Mohlo by vás zajímat
„Já byl malý kluk, který od deseti let lezl do kuchyně a snažil se pomáhat. Můj pětiletý syn Daniel je ještě menší a taky už leze do kuchyně a snaží se pomáhat. Asi to jsou geny,“ směje se režisér úspěšných seriálů.
Vyrůstal na vesnici na Českomoravské vysočině a doma se vařilo - jako kdysi v klasické české rodině - v poledne i večer. „Babička uměla všechno, třeba geniální polévku kaltoun ze zbytků masa. Polévky miluji od dětství,“ vzpomíná na prapůvod toho, že je rád jí i teď.
„Naše jídlo obvykle mívá polévku, i když je to jídlo, které se dělá narychlo. Třeba od tchyně jsem se naučil polévku, které se říká hrstková a je z vývaru z uzeného kolene a ze všech luštěnin v domě. Je to velmi jednoduchá a vydatná polévka, vhodná zejména pro osamělé dřevorubce.“
Vždycky jsem chtěl velký mrazák
Ale jeho žena, moderátorka Jana Adamcová, odmítá cpát se tradiční kuchyní: „Moje manželka patří k těm ženám, které nemusí moc jíst. Stále chce vypadat, jako že nemá dvě děti a že právě včera dostala maturitní vysvědčení, což obnáší nezbytná opatření ve stravování.“
„S lety přirozeně nabíráme na váze, a pokud si ženy po třicítce (natož ke čtyřicítce) nepřejí další kila, musí se dost hlídat. Je to věčný rozpor mezi naší chutí a potřebou.“
Jiří Adamec vaří opravdu rád, i když fanatik není. „Nejsem z těch, kteří se ráno probudí, mlasknou, nastartují své chuťové pohárky a řeknou: Tak co já dnes pro svůj mlsný jazýček uvařím? Můj životní styl tento požitkářský přístup k životu neumožňuje.“
A tak, když je čas, otevře mrazák a podívá se, jaká masa tam jsou, a něco dobrého udělá. „Vždycky jsem toužil mít velký mrazák. U nás v domě je jich hned několik. V každém je něco. Od mraženého ovoce přes houby až po nejrůznější druhy masa, například kuřecí nebo třeba i kančí.“
Umí prý všechny omáčky - svíčkovou počínaje, rajskou a koprovkou konče, vaří i z hub a upeče štrúdl.
Manželka Jana se kvůli postavě drží od Jiřího české kuchyně radši dál, sama vaří thajskou a čínskou exotiku. 
zdroj: Isifa.com
Když byli králíci, jedli se králíci
„Když jsem byl malý, miloval jsem babiččiny bramboráky. Nebo francouzské brambory paní kuchařky Broklové ve školní jídelně.“ Vyrůstal na venkově a tam se jedlo prostě to, co v té době bylo a co zrovna na zahradě a na poli dozrálo. Když byli králíci, jedli se králíci, když rostly třešně, dělaly se třešňové knedlíky.
„To je myslím nejlepší a nejzdravější způsob stravování - jídlo v souladu s určitým přirozeným cyklem přírody, protože i tělo je přizpůsobeno pro konkrétní roční období.“
Jedl kozí, skopové i vepřové maso z domácích zdrojů, takže si z venkova přivezl návyky, které ovlivnily jeho vztah k životu. Miluje například pramenitou vodu, protože na ní vyrostl. Taky mošt, protože ho vyráběl jeho strýc.
„Nevěřím všem těm „biokecům“, protože všechny ty „biopotraviny“ se nedají kontrolovat a jejich „bio“ kvalita garantovat. Nechci podléhat a nepodléhám laciným reklamním trendům,“ odmítá rezolutně trend ekologického zemědělství.
Nejlepší dieta je prázdná lednice
Jiří Adamec je velkým příznivcem čínské kuchyně. Kdysi chodíval do slavné čínské restaurace do Vodičkovy ulice v Praze. Jeho žena ráda vaří indická, thajská, vietnamská nebo čínská jídla.
„Má ráda i italskou kuchyni, které jsem dlouho odolával, ale pak jsem se přizpůsobil a s chutí se do italských pokrmů pouštím. Nikdy mi ale nepřirostla k srdci americká kuchyně, třeba steaky nebo hamburgery, to nemusím. Když vidím, jak se někdo cpe krvavou hovězí flákotou, tak tomu moc nerozumím.“
Koláče prý doma kvůli hlídání váhy moc nepečou. „Jednou, už před mnoha lety, jsem od Ivety Simonové slyšel jediný zaručený recept na dietu: nejlepší dieta je prý prázdná lednice. Když na stole buchty nejsou, tak to může jen prospět. Kamkoliv přijdu a je tam vonící čerstvý koláč, tak se na něj samozřejmě vrhnu… bohužel.
Pokud už se u nás dělají koláče, tak s velkým množstvím ovoce. Prostě vždycky je tam více ovoce než těsta. Takže pokud by mi někdo nabídl koláč s tenkým těstem, kde je hodně borůvek, tak si ho dám rád. Není to proto, že je to jen zdravější, ale prostě mi to tak víc chutná.“
Hrstková polévka
Potřebujete:
uzené ovarové koleno
směs luštěnin, které máte doma – kroupy, jáhly, fazole, hrách, čočka...
papriku nebo pepř
Postup:
Uzené ovarové koleno dejte vařit cca do 2 litrů vody a do vývaru z kolena vložte od minulého dne namočenou směs luštěnin, které máte doma. Čočku, hrách, fazole, kroupy, jáhly… a do které jste včera vložili luštěnin právě od každého druhu hrst. Proto je to polévka hrstková.
Osolte (pokud jste nesolili ovarové koleno před vařením) a do takto vytvořené směsi pokrájejte podstatnou část onoho již předvařeného ovarového kolena.
Zbylou část kolena sníte jako druhé jídlo třeba někdy jindy. Pokud jste ale velký jedlík, nakrájejte do polévky menší uzené ovarové koleno celé. Polévku ničím nezahušťujete, bude hustá dost, protože hrách i kroupy její hustotu zajistí. Můžete okořenit pálivou paprikou nebo pepřem.