Jak se dá přežít tchyně? Praktické rady, které ocení každá snacha!

Psychologie 16. července 2019

Když spolu ženy nad kafem a vínem neřeší muže a děti, dojde obvykle na tchyně. Není divu, vztah s nimi občas připomíná chůzi po minovém poli. Protože my, stejně jako ony, máme svůj životní styl a svou pravdu.

Moje kamarádka Pavlína se bude stěhovat. Rozhodli se s manželem, že koupí kus za Prahou větší rodinný dům – v přízemí bude bydlet tchyně, v patře, kde je více prostoru, ona s rodinou. My ostatní kamarádky si myslíme, že si zahrává s ohněm a že to bude mít hodně těžké. Pavlína se taky trochu bojí, ale tvrdí, že to spíše půjde než naopak. „Moje tchyně je fajn, protože než aby mi něco vytkla, mlčí, i když vím, že si myslí svoje. Týká se to třeba toho, že k nám chodí paní na úklid, což by ona sama považovala za své selhání a ostudu, nebo výchovy dětí. Její dva synové samozřejmě od roka pleny neměli, naše dvojčata ještě ve dvou letech ano,“ líčí nám, v čem se s matkou svého muže neshodne.

Tvrdí taky, že společné letní prázdniny na chalupě i pár společných dovolených ukázaly, že tohle soužití může fungovat a že z něj mohou mít výhody obě patra domu. „My tchyni, která je rozvedená, dovezeme nákup nebo ji vezmeme k doktorovi, ona nám pohlídá děti,“ dodává Pavlína s tím, že si zároveň už předem určili pravidla. Tedy především dva oddělené byty, do nichž se nebude vzájemně chodit bez klepání. Uznává zároveň, že se nemusí bát toho, že by na nich tchyně moc visela, protože tahle šedesátnice je hodně aktivní a „neustále někde trajdá“.

Mirka, která za sebou má skoro dvacet let podobného soužití doporučuje, aby si Pavlína s manželem hranice hlídali co nejvíce. U nich totiž jednu dobu soužití drhlo kvůli tomu, že tchyně se s nástupem do důchodu pasovala do role šéfa řízení letového provozu a chtěla mít přehled o tom, kdo kam jde a kdy se vrátí. „A to jsem se teda zasekla! Fakt není mojí povinností říkat babičce, že jdu na kafe s kamarádkami a v deset večer odpovídat na její SMS, jak to, že ještě nejsem doma a kdo teda ukládá děti?“ Dneska Mirka klidně odjede s manželem na víkend, a pokud nechce, nelíčí přesně kam – možná to zní divně, ale ona tvrdí, že je to pro jejich vzájemné soužití s tchány lepší. Stejně tak mají svůj program jejich už skoro dospělé děti.

Tu tatranku jí prostě nedáte!

Bohužel pro nás ostatní, takových tchyní není moc. Nedá se přitom ani říct, že většina jich je prostě hrozných. Vzájemným konfliktům nahrává i to, že my, stejně jako ony máme svůj životní styl a svou pravdu. Těžko může někdo rozsoudit třeba to, který výchovný přístup je lepší. Stává se však také, že tchyně dokáže vztah svého potomka úplně rozložit, když nerespektuje domluvy a její syn udělá tu chybu, že se jí zastává. To by podle psychologa Tomáše Nováka dělat neměl – pokud to jen trochu jde, měl by stát na straně své partnerky, i když si bude myslet, že je mírně hysterická a přehání to.

Příklad? Jedním z častých sporných bodů, který dokážou matky řešit v desítkách a stovkách příspěvků ve webových diskusích, je jídlo. „My doma jíme zdravě, ale tchyně vždycky přijede a přiveze jim ne pytlík, ale tašku bonbonů! A když jsou u ní, dostávají automaticky bonbonek po každém jídle, které dojedí. Takže jsem nastavila jasná pravidla, pokud se to nezmění, babička vnoučata neuvidí. Smůla, já jsem matka!“ napsala rozhorleně v jedné takové debatě matka dvou dcer, která na internetu vystupuje pod jménem Chiara.

Takový postup vám však rozmluví každý rozumný dětský psycholog, protože jak říká třeba Martina Jarolímková, k babičkám trochu rozmazlování patří a ochuzovat děti o vztah s prarodiči je prostě chyba. A upřímně řečeno, občasný bonbon ještě z nikoho metráčka neudělal, i když samozřejmě, jablko by bylo lepší. Zrovna tady to chce hledat tu správnou míru. A právě tady by měl muž stát na straně své ženy, s ní by se měl zkusit dohodnout, jaká míra sladkostí je v tomhle případě únosná, a babičce to nastolit jako nepřekročitelné pravidlo, na kterém oni coby rodiče trvají.

