Mezi prvními, kdo ji servíroval je uváděn kuchař Mechenet z Ruen, odkud také přídomek „specialita z Ruen“. Později ji zařadil do svého repertoáru Frederic, šéfkuchař restaurace La Tour d‘Argent v Paříži. Auguste Escoffier, zakladatel moderní francouzské gastronomie a král všech kuchařů, původem z Provence, ji běžne vedl na svém jídelním lístku Hotelu Savoy v Londýně.
V pařížské La Tour d‘Argent ke své kachně, stejně jako v pražské Brasserii La Gare, dostanete certifikát jako potvrzení o konzumaci. Kachnu s číslem 380 v roce 1890 ochutnal při své cestě do Paříže, Edward, princ z Walesu a číslo 938 451 spořádal státník Sovětského svazu Michail Gorbačov. V roce 2008 bylo prodáno více než 1,2 mil takto upravovaných kachen.
Původní pokrm vznikl z kachen ruánských, kříženců kachny divoké a domácí. Chov těchto kachen není nikterak jednoduchý. Kachna divoká totiž nesedí na vejcích, vejce se tedy musí líhnout v umělé líhni.
Recept vlastně vznikl zcela náhodou: Kachny, určené k prodeji na trhu, se nedopatřením udusily cestou. Farmáře ovšem napadlo jejich maso dále zpracovávat, jak byli zvyklí. Rozdíl byl pouze v době vyvržení, což je až dva dny. To ovšem masu vůbec neuškodilo, ba naopak. V současnosti je tedy kachna uchovávána dva dny chladu a až poté je vyvržena. Má větší obsah krve, a tím je její maso chutnější. Celá příprava závisí na na speciálním lisu, ve kterém se lisuje skelet s křídly zbaven stehýnek, prsíček a vnitřnostmi. Tím se z kachny vylisuje krev, kterou se zahušťuje při konečné úpravě omáčka, jíž se přelijí prsíčka a stehýnka. Dalšími ingrediencemi receptu jsou Armagnac, portské víno, kachní demiglace s játry a srdcem, máslo a citron.