Báječný svět žen: Hospodyňka 21. století

Láska a vztahy 25. září 2015

Přestože doba značně pokročila 
a manželka nerovná se paní
 v domácnosti, máme někdy pocit, že právě po ní náš partner i děti touží. Dá se však tato úloha v dnešní hektické době sehrát na výbornou?

Co svět světem stojí, měli vždy muži a ženy víceméně jasně rozdělené role. Muž zajišťoval obživu
 a pasoval se do role ochránce rodiny, žena se starala o chod domácnosti, stravu a výchovu dětí. Postupem času se však začaly mužské a ženské role prolínat, proto v dnešní moderní době není až tak moc neobvyklé vidět ženu s imbusem v ruce, jak montuje nábytek, a muže oblečeného v zástěře, jak strká plech do trouby. Přese všechno však nelze na tisíciletou tradici jen tak zapomenout, takže přicházejí chvíle, kdy se nám v hlavách objeví tradiční rozdělení, kdy chlap byl „šéf“ a žena kolem něj poskakovala a dělala, co mu na očích viděla. Vzhlížela k němu, podřizovala
 se mu, starala se o jeho blahobyt.
 A možná nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že v některých z nás se tyto zakořeněné „pudy“ probouzejí čas od času k životu ještě dnes.

Když se vydáme po stopách minulosti, narazíme ve spojitosti s názvem "domácí hospodyňka" na jméno české spisovatelky Magdaleny Dobromily Rettigové. Ta kromě své Domácí kuchařky vydané v roce 1826 napsala i mnoho výchovných příruček pro dospívající dívky a mladé ženy, ve kterých jim radila, jak vést mravný a zbožný život. Nabádala ženy, aby se vzdělávaly, byla to jedna z prvních feministek. Snažila se připravit dívky na život hospodyně, manželky a matky. A jak měla podle Magdaleny Dobromily Rettigové ideální hospodyně vypadat? Především měla být šetrná, spořivá, pečlivá a trpělivá. Ve své knize „Mladá hospodyňka v domácnosti jak sobě počínati má“ píše: „Pořádná hospodyně tedy má a musí vždy na to hleděti, aby vše pořádně v určitý čas pohotově bylo, matka dítkám nesmí dávat každou chvilku, jak a kdy hrdlo jejich ráčí, jísti, ale vždy musí na to hleděti, aby ráno, v poledne a večer pořádně svou stravu měly, jiné-li okoličnosti tomu přivolí; velmi dobré jest, když se vždy i stejné hodiny zachovávají k udílení svačiny.“ Slavná Dobromila však pravila i následující slova: „Kdybych opět děvče dvacítileté byla a nynější zkušenost a předložení měla, spíš bych se z nejvyšší skály do nejhlubší propasti než manželovi vrhla.“

Časy se mění, a tak dnešní dámy už dávno netráví drtivou část dne v domácnosti. Máme leckdy větší ambice než muži, toužíme po svobodě a ekonomické nezávislosti, takže místo toho, abychom stály s vařečkou v ruce u sporáku, obíháme ve slušivém kostýmku pracovní schůzky a uzavíráme obchodní smlouvy. Toho si sice muži cení a obdivují to, ale ta, která naservíruje teplou večeři, je stále jejich snem. Jaké další požadavky by měla žena snů mužů jednadvacátého století splňovat? Změnily se jejich představy v porovnání s těmi, které
 měli před desítkami let, které 
vykreslovaly ženy v zástěrách 
s vařečkou v jedné ruce a sme
tákem v té druhé? Tyto otázky 
si kladli při své studii i badatelé
z Univerzity v Iowě, kteří svůj
 výzkum porovnali s těmi z pře
dešlých let. Dotázaní muži měli
vybrat z osmnácti charakteristik, které by podle nich měla ideální partnerka mít. Výsledky byly překvapivé. Zatímco v 70. letech toužili po ženě neposkvrněné, věrné a činné v domácnosti, dnes dávají přednost inteligenci, osobitosti, vzájemné přitažlivosti a lásce.

I když ženská schopnost zútulnit jakékoli místo na Zemi a proměnit ho v příjemné, voňavé rodinné hnízdo je fascinující, není to to jediné, po čem muži prahnou. I mezi českými muži byl nedávno vypracován průzkum. Více než 70 procent Čechů očekává, že po tvrdé dřině v práci zakotví v klidném, uklizeném a jídlem provoněném přístavu. Na druhou stranu téměř polovina pánů považuje za samozřejmé, že by se všechny úkoly v domácnosti měly dělit rovným dílem, a to včetně finančního zajištění, pěstování společenských kontaktů, iniciativy v intimním životě či péče o děti.

Co si o domácích hospodyňkách myslím já? Zatím vedu single domácnost a vyhovuje mi to. Uvařím si, uklidím byt, vyperu a vyžehlím prádlo, kdy se mi chce, a nikdo mi do toho nekecá. Na druhou stranu v sobě ale nějaké ty hospodyňské pudy mám, protože občas upeču koláč nebo uvařím víc jídla a rozdělím ho do krabiček, kterými pak obdaruju mámu, kamarádku a přítele. Pokud jde ale o rozdělení mužských a ženských rolí, zastávám názor, že vše záleží na domluvě těch dvou a na tom, kdo je na co šikovnější a co koho více baví. Sama strávit život přikovaná k plotně a s přirostlou prachovkou k ruce ale v 21. století nehodlám.