Jak by ne, když šlo původně o dárky pro ruskou carevnu Marii Fjodorovnu od jejího manžela, cara Alexandra III. Sběratelé na celém světě se pídí po jejich osudu. Část těchto vajec bohužel pohltila vřava ruské revoluce, stále jedenáct kousků chybí.
Vajíčka jsou vyrobena z porcelánu nebo slonové kosti, zdobená zlatem, perlami a drahokamy. Skládají se podobným způsobem jako "matrjošky". Otevíráte je a nacházíte uvnitř menší a menší (dražší a dražší).
Nápad ze zlatého hnízda
Klenotník Peter Carl Fabergé svým originálním nápadem z vajíček "vyseděl" hotové jmění. Pro carskou rodinu jich jeho zlatníci mezi lety 1885 a 1917 vytvořili celkem padesát šest.
To úplně první navenek připomínalo jednoduché vejce. Bylo vyrobeno z bílého smaltovaného zlata. Když se otevřelo, skrývalo zlatý žloutek. Ve žloutku seděla zlatá slepice. Ve slepičce byla ukryta malá replika koruny zdobená rubíny.
Carevna Marie Fjodorovna byla nadšená a spokojený car jmenoval Fabergého napřed dvorním zlatníkem, posléze klenotníkem. Rodák z Petrohradu, jehož předci však pocházeli z Německa, měl tím pádem o práci postaráno.
Když Alexandr III. v roce 1894 zemřel, ujal se vlády Mikuláš II., poslední ruský car. Nová carevna Alexandra Fjodorovna nad vejci jásala, přestože se její milenec a guru Rasputin mračil. Zdobená vejce měla totiž daleko k jeho životní filozofii.
Pohřbené tajemství
Práce na jediném klenotu, včetně návrhů, výběru materiálu i provedení, trvala celý rok. Zejména recepturu na výrobu emailů, které dodávaly Fabergéovým výrobkům typický vzhled, zlatník střežil jako oko v hlavě.
Historický vývoj ovšem nepřál nejen zlatým vejcím, ale především ani životům carské rodiny. Nejprve byli její členové včetně dětí posláni do vyhnanství a potom zastřeleni. Dvorní klenotník stihl uprchnout do Švýcarska, kde v roce 1920 v Lausanne zamřel.
Jeho potomkům ovšem chyběl Peterův geniální duch a bylo třeba najít někoho, kdo by ve slavné tradici pokračoval. Až v roce 1989 byla vybrána německá firma Victor Mayer se sídlem v Pforzheimu, která od Fabergéových dědiců získala práva na pokračování v jeho díle.
Nebyla to náhoda - vždyť klenotník Victor Mayer vystavoval své práce už na Světové výstavě v Paříži roku 1900 stejně jako mistr Fabergé. Roku 1990 tak spatřilo světlo světa první "moderní" velikonoční vejce Fabergé. Dostal ho darem Michail Gorbačov u příležitosti získání Nobelovy ceny míru.
Zlatý pták se vám sice z Fabergého vajec nenarodí, ale pokochat se jimi také není k zahození.
Proti nachlazení do krku i na nohy
Vejce byla vyráběna od počátku z lásky, ale tehdy výhradně pro carskou rodinu. Jedinou ženou necarského původu, která vlastnila více než jedno, byla krásná Barbara Kelchová. Celkem sedm (včetně Jedlové šišky) jich dostala od svého manžela, majitele sibiřských zlatých dolů. Kelchovi byli svého času považováni za nejzamilovanější pár v Evropě. Idyla však náhle skončila v roce 1904, údajně kvůli nevěře (ale dnes už se neví, koho z manželů). Barbara sbalila jen to nejnutnější a nejcennější, co měla, včetně sedmi vajec Fabergé, odcestovala do Paříže a už nikdy se na Sibiř nevrátila.
Králové neprodávají
Na aukcích dosahují vajíčka cen v milionech dolarů. Navíc jako by v sobě při vší kráse nesla i dramatický osud rodiny, která se z nich kdysi tolik radovala. Však se také zámožní ruští oligarchové snaží dostat zpět do vlasti co nejvíce exemplářů. Jenže mezi vášnivé sběratele patří například britská královna Alžběta nebo švédský král Carl Gustav.
A ti se svých unikátů vzdát nechtějí. Ani se není čemu divit. Stačí si letmo projít seznam: Diamantové mřížové vejce, Modré hadí hodinové vejce, Vejce pelikána, Vejce zimy, Ocelové vojenské vejce, Renesanční vejce... Už samotné názvy vzbuzují zvědavost. Nádherná, bohatě propracovaná skutečnost však předčí nejodvážnější představy.
Mezi nejobdivovanější patří bezesporu Korunovační vejce. Skrýval se v něm plně funkční model kočáru, který byl použitý při korunovaci cara Mikuláše II. a jeho manželky. Kola jsou vytepána z platiny, okna z horského křišťálu, dvířka se dají dokonce otevírat! Jiné vejce, z roku 1901, uzavřelo do svého nitra "modýlek" transsibiřské magistrály - miniaturní lokomotivu i s pěti vagonky ze zlata a platiny.
Známé modré vejce Jedlová šiška jako by zase svítilo zevnitř. Šupinky na okrajích totiž zdobí stovky drobných briliantů. Překvapením byl maličký stříbrný indický slon. Neradovala se z něj však carevna, nýbrž Barbara Kelchová (viz boxík). A Alexandra to klenotníkovi nemohla dlouho zapomenout.