Proč se hrabat na Srí Lanku?

Ostrov v jihovýchodní Asii, který se ještě před necelým půlstoletím jmenoval Ceylon, prý stvořili bohové. Říkají Srílančané a já jsem ochotná tomu věřit.

Své dílo zasadili do vlahých tyrkysově modrých vln Indického oceánu, dali mu tvar velké perly a obdařili ho deštnými pralesy, kouzelnými plážemi, romantickými zálivy, tropickou vegetací i horami vysokými až dva a půl tisíce metrů. Dali ostrovu zkrátka vše, po čem prahnou dnešní turisté z Evropy unavení hektickým životním stylem moderního světa. Taky jsem po tom prahla, a proto jsem tady.

Za Buddhou jsem se nedrápala

Není vůbec těžké uvěřit, že Marco Polo považoval tento ostrov za nejkrásnější na světě. Na Srí Lanku se sice dá jezdit celý rok, ale ideální období je právě od listopadu do března, kdy ustávají monzunové deště. Můžete se do sytosti koupat, šnorchlovat, slunit a odpočívat.

Lenošení je sice o dovolené záslužná a bohabojná činnost, ale pokud by vás přece jen omrzelo, byla by opravdu škoda nevyrazit na výlety do vnitrozemí.

Ostrov nabízí setkání se starobylými civilizacemi. Kupříkladu Anuradhapura oslní rozlohou každého návštěvníka a stačí jen špetka fantazie, abyste si představila, jak velkolepé to kdysi muselo být sídlo. Dodnes tu roste posvátná smokvoň, pod níž odpočíval Osvícený. A pokud je to pravda, je stará přes dva tisíce let!

Kandy, které je spolu s dalšími pamětihodnostmi Srí Lanky zapsané na listině UNESCO, se honosí jinou ceněnou relikvií – Buddhovým zubem uloženým v chrámu Dalada Maligawa. Dovnitř sice smíte vstoupit (jako do všech svatyní bez bot a s nepokrytou hlavou), ale zub stejně neuvidíte - je pečlivě střežen ve speciální skříňce a veřejnosti se ukazuje jen při zcela výjimečných událostech.

Všechny tyto pamětihodnosti jsem absolvovala i za poledního žáru, ale bez mučení se přiznám, že výšlap na horu Srí Pada s otiskem chodidla Buddhy (nebo Šivy či praotce Adama, podle toho, kdo koho vyznává) jsem vzdala hned na začátku.

Městečko, odkud už od půlnoci vyrážejí houfy bosých buddhistických poutníků, pro něž má tento výstup stejný význam jako pro muslimy pouť do Mekky, doslova praskalo ve švech. Cesta, jež se vine vzhůru, a lemují ji malé prodejní stánky s nejrůznějším zbožím, vypadala už na samém úpatí hory hodně náročně.

A nejspíš jsem dobře udělala, protože ti, kteří ji absolvovali, se po několika hodinách vrátili dolů úplně zdrchaní. Ke konci putování se stezka mění ve strmé schodiště a na plošině na vrcholu ve výšce 2243 metrů je neuvěřitelná tlačenice. Zažili tam ovšem svítání, kdy se na ranní obloze na chvíli objeví nadpozemský trojúhelníkovitý stín hory, jenž vrhá slunce na mlžné mraky směrem k pobřeží.

Bohyně, nebo holky z harému?

Jeskynní chrámy Dambulla, zdobené stovkami Buddhů, mají podmanivou atmosféru, ale mně osobně se nejvíc líbila cihlově zbarvená Sigiriya (Lví skála), na niž se dá vylézt sice trochu krkolomně, ale přece jen (určitě to zvládnou ti, kteří netrpí závratěmi).

V polovině výstupu od kdysi rozlehlých kvetoucích zahrad se dostanete k neuvěřitelně zachovalým freskám spoře oděných, svůdných krasavic.

Prý jsou to bohyně, ale zlí jazykové tvrdí, že dvaadvacet fresek zachycuje oblíbené favoritky z královského harému, které oblažovaly panovníka Kassapu.

Ten sídlil v nádherném paláci postaveném na samém vrcholu obrovského skaliska. I z něj už zbyly jen ruiny, ale rozhled do kraje je odtud fantastický.

Čaj sklízejí jen ženy

Pokud máte ráda čaj (což ale není podmínkou), zavítejte na vysočinu se smaragdově zelenými čajovými plantážemi. Čajové keříky sem přivezli a nechali vysázet Britové v druhé polovině devatenáctého století a nejkvalitnější odrůdy rostou ve výšce nad 1500 metrů.

Je tu velice příjemné klima, plantáže skýtají pastvu pro oči a čaj je opravdu špičkové kvality. A kdo myslíte, že obstarává ruční sklizeň křehkých zelených výhonků? Uhodli jste – jsou to samozřejmě ženy!

Kde obhlédnout divočinu:

• Pokud se vydáte do deštného pralesa Sinharádža, nepodlehněte iluzi, že divoká zvířata na vás budou čekat. Plachého levharta zahlédnete asi sotva, ale určitě si vás podmaní majestátní stromoví splétající se v přírodní chrám.
• Za výlet stojí i botanická zahrada Paradeniya či národní parky Jala a Hortonské pláně. Ty vedou až na Konec světa, což je strmá průrva s ohromujícím výhledem. Hleďte tam ovšem dorazit nejpozději do deseti hodin dopoledne, pak ji zahalí mlha a mraky.
• Dojemná je návštěva želví farmy Kosgoda, kde zachraňují želví vejce před pytláky a malinkaté karety pak po vylíhnutí pouštějí zpátky do moře. Líbit se vám bude i korálový národní park Hikkaduwa a safari na řece Maduwa.
• A ve výčtu doporučených výletů nesmí chybět vyhlášený sloní sirotčinec v Pinnewalle. Tlustokožci, kteří spolu s drzými opicemi patří ke zdejším miláčkům, si tu libují ve volném výběhu. Můžete je pozorovat nejen při krmení, ale i při dovádění v nedaleké řece, která se denně mění ve sloní koupelnu. Pokud cestou k vodě něco utrousí, v místní dílně sloní trus ihned zpracují. Věděli jste, že je možné z něj vyrobit papír? Já tedy ne.