Podobně tchyně často štvou rodiče svých vnoučat tím, že je zavalují dárky. „Naše babička bez nich prostě nedokáže přijet, já přitom ty laciné plastové šmejdy nesnáším, jenže děti z nich mají samozřejmě radost. Byla bych přitom radši, kdyby se na babičku těšily jen tak, ne proto, že vědí, že jim něco přiveze, ale prakticky se jí to nedá vysvětlit,“ stýská si Karolína, matka tříleté holčičky a pětiletého kluka. Tchyně se hájí tím, že to stálo pár korun a ji těší dětská radost. Co s tím? Karolíně se poslední dobou daří babičku přesměrovávat na zážitky, tchyně naštěstí přistoupila na to, že místo dárku vezme děti do kina či do zoo. „A dárky, které na ně čekají u nich, tam necháváme pod záminkou, aby si tam měli s čím hrát, až zase přijedeme,“ dodává Karolína.

A spíte spolu vůbec?

Míra sladkostí nebo množství hraček jsou nepochybně spornými body, ale jde o spor mezi rodiči a prarodiči, samotný vztah rodičů to nijak neohrožuje. Není však zase tak málo těch, které tchyně skutečně rozložila, nebo minimálně přispěla k jeho konci. Takový příběh za sebou má moje spolužačka z vysoké školy, které její tchyně snad od začátku vztahu dávala najevo, že pro jejího syna z vážené brněnské rodiny není dost dobrá. Protože pochází z vesnice, nepřinesla do vztahu moc peněz, natož majetku a taky se určitě o jejího syna nedokáže postarat tak jako ona sama. Byl to samozřejmě od začátku nesmysl, málokdo je tak chytrý, úspěšný a zároveň laskavý jako Katka. Její muž ji pár let hájil a nosil na rukou, ale soustředěný atak jeho matky ho nakonec zlomil. Zatímco Kateřina se doma starala o tři děti, on odjel na oběd k matce, prý aby nebyla sama. Jeho žena doma padala na ústa, on odmítal zaplatit výpomoc do domácnosti, ačkoli peněz na to rodina měla dost, a jeho matka mu ostentativně žehlila košile. A tak dále, až své ženě jednoho večera řekl, že od ní odchází, protože mu nevěnuje dost pozornosti a nestará se o něj tak, jak by řádná žena měla.

Sto bodů ze sta má taky jedna legendární tchyně, která na vánočním setkání široké rodiny pravila ke své snaše „a spíte spolu vůbec?“ Protože se jí zdálo, že dva roky po svatbě už je dost na to, aby se dočkala vnoučat. Nezajímalo ji, že mladí manželé ještě děti neplánují, protože se zrovna chystají na půl roku do Afriky cestovat a zároveň pomáhat v rámci humanitární pomoci. A mimochodem, ačkoli to byl nápad jejího syna, na který snacha přistoupila po nějaké době váhání, tchyně se nerozpakovala vyčíst jí „bláznivý nápad, na který už je snad dost velká, protože její místo je u dětí a v kuchyni, protože jinak ta svatba neměla cenu“. To vše v roce 2018.

Obětní beránci

Ale je fér přiznat, že ne vždy je zdrojem konfliktů tchyně a její chování. I snachy se dokážou chovat prapodivně a někdy předem považují matky svých mužů za zdroj problémů. Podle psychologa Tomáše Nováka jsou tchyně velmi žádané v obo- ru obětních beránků. „Dá se říct, že kdybychom je neměli, museli bychom si je vymyslet, jinak by nebylo na koho všechno svádět,“ míní. Připomíná také, že tchyně sama byla matkou a že je normální, pokud svého syna miluje a je pro ni tak trochu těžké dělit se o něj s jinou ženou. Samozřejmě je zdravé, pokud tohle stadium překoná, ale pokud například ovdoví, rozvede se nebo je její potomek jedináčkem, o to těžší to je.

Podle psychologů se tchyně liší svým přístupem a představami o vzájemném soužití. Zatímco některé se hodně zaměřují na vnoučata, jiné chtějí rodinu svého dítěte opečovávat podobně jak kdysi tu svou. Asi nejtěžší paradoxně bývá vztah s tchyněmi, které touží po porozumění a kamarádském vztahu, protože to bohužel moc fungovat nemůže, leda by byly obě ženy úplně stejné, což se moc nestává, už vzhledem k věkovému rozdílu. Ale povést se to může.

„Tchyně si nejdřív získala mě. Okamžitě mi nabídla tykání, a to už dávno před svatbou, a nikdy se nám do ničeho nepletla. Já jsem si ji získala tím, že jsem jí jako mamince synů po letech ukázala, že nemusí dělat všechno sama aneb jak zaúkolovat muže, a musí si najít čas také sama pro sebe. Dneska jsme velké kamarádky a povídáme si téměř o všem,“ tvrdí Alena, která si s matkou svého muže rozumí daleko více než s tou svou, s kterou má problematický vztah už od puberty. A tchyně, coby matka tří synů, zjevně v rodině postrádala ženský element. V debatě se tak vyhýbají jen vyloženě intimním tématům a pak také politice, protože tam je jasné, že se jejich názory liší. Ale například výlety s vnoučaty nebo péči o rodinnou zahrádku si dost užívají obě.