádný med. Sissi byla totiž anorektičkou, posedlou svým vzhledem a péčí o něj.

Jedla velmi málo, spíš pila jenom šťávy z ovoce, špenátu a masa, a tělesného pohybu měla za pět císařoven: zbožňovala rychlou jízdu na koni, plavání, chůzi, při které jí nikdo nestačil, šerm, gymnastiku.

Kdo ví, jak by její život dopadl, kdyby neskončil rukou atentátníka. Dívky, ale i chlapci, kteří žijí stejně jako ona, mají bohužel velmi chmurné vyhlídky. Smrt není v tomto případě vůbec výjimkou, u této diagnózy je úmrtnost celých procent. To znamená, že obětí je každý dvacátý.

„Vemu si jídlo do pokoje“

„Největší rizika vzniku anorexie nastupují kolem třináctého a pak osmnáctého roku, věková hranice se ale v posledních letech stále snižuje. Výjimkou už nejsou ani desetileté pacientky,“ říká MUDr. Pavel Kabíček, CSc. z Thomayerovy nemocnice v Praze a člen Občanského sdružení Výživa dětí. „Rizikové jsou především děti, které se cítí obézní, přestože jejich váha je zcela v normě nebo dokonce již pod její spodní hranicí.“

Anorexie jako jedna z nejčastějších forem poruch příjmu potravy je charakteristická snižováním hmotnosti pod hranici normálu, které není způsobené jiným onemocněním, ale je ze strany pacientky či pacienta úmyslné.

„Rodiče by měli zbystřit především v momentě, kdy dítě začne s jídlem neobvykle manipulovat nebo mění dosavadní stravovací návyky,“ vysvětluje MUDr. Kabíček. Nejčastěji je to podle něj snižování kalorické hodnoty potravy, úplně typické je odmítání jíst společně se zbytkem rodiny. Obzvláště dívky jsou výjimečně vynalézavé ve vymýšlení výmluv, a tak často rodičům trvá poměrně dlouho, než pochopí, že večeře, kterou si dcera z nejrůznějších smyšlených důvodů bere do svého pokoje, končí všude jinde, jen ne v žaludku dívky.

Ve škole mají jedničky

„Prvotní impuls k rozvoji onemocnění je psychologický, následné strádání pak ale postihuje i fyzickou stránku,“ vysvětluje primář dětské psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Motole MUDr. Jiří Koutek.

„Často sledujeme psychické změny, dívky bývají depresivní, uzavírají se do sebe a přestávají se zajímat o své okolí. Zajímavé ale je, že nedochází ke zhoršení školních výsledků, ve škole naopak fungují tyto dívky obvykle na výbornou.“ Pokud máte ve svém okolí dívku, která podezřele hubne, nespoléhejte radši na to, že si s ní poradíte sami. Její duše má tak velké problémy, že patří do péče odborníků. Najdete je například na www.vyzivadeti.cz.

Podívejte se, co o tom říkají lékaři a opravdová anorektička: