V hloubi srdce jsem víc Plekancová

Tato mladá dáma, všem známá hlavně jako zpěvačka, byla vždy vybočující... a vždycky sama. Pro mnoho lidí nečitelná, což vám potvrdí i řada mých kolegů, kteří s Luckou kdy pořizovali rozhovor.

Odpovídá na položené otázky, usmívá se, je příjemná, ale zároveň neprůstřelná. Nepřekročí hranici, kam byste se rádi dostali, protože při své inteligenci vydedukuje, že „touto odpovědí“ by si hodně naběhla. Možná. Tak ji vnímám já.

Miluje herectví a divadlo, kontrastně k tomu jí „slávu“ přineslo zpívání. Odmalinka dřela: tančila, baletila, sportovala, do toho učení, nahrávání, natáčení...

Měla ta holka vůbec čas na úplně obyčejnej život? Příště se jí na to zeptám, protože otázky tohoto typu by se měly pokládat z očí do očí. Internet je skvělá věc, ale nedokáže úplně všechno...

Už ses od porodu pořádně vyspala?

Já toho popravdě nikdy moc nenaspala. Jsem ranní ptáče a vstávám ráda kolem páté šesté. Ale moc nám pomohla Tomášova maminka. Přijela za námi po dvou měsících, a tehdy jsem spala asi osm hodin v kuse. To byl úžasný luxus.

Štědrý den jsi prožila v Montrealu. Kromě vanilkových rohlíčků, co ti tam nejvíc chybělo?

Jak víš, že mi tolik chyběly??? Já je tady předloni pekla. Byly sice vzhledově naprosto ošklivý, ale chuťově veliká dobrota. No a o posledních Vánocích jsem byla ráda, že jsem ráda, a nic jsem nepekla. Navíc sháním takový ten plech s předpřipravenýma formičkama, právě na rohlíčky, a nemůžu ho sehnat. Ale on ten malej prťous je sám takovej vanilkovej, takže to zas až tak moc nevadilo.

Docela mě překvapilo, že u vás v Montrealu nejezdí tramvaje. Proč?

Proč? No, nezavedli je tu. Možná, že při těch horách sněhu by tu byl často tramvajový kalamitní stav. A tady je navíc celé podzemní město a můžete jím projít snad celý Montreal, aniž byste vystrčili nos ven.

Já to moc ráda nemám a vlastně jsem tam byla jen párkrát, a to když přes hlavní třídu přecházel nekonečnej průvod plnej kočárů, kejklířů a chlápků v kloboucích, co hráli na trumpety. Ta oslava neměla konce a já nemohla přejít na druhou stranu. Tak jsem se nadechla a vplula pod zem. Ale raději mám ostrý zimní vzduch, co štípe do tváří.

Pokud se nepletu, tak tady v Praze využíváš tramvaje a metro běžně.

Mám ráda metro a tramvaje a na dlouhý trasy vlak. Povídám si s lidma, když za mnou přijdou, jsou moc fajn. A koukám, co se kde děje, a dobíhám ujíždějící tramvaje. Má to svý kouzlo, ale zdražujou nám to víc a víc. Jako by chtěli, aby Praha praskla pod náporem aut. To mě mrzí. Metro máme asi nejkrásnější na světě.

A tohle ti vážně za velkou louží schází? Neříkej mi, že už tam nemáš za toho více než půlroku nějaké kamarádky.

Mám tu spoustu skvělých známých a kamarádů. Tady ani moc nejde na ulici s kýmkoli mluvit. V tom mrazu by člověku totiž umrzla pusa. Ale Tomáš třeba i v minus 30 stupních venku griluje a často jsou u nás veliké večeře pro kamarády. To mám moc ráda.

Říká se, že Kanada je nejkrásnější na podzim. Rozkódovala jsi už na vlastní oči tuto informaci?

Je tady tolik stromů a barev, že z toho jde hlava kolem. My vždycky s tátou sázeli stromy a tady jich je přesně tolik, kolik jsem si představovala, že by mohlo být i u nás. Skákají na nich veverky a člověku se líp dýchá. Proto je tady podzim úplná magie. Ale pak přijde zima a celá země je jako pocukrovaná. A to, abych se přiznala, mám ještě radši.

Nedávno jsi mě docela pobavila: Přečetl jsem si, že když ses podívala na své DVD, uvědomila sis, jak stárneš. To jsi ale nemyslela vážně, že ne?

Naprosto vážně. Fakt! Když jsme ho dávali dohromady, musela jsem se dostat zpátky do minulosti, proti proudu času ke všem mým klipům. V tom prvním je mi asi 13 let, ale vypadala jsem vždycky ještě na míň. Vyrůstala jsem na MTV a přála si točit klipy, kde se bude hodně tancovat.

Některé sny se plní, když je nevzdáváte. Teď už je těch videoklipů přes 40 a malý holky se z nich můžou učit choreografie přesně tak, jak jsem se je učila já. Ve střižně dávám velký pozor na to, abych jim to umožnila, a nemusely ty kroky lovit tak pracně jako kdysi my.

Počkej, počkej… tvrdíš, že některé sny, když je nevzdáváš, se plní. Řekl bych, že všechny, které nevzdáváš, se splní.

Ale tak to není. Někdy si celý život něco přeješ, ale nevyjde to nikdy. Ovšem na té cestě za snem se ti podaří spousta jiných věcí, o kterých jsi ani nesnil. Je to něco jako vedlejší efekt. Já to mám takhle se zpěvem. Vždycky jsem žila a dýchala herectvím a hudbu vnímala jako příjemný bonus. Přišla za mnou po cestě do divadla.

Ve spojitosti s Tomášem mě napadá, jestli je opravdu tím, který ví, co chce, a sám sobě se dovede smát.

Stoprocentně!

Čili je jak VÍTR?

Ne JAK. Tomáš JE vítr.

Ale víš, že ve spojitosti s větrem se také říká: Kam vítr, tam plášť? To ale tvůj manžel není, že ne?

Zpívám: „Je tak zvláštní a zvlášť: Ne kam vítr tam plášť…“, takže na tuhle eventualitu bylo textově myšleno a byla zlikvidována.

Máš v občance stále své rodné příjmení, nebo jsi od července loňského roku oficiálně paní Plekancová?

V Čechách to nikomu takovou dlouhou záležitostí nekomplikuju. Znáte mě jako Vondráčkovou a v titulcích jak v dabingu, tak na deskách a jinde to zůstává stejné. Ale je fakt, že v srdci se cítím jako Plekancová a to příjmení se mi moc líbí. Mám ho de facto radši než to svoje dívčí.

Jak bys řekla, že ses změnila po porodu? Stala ses mámou a každou ženu ten okamžik změní. Jak změnil tebe?

Začala jsem nekontrolovatelně šišlat. To jsem nikdy nedělala.

Máte v Montrealu lepší rajčata, než jsou tady u nás?

Tady je teď asi pět druhů. Ty ze supermarketu nejsou špatný, ale musíte dobře vybírat. A ty z trhu jsou skvělý, ale jen v létě. Takže stejná situace. V Praze pro ně chodím na Ovocný trh a mám už své oblíbené stánky. Stejně tak to mám i s cuketami a jablky. Už se na ně zase moc těším.

A abychom byli v tom zeleninovém výčtu úplní, tak nesmíme zapomenout na okurky. Řekla jsi přece, že tak krásná jsi proto, že jíš hodně rajčat a sem tam si na obličej plácneš okurku?

V životě jsem neřekla, že jsem krásná. Ale někde se mě ptali, jaké kosmetické serepetičky používám. Odpověděla jsem, že slupky od okurek. Ty jsou nej. Voní a osvěží. Pleť si pak lebedí. Ale neznamená to, že je z vás hned kráska nebeská!

O TOM, KDY A PROČ SE LUCIE VONDRÁČKOVÁ (31) CHYSTÁ ZPĚT DO ČESKA, SE DOČTETE VE VLASTĚ 12/2012.