Znáte lomografii? Pokud ne, měli byste. Je veselá a vzývá nedokonalost

Psychologie 5. února 2017

Snažíte se na dovolené, na výletě nebo na rodinných akcích fotit tak, aby výsledné obrázky byly perfektní? S dokonalou kompozicí, v krásných barvách, ostré, bez jediné šmouhy? Tak to jste ještě nepodlehli kouzlu snímků, které mají k takové dokonalosti daleko. Kouzlu zvanému lomografie.

Charakteristické rysy takto zhotovených obrázků nejsou na první pohled skutečně nijak lákavé – neostrost, přesvícení, či naopak přílišné temno, podivné barvy. Být takový snímek z digitálního super přístroje za desetitisíce korun, hned byste ho smazali a nikde se jím nechlubili.

Jenže tyhle obrázky „lezou“ z jednoduchých plastových hraček, postrádajících jakékoli vymoženosti, hodících se maximálně na „střelbu od boku“ a fotících na klasické svitkové filmy. Milovníky lomografie však tato nedokonalost pohltila, stejně jako záliba v retrověcech. A odborníci na fotografii se zmítají v rozporech, zda jde o druh umění, nebo naopak o jeho degradaci.

lomo
foto:
lomo
foto:

JAK TO ZAČALO

Počátky lomografie lze vystopovat v padesátých letech minulého století, vítr do plachet jí však pořádně zadul až v letech sedmdesátých. Jednak se masově rozšířily jednoduché a levné aparátky, a hlavně v prestižním časopise Popular Photography vyšel velký článek na toto téma. Název lomografie v něm ale nezazněl, aparátkům se říkalo Toy Camera nebo Plastic Lens.

Na konci 70. let se také v Kalifornii uskutečnila akce Diana Show (nazvaná podle jména rozšířených „hračkových fotoaparátů“).

lomo
foto:
lomo
foto:

VÍDEŇSKÝ START

Pak se dlouho nic nedělo, dokud parta vídeňských studentů nenarazila při výletu do Prahy na sovětský plastový foťáček Lomo LC-A. Už zvyklé na moderní aparáty je tenhle prosťáček fascinoval. Koupili si ho a jen tak „práskali“ náhodné snímky.

lomo

Lomoaparáty mají často vtipný barevný design.

foto:

Když je doma nechali vyvolat, fascinovala je atmosféra, která z nedokonalých obrázků dýchala. Pochlubili se známým, pustili fotky do světa a ze záliby se v podstatě stal nový směr. Vznikla Lomographic Society International (LSI) a mnozí výrobci se pustili do produkce retrofoťáků Diana, Holga či Lubitel. Pokud si ale někdo v té době myslel, že jde jen o krátkodobý módní výstřelek, hodně se mýlil. Lomografie je oblíbená stále a v současné době zažívá svůj další velký vzestup.

lomo
foto:

DESATERO LOMOGRAFA

Fanoušci lomografie dokonce vymysleli deset zlatých pravidel, která by každý správný „lomista“ měl ctít a dodržovat: 1. Mějte své Lomo vždy a všude s sebou. 2. Foťte ve dne i v noci. 3. Lomografie není překážkou ve vašem životě, ale jeho součástí. 4. Střílejte od boku bez použití hledáčku. 5. Přibližte se vždy co nejvíce k objektu. 6. Nepřemýšlejte. 7. Buďte rychlí a pořád připraveni. 8. Nemusíte předem vědět, co jste vyfotili. 9. Nemusíte to vědět ani po vyvolání. 10. Pravidla neexistují, experimentujte!

lomo
foto:

CO JEŠTĚ O LOMOGRAFII ASI NEVÍTE

  • Název sovětského fotoaparátu LOMO je složeninou z prvních písmen firmy Leningradskoje Optiko-Mechaničeskoje Objediněnije (Leningradské opticko-mechanické sdružení)
  • Ceny současných lomoaparátů začínají na zhruba pěti stovkách, spíš ale počítejte se čtyřmístnou částkou. Něco vás pak budou stát i filmy a vyvolání snímků.
  • Obliba lomografie je tak velká, že nakonec zasáhla i do digitální fotografie. A na světlo se vydraly nejrůznější programy na počítačové „předělání“ fotek. Dokonce už se prosazují i jako aplikace do chytrých mobilů.