Mohlo by vás zajímat
Náboženská procesí přivezli do malého státu ve Střední Americe Španělé roku 1543. Inspirovali se tradicí své rodné země a místní indiáni dali slavnostem osobitý ráz. Koloniální éru tady připomíná řada barokních kostelů, honosných uvnitř, ale střídmých zvenku.
Jejich konstrukce je přizpůsobena zdejšímu neklidnému podnebí a častým zemětřesením. Všechny budovy jsou kvůli tomu podepřené velkými sloupy a pilíři, ale přesto se mnohé z nich časem změnily v ruiny, hlavně kvůli erupcím vulkánu Agua.
Během velikonočního týdne, který začíná Palmovou nedělí, ožije celá Guatemala katolickými oslavami. Z kostelů vycházejí procesí nesoucí sochy Ježíše a Marie ozdobené květinami, takzvané andy.
Tyto vozy bez kol dosahují obřích rozměrů a mnohdy váží přes tři tuny. Nosiči se vzhledem k jejich váze střídají na každém bloku, který obejdou. Průvod doprovázejí bubeníci a kadidelníci. Ti provoní i všechny svaté stánky.
Všechno je pomíjivé
Oddaní věřící ve městech a vesnicích pečlivě připravují na kamenných ulicích alfombry – pestré koberce z písku a pilin. Na dlažbě se rok co rok čtyřiadvacet hodin před procesím vytvářejí umělecká díla, která zobrazují náboženské motivy, květiny a abstraktní obrazce v purpurové, zelené, modré, červené, žluté a černé barvě.
K jejich tvorbě se používají i chryzantémy, růže a borovicové jehličí. První, kdo smí po tomto koberci přejít, jsou nosiči s andou. V mžiku je pak celé dílo, jehož přípravy začínají týdny až měsíce předem, rozmetáno na padrť. Stejně jako domy po zemětřesení, což ukazuje, že vše je pomíjivé.
Na trhu si užijete neznámých plodů.
Časopis Vlasta - předplatné
Ve městech probíhají v pašijovém týdnu živé trhy. K těm „nej“ patří trh v Chichicastenangu. Nabízejí se zde hlavně dámské blůzky s bohatě vyšívanými motivy květů a papoušků či s ptákem quetzalem – smaragdově zbarveným krasavcem, podle něhož se nazývá i místní měna. Látky se tkají ručně a každá vesnice má svůj originální design a barvy. Stánkaři také prodávají mnoho druhů tropického ovoce, jemuž teplé sluneční paprsky dodaly šťávu a sladkost.
Svatí mlsají banány
Menší alfombry připravují církevní bratři i v kostelích před sochami svatých. Těm přinášejí v horském Chichicastenangu i obětní dary a striktně trvají na zákazu fotografování. Snímek by totiž mohl přinést smůlu.
Mnohé sochy pocházejí až ze 17. století a pro Maye představují nadpřirozenou sílu, o jejíž přízeň je třeba se ucházet. Ve vesnicích kolem jezera Atitlán, obehnaného několika vulkány, má takového svatého vždy na starosti jedna rodina, a o Velikonocích ho předává dalším zájemcům.
Maximón či San Simón, jak bývají nazýváni, mají schopnost léčit a pomáhat lidem. Za to vybírají malý poplatek, kuřivo a alkohol. Dřevěné sochy jsou oděny do pánského obleku a klobouku a Mayové jim vzdávají svůj hold. Oblíbeným darem pro tyto svaté o Velikonocích jsou banány. Svatý si je ovšem užije jen pomyslně a nakonec je spořádají doma obyčejní smrtelníci.
Mayské procesí
Po schodech vedoucích ke kostelu, okrášlených liliemi, sestupuje nakonec procesí vedené cofradías – stařešiny mayské komunity. Ti jsou oděni do černých bederních zástěr a sak a kolem krku mají přehozený barevný šál.
Procesí září duhovými barvami dámských šatů, muži jsou dnes často oblečeni moderně po evropsku. Ti, kteří dodržují tradice, ale mají ručně vyšívané kalhoty. Zajímavé je, že vyšívání tu mají muži a ženy rozděleno. Ženy vyšívají oděvy pro muže a naopak.
Velikonoční výlet
Večer se městy rozběhnou hudebníci, na ulicích se podávají různé nápoje a dobroty. Všichni se veselí a ti bohatší Guatemalci vyjíždějí na výlety na venkov. Oblíbeným cílem je Tikal – mayský chrám s řadou pyramid, soch a obětních míst. Ukryt v pralese, stal se domovem ptactva, hlavně papoušků a supů.
Opravdovým zážitkem je jeho návštěva brzy zrána po rozbřesku, kdy ostatní ještě dospávají velikonoční zábavu. Slunce si teprve klestí cestu stromovím, zlehka hladí stupínky pyramid a ptactvo vesele krouží nad celým areálem, jako po celá staletí před námi.
Opravdu monumentálně oslavíte Velikonoce ve skvostném Tikalu.
