Báječný svět žen: Věk je jen číslo

Psychologie 23. dubna 2017

Nesmí se na něj ptát, nemá se o něm mluvit, je to ožehavé, téměř zapovězené téma. Co? Přece ženský věk. Věc veskrze relativní...

Dovedete si představit, že by před třiceti, dvaceti, deseti lety hrála jednu z hlavních rolí v bondovce žena po třicítce? Leda že by to byl díl o uklízečkách. Partnerky 007 sotvaže překročily dvacítku, odcházejí do starého železa. No a najednou v roce 2015 hraje svůdkyni slavného Jamese padesátiletá, sice krásná, ale padesátiletá Monica Belluci. Pravda, ještě nevíme, zda úspěšnou… Ve věku, kdy dříve herečky myslely na důchod, dostala roli hereckých snů. Co se stalo? Trend mládí ustupuje? Do módy přicházejí zralé ženy? Možná. Ale když se podíváte na dnešní slabé pohlaví v „pokročilejším“ věku, ročník narození byste jim jen těžko hádali. Stačí se porozhlédnout okolo sebe nebo připomenout pár světových i českých celebrit. Juliane Moore, Brooke Shields, Paulina Porizek, Jane Seymour, Cindy Crawford, Jana Švandová, Dana Batulková, Chantal Poullain a mnoho dalších vypadají, jako by je věk míjel.

Další záhada relativity věku jsou pocity. Čerstvě pubertální holčičky by daly cokoliv za to, kdyby je někdo odhadoval o pár let starší. Ideálně na osmnáct. Neuděláte větší radost třináctileté slečně, než když ji pasujete na sedmnáctku (kromě toho, když ji pustíte do obchodního centra s neomezeným kreditem na platební kartě). Je to taky naposled, co si bude věk přidávat. Oblékají se, líčí a stylizují a chtějí být konečně dospělé. V osmnácti jsou na chvilku šťastné, ale rok či dva k dobru by klidně braly... Jenže pak najednou přijde bod zlomu. Dvacítka. Od té doby je každý další rok nežádoucí. Už 25. narozeniny mnohé neslaví a před třicítkou začínají uvažovat o plastických operacích. Anebo si aspoň stříhají ofiny, aby nebyly vidět neexistující vrásky. Představa blížící se čtyřicítky je zničující... Pak to přijde, oslaví čtyřicítku a nic se nestane. Naopak. Cítí se sebevědomější, připadají si docela hezké, dovolí si odvážnější šaty. Co by považovaly v pětatřiceti za výstřední (už jsem na to stará), je v pětačtyřiceti v pohodě. Strach 
z věku se začíná vytrácet. Připadají si báječně.

Čtyřiceti- až padesátiletá matka na třídní schůzce prvního stupně základní školy je dnes úplně běžná věc. Nikdo hlavou nekroutí, ani se nepodivuje. Když jsem na začátku 70. let nastupovala do první třídy, mojí mámě bylo přes 38 let. Byla to spolehlivě nejstarší matka (i když dnes uznávám, že na to rozhodně nevypadala) v celé Paze 2 a přilehlém okolí. A podle mě v celé galaxii. Maminky mých spolužaček a spolužáků sotva dosahovaly třicítky. V průměru jim bylo okolo 27, některým i méně… Byla jsem ze starých rodičů tehdy nešťastná, vůbec jsem netušila, že jsme vlastně předběhli dobu. Maminky spolužaček byly nepoměrně odvázanější a nekonformnější. U nás panoval řád a poklid. Pro mě tehdy nekonečná nuda. Žádné bujaré večírky a ponocování jako u mladičkých rodičů kamarádek. Sama jsem pak s rodičovstvím taky nespěchala, ve dvaceti letech jsem neměla potřebu a touhu vychovávat dítě. V té době, těsně po revoluci, u nás nastala doba možností, jak se realizovat i mimo rodinu. A trend odsunování mateřství začal nabývat na síle.

Zkuste se při příští procházce zaměřit na kočárky. Často těžko odhadnete, zda paní vezoucí mimino je maminka, nebo babička. Ještě markantnější je pokročilý věk matek malých dětí v zahraničí. Když vyrazíte do Švédska nebo Holandska, budete mít pocit, že všichni rodiče zmizeli někam na dovolenou a děti nechali prarodičům. Mladým a v kondici. Ale to jsou rodiče, jenom si tam na děti často počkají až do pokročilejšího věku. Klidně do padesáti. Znáte vůbec ve svém okolí nějakou matku okolo dvaceti let? Jak to bylo kdysi běžné? Už se to nenosí a tím pádem jsou dnešní ženy podstatně mladší než jejich vrstevnice před třiceti lety. Jak je to možné? Cítí se tak. A tím to právě je. Cítí se mladé a jsou mladé, i když to kalendář nepotvrzuje.

Když se Eliška Balzerová nechala před lety vyfotit nahá při kampani na veleúspěšný film Ženy v pokušení, odstartovala tak i u nás novou módní vlnu. Ženy se přestaly za svůj věk stydět. Klidně přiznaly, že je jim přes šedesát a mají radost ze svého těla i sexu. Bylo prolomeno další tabu. Nejen na charitativní účely se nechávaly nafotit známé i neznámé dámy hodně po padesátce a vypadaly báječně. Takže nejen, že babičky v posledních letech obdivujeme, ale ještě je svlékáme a fotíme.

Kromě sebevědomí je výhodou pozdnějšího věku i čas. Už ho tolik nespotřebuje rodina, děti, vaření a uklízení. Ženy zůstávají samy, ale umí si to užít. Pouští se do aktivit, které dříve nestíhaly. Chodí cvičit, tančit, zpívat. Objevují nová města i země. Nebojí se vyrazit si na dovolenou. Ideálně s kamarádkou či s mladším přítelem. Nebo samy. Objevila se nová generace. Takzvané šťastné sedmdesátnice. Kdo by to
 ve dvaceti řekl, že může být sám se sebou spokojenější v 75? To je ta relativita...