On chce panenku: Nebude divnej?

Psychologie 10. července 2020

Před lety moje kamarádka tvrdila, že tím, jak často chodí se svým malým synem nakupovat dámské oblečení, z něj nejspíš vychová homosexuála. Je to skutečně možné? A dá se ovlivnit orientace také druhem hraček? Mohou být bagry a auta pro holčičky a panenky pro kluky nebezpečné?

V zahraničí striktní oddělování dětských hraček podle pohlaví už dávno nefunguje. To u nás se stále ještě maminky i babičky podivují nad tím, že chlapeček touží po panence, a ptají se samy sebe, jestli to není nějaké divné. Stejně tak se najdou rodiče, kteří by svému synovi nikdy nedopřáli vytouženou dětskou kuchyňku, protože ta přece není dostatečně chlapácká (přitom pravidelně sledují pořady o vaření, kde sporáky zručně ovládají převážně muži). A proč by si holčička měla hrát s bagrem, stavět vláčky nebo si vybírat další vysloveně klučičí hračky? Stala se chyba ve výchově? Nikoli, jen je načase přenést se přes hluboce zakořeněná klišé a dovolit dětem, aby sáhly, po jaké hračce chtějí. A jak to s genderovým dělením hraček vůbec je?

Jan Kulhánek z psychologického centra Psychoterapie Anděl vysvětluje: „To, jakou má nosit kluk nebo holka barvu oblečení, s jakými hračkami si má hrát nebo jaký typ her má preferovat, jsou ve skutečnosti kulturní stereotypy, nikoliv něco přirozeného. Jde o společenské zvyklosti, některé z nich postrádají účelnost, například právě růžová či modrá barva. Naopak jiné v sobě mají určité výchovné prvky. Pomocí volby hraček a her se odedávna v různých kulturách děti připravují na svou mužskou či ženskou roli.“

Kluku, budeš matka

To tedy znamená, že v zemích, ve kterých je dělení rolí nezbytné, je nutné, aby se ženy odmalička učily hrát si s panenkami, pečovat o ně... Ve Střední Evropě, kde na mateřskou dovolenou může odejít i muž a výchova dětí není výsadou jen žen, už takové striktní dělení dávno ztratilo smysl. Stejně jako na severu Evropy, kde je naopak ve vzdělávacích institucích vyžadováno, aby si děti postupně, formou hry ozkoušely a osahaly opačné světy a vybraly si ten příjemnější. Z jejich úhlu pohledu. Vědci dokonce přišli se zjištěním, že genderově neutrální hračky posilují schopnosti dětí, rozšiřují jejich obzory...

Co to ale taková genderově neutrální hračka je? Hračka vhodná pro obě pohlaví. V praxi to znamená, že ve vyspělých zemích postupně mizí z hračkářství výrazně růžové ostrůvky s panenkami, stejně jako v nich nenajdete regály nacpané k prasknutí modrými mašinkami či zelenými obludami s meči. Proto je pro kluky jednodušší odnést si z obchodu panenku, která do světa nezáří růžové holčičí poselství, holčičky se zase mohou věnovat svým zájmům, aniž by je kdokoli směřoval k růžové výstavce. Takové dělení hraček pro děti se zkrátka stírá a je jen na našich potomcích, aby si sáhli po takové věci, která jim v danou chvíli vyhovuje a prostřednictvím které chtějí objevovat svět. Psycholog Kulhánek ale upozorňuje: „Jistě, jinde se možná rozdíly stírají, naše společnost byla a stále je hodně za- měřená na odlišení mužské a ženské role, hračky i hry jsou proto holčičí a klučičí a rodiče a učitelé jsou společenským míněním tlačeni tomu, aby na ‚správnou‘ volbu dohlíželi.“

I druhá polovina světa

Vědci, kteří se genderovému dělení hraček věnují dlouhodobě, poukazují na to, že pokud si například holčičky hrají výhradně s panenkami, sice získávají dovednosti maminek, na druhou stranu se ochuzují o polovinu z celého zajímavého světa. Mohou mít v budoucnu obtíže v technicky zaměřených vyučovacích předmětech, nerozvíjejí komplexně všechny své talenty a schopnosti tak, jak by bylo ideální. Aby si v pozdějším věku mohly vybrat, co je baví a čemu se chtějí věnovat dlouhodobě. To samé, jen obráceně, platí při striktně chlapecké výchově a využívání klučičích hraček i o chlapcích. Jak by mohl desetiletý kluk například vědět, že by ho bavilo být kuchařem, malířem, ošetřovatelem, když nikdy nedostal šanci si tyto schopnosti a talenty procvičovat? Podle vědců je tedy ideálním řešením, aby výrobci přestali dělit hračky na ty „výhradně holčičí“ a „jen pro kluky“.

Hračky by zkrátka měly být hračkami bez ohledu na to, kdo si s nimi bude hrát. Dobré by to bylo také proto, že podle posledních průzkumů děti již v předškolním věku mají jasno o tom, jaké profese jsou vhodné pro maminky, jaké pro tatínky. A proto opakují, že budou prodavačkou, úřednicí, malířkou, učitelkou, nebo naopak hokejistou, bagristou, inženýrem, případně lékařem. Není načase toto vnímání světa změnit? Ono totiž nejde jen o čas dětství, v dospělosti si nikdo ze dne na den neřekne, že by vše mohlo být jinak... Takže dělení rolí ve společnosti už od dětství vede k nerovnému postavení žen a mužů ve společnosti v dospělém věku.

Nechte klukům vařečku

„Existuje zakořeněná představa, že z chlapečka hrajícího si s panenkou musí zákonitě vyrůst homosexuál. To není pravda. Hračky a hry potvrzují a prohlubují naši vrozenou sexuální identitu, tedy to, že se podle svého pohlaví cítíme spokojení se svým mužstvím či ženstvím. Nemají však žádný vliv na sexuální preferenci. Na to, zda nás přitahují muži, či ženy,“ zdůrazňují psychologové. Navíc varovně zdvihají prst před tím, kdybyste chtěli své ratolesti bránit ve hře s čímkoliv. Stále více dětí schopnost hrát si ztrácí a raději se zabaví sezením u počítače, tabletu či mobilního telefonu. Ve srovnání s nástupem digitální „demence“ je pak úplně jedno, s čím si děti hrají, hlavně, že jejich fantazie během aktivity pracuje na plné obrátky, rozšiřují si obzory, procvičují motoriku – zkrátka chovají se jako děti. A jestli jim k tomu pomůže vláček, nebo barbína je úplně jedno.

„Navíc role mužů a žen se v naší společnosti mění, takže striktní rozlišování ,vhodných hraček‘ postrádá výchovný smysl. To mějte na paměti, až se budete příště přít s tchyní, která hračka je pro vašeho Toníka vhodná a která nikoliv,“ dodává Kulhánek.