A post ministra je podle mě někde na špici zaměstnání (je to ještě vůbec zaměstnání?!?, no, každopádně plat je za to slušný...).
Ministrem nebo – abych byla genderově korektní – ministryní obrany tedy nemůže být každý(á). Jde přece o bezpečnost nás všech.
Proto mě děsí, jak si naši politici přehazují ministerstva hop nebo trop a do jejich čela dosazují „odborníky“. Za vše mluví odpověď Kateřiny Peake na otázku, zda se cítí na řízení tohoto problematického rezortu: „Není to o tom, na co se cítím a na co ne. Zkrátka ta možnost tady je a nevylučuji ji.“
Dobře si vzpomínám na situaci, kdy jsem mého profesionálního armádního výsadkáře doslova omývala při poslechu legendárního hitu „Tak jako slunečnice každým dnem, otáčím se za sluncem…“ z úst tehdejší ministryně obrany Vlasty Parkanové.
To byl nářez! Nejedna uniforma zatlačila slzu. Vzteku. Už si ovšem nevybavím, co jmenovkyně našeho titulu zpívala při derniéře, určitě to byl další slušný doják.
Tak pojďme vypsat sázky na to, jakou hitovkou nás případně oblaží sebevědomá Kateřina Peak. Že by „Přes spáleniště, přes krvavé řeky“? Běda uniformovaným mužům, kterým nesoudná a ambiciózní žena vládne.
A jak to máte vy? Patří podle váš ženy do rezortu obrany? Do armády? Co byste říkali na vojenskou službu povinnou i pro ženy, jako to mají v Izraeli? Zajímá nás váš názor. Diskutujte pod článkem!