Velikonoce: Kde se vzaly, tu se vzaly

Hody hody doprovody! 13. dubna 2020

Malujete vejce, kupujete čokoládové zajíčky a šleháte pomlázkou? Tušíte ale, proč vlastně? Aneb trocha velikonoční historie vás ani vaše děti nezabije.

Vnímáte, jak se zem a vůbec všechno kolem vás po zimním spánku protahuje a mžourá do slunka a probouzí k životu? Naši předkové to cítili stejně a slavili své jarní svátky jako svátky plodnosti.

Keltové měli 1. května „beltine“, kdy vyváděli dobytek z chléva na pastvu. A antický svět, spíše než přírodními cykly řízený mytologií, jaro sice nevítal, ale staří Řekové a Římané na přelomu března a dubna pořádali slavnosti anthesterie (květnu říkali „měsíc květů“ anthesterion), během nichž se konaly závody v pití.

Židovský pesach

Abychom pochopili smysl křesťanských Velikonoc, musíme se nejprve vrátit ke starým izraelitům. Tito, původem kočovníci, v jarní čas vyháněli stáda na nové pastviny. Postavili stany a jejich vchody pomazali krví obětovaného berana na ochranu před pouštními démony.

Židé oslavují v tento čas Boha Spasitele a připomínají si útěk z Egypta. Na znamení boží ochrany tehdy každá rodina (podobně jako jejich předci) obětovala beránka a potřela jeho krví rám dveří svého domu. Tím se uchránila před zkázou, která kolem prošla bez povšimnutí (pesach znamená mimo jiné „uchránění“).

A samozřejmě: Právě v těchto dnech se odehrál i Ježíšův příchod do Jeruzaléma a jeho ukřižování, které si každoročně právě o Velikonocích připomínáme.

Křesťanské velikonoční názvosloví

[[[infobox

A na jaké kombinace vsadit:

Jak to, že Velikonoce mohou připadnout na kteroukoliv neděli mezi 22. březnem až 25. dubnem? Evangelia nehovoří o datu přesně. Koncil nicejský v roce 325 však určil datum Velikonoc na neděli po prvním jarním úplňku, který nastane po průchodu Slunce jarním bodem.

]]]

Záchrana izraelitů je předobrazem křesťanské vize spásy člověka ze zotročení a smrti. Ježíš přece sám zaujal místo velikonoční oběti, stal se jakýmsi obětovaným beránkem. Byl ale vzkříšen a otevřel tím novou cestu ze světa zla do světa božího. Tím se Velikonoce staly nejdůležitějším křesťanským svátkem. Křesťané se na ně připravují čtyřicet dní postní dobou.

Půst je časem, kdy by měl člověk přemýšlet o životě a Bohu, a přispěje zároveň k očištění mysli, duše i těla. Který den je co, je dost omílané téma, takže jen krátce, aby bylo úplnosti učiněno zadost:

Postní období začíná Popeleční středou, která je připomínkou Ježíšova překonání pokušení na poušti. Končí Květnou nedělí, Ježíšovým příjezdem do Jeruzaléma.

První postní neděli se říká Černá nebo Liščí. Hospodyně v noci před ní tajně pekly preclíky, které rozvěsily po stromech, a hned ráno vyslaly děti, aby je hledaly, protože jim je tam prý nechala liška.

Druhé neděli se říká Pražná, protože se připravuje pokrm z obilí zvaný pražmo.

Třetí neděle je zvaná Kýchavá - ve středověku se o ní sloužila mše pro odvrácení moru, který se právě na počátku projevoval kýcháním.

Čtvrtá neděle je Družebná - postní čas se slavil družným veselím. Navíc bylo zvykem, že družba s ženichem navštívil domácnost vyhlídnuté nevěsty a dojednával námluvy. Lidé, kteří nechystali svatbu, ale milovali se, si dávali aspoň drobné dárky.

Pátá neděle je Smrtná, přináší myšlenky na umučení Krista, ale také připomínku pohanského zvyku vynášení Morany.

Na Masopustní úterý se konají rozpustilé oslavy zvané fašank. A na Popeleční středu se světí popel ze spálených jív, které byly rok předtím na Květnou neděli posvěceny. Popelem z nich je pak člověk na čele označen křížem - jde o připomínku biblického „Prach jsi a v prach se obrátíš“.