Báječný svět žen: Hormonální bouře

Láska a vztahy 30. ledna 2015

Ať chceme nebo ne, od puberty prakticky až do smrti náš život řídí hormony. Nutí nás do jídla, brání
 nám v klidném spánku, nafukují poprsí a břicha a vystřelují naše sebevědomí do výšin, aby ho vzápětí zadupaly do země. A naše partnery vytáčejí 
k šílenství. Protože ‚zklidnit hormon‘ není pro nás ženy jednoduché, když všechno řídí ovulace.

Víte, jaký je rozdíl mezi teroristou a ženou s PMS (neboli premenstruačním syndromem)? S teroristou se dá vyjednávat! Podobných vtipů každá z nás už jistě slyšela desítky, ne-li stovky. A pokud je necitlivý vtipálek vypráví, zrovna když procházíme oním výše zmiňovaným obdobím, nejspíš si vzápětí začne přát, aby nic podobného nikdy nevyslovil. Ale, ruku na srdce, my samy nejlépe víme, že ustát bez následků naše PMS je leckdy nad lidské síly. Zvlášť je-li tím člověkem, který je nemá mít, muž. Ale ovšemže je to nespravedlivé! My se staráme, aby lidstvo nevymřelo a máme kvůli tomu v těle permanentní vlnobití! Hladina estrogenu lítá nahoru dolů a s ní i naše nálada a ledasco dalšího. Prsa, kila, chuť na sex. Slovo hormao pochází z řečtiny a znamená probouzet. A hormony skutečně probouzejí ledasco – vztek, podrážděnost, anebo naopak vášeň, touhu. Problém je, že jsou někdy jako neřízená střela a život v jejich zajetí je jako na houpačce.

Čeština má pro hormony roztomilý výraz – působky. A vskutku, jak už tento název napovídá, tyhle nezvladatelné látky působí na ledasco v našem těle – a potažmo i vně, tedy na naše okolí. Ale nebuďme nespravedlivé, nejde jen o estrogen. Když tělo přestane vyrábět takový inzulin, vzniká cukrovka a ta bez léčby může skončit fatálně. Takže ne všechny hormony jsou
 k zatracení. Vlastně ani ten estrogen (samozřejmě, vždyť díky němu máme děti a taky menší šanci, že dostaneme infarkt). Hormony nejsou sóloví hráči, všechny dohromady působí jako dobře sehraný orchestr. Když nějaký nástroj začne hrát falešně anebo vypadne úplně, je to průšvih. No ale přece jen ten estrogen, to je potenciální průšvih měsíc co měsíc.

Estrogen je ten ženský a testosteron ten mužský, to jen pro pořádek. Ve skutečnosti je oba máme ve svém těle všichni, jen v jiném poměru. Díky tomu se my ženské tolik nekasáme a nepereme a vůbec jsme méně agresivní a muži nepropukají zničehonic v pláč a nepropadají pravidelně ‚nepochopitelným stavům zoufalství a podrážděnosti‘. Nic z toho samozřejmě není hlavní úlohou těchto pohlavních hormonů – tou je správný vývoj a funkce pohlavního a reprodukčního ústrojí. Nicméně ten tyjátr, co to provází, je někdy k zbláznění! Aspoň že vědci už přiznali, že to nemáme jednoduché. My ženy. Menstruační cyklus prý způsobuje prokazatelné změny našeho chování i vzhledu. A přestože jsou výkyvy v reprodukčním cyklu v podstatě nenápadné a neuvědomované, mají moc ovlivňovat každodenní chování nás všech. Takže nikoli hysterka, coura či frigida – to ty zatracený hormony!

Nepochopitelný vztek, deprese a špatná nálada bez jakékoli viditelné příčiny – to jsou klasické příznaky premenstruačního syndromu. PMS je tak trochu záhadou moderní medicíny. Pořád se neví, proč se některé z nás jen necítí ve své kůži a jiné naopak prožívají muka. Nejrizikovější je období sedmi až deseti dnů před menstruací. Zatímco o fyzických projevech většina žen ví, změny psychiky často podceňují. Únava, neklid, podrážděnost, zvýšená impulzivita, až agresivita. Tohle známe. Ale je to i období rozchodů s partnerem, anebo alespoň uvažování o něm. Vzhledem k tomu, že menstruace přichází každý měsíc, prožíváme PMS tři měsíce z roku a za celý život to dělá tři až osm let. Hrůza! Kvůli estrogenu navíc nejen každý měsíc vyšilujeme, ale také nabíráme kila. To kvůli němu s přibývajícím věkem tlousneme. Tuk se stěhuje do míst, která bývala pasem, svalová hmota ubývá. No a pak je tu ta hrozná věc, když vaječníky začnou pomalu vynechávat. Návaly horka, nespavost, řídnutí vlasů, ztráta pružnosti kůže, a vůbec!

Naštěstí se vědecky potvrdilo to, co už věděli staří Aztékové a Mayové – totiž že není nad kus dobré čokolády! Snižuje stres a nervovou zátěž a vyvolává pocit štěstí a pohody. Švýcarští vědci sledovali dvě skupiny lidí – jedna se dva týdny ládovala minimálně čtyřiceti gramy čokolády denně, zatímco ta druhá měla smůlu. Výsledek? Ti první měli nižší hladinu stresových hormonů kortizonu a katecholaminu. Kdo si dopřává čokoládu, zvyšuje si s ní hladinu serotoninu a dopaminu
 v mozku, což jsou tzv. neurotransmitery, které se podílejí na vzniku nálad a jejichž nedostatek může způsobovat podrážděnost, agresivitu, depresi či poruchy spánku. Ještě lepší hormon, který konzumace čokolády uvolňuje, je fenylethylamin – jinak také droga zamilovaných. Ten nám zalévá tělo a mozek ve chvílích, když se přiblížíme k osobě, která nám je více než sympatická...