Lucie Borhyová: V minulém životě jsem asi byla muž

Miluje léto, slunce, ale také třeba kostely. „Ty mám moc ráda. Cítím tam takovou zvláštní energii, i když nejsem věřící. Abych byla přesná, věřím v něco, ale nedokážu to definovat... Když jsem byla před lety v Izraeli u Zdi nářků a dotkla se jí, projela mnou tak neuvěřitelná síla, že jsem se rozbrečela.“

„Stoprocentně musí existovat něco, co nás daleko převyšuje.“

Moderátorku Lucii Borhyovou (34) jsme zastihli v příjemném rozpoložení. „Je léto, horko, což miluju. Taky s Lucasem je to jednodušší.“

Řekla byste, že je šťastnější tady, nebo v Řecku?

V Řecku má asi lepší vzduch a hlavně moře. Tady jsou zase jiné přednosti. Je mu dobře především tam, kde je s lidmi, kteří ho milují.

Letos v červnu oslavíte pětileté výročí. Jak se za tu dobu Niko změnil?

Vidím ho pořád stejně. Byl vždycky zodpovědný, takže v tomto směru se vůbec nezměnil... Říká se, že člověk si k sobě podvědomě vybírá protějšek, o kterém si myslí nebo cítí, že by byl dobrý táta nebo dobrá máma. Ale samozřejmě do sebe musí zapadnout mnohem víc věcí: chemie, srdce, duše, vzhled je u mě někde v závěsu. Když jsme se seznámili, proletěla kolem nás energie, která byla tak silná, že jsme oba věděli, že se nevidíme naposledy. A pak jsem intuitivně vycítila, že jako otec bude určitě skvělý, a to se mi také potvrdilo.

V čem je váš ženský svět lepší než ten mužský?

Určitě v tom, co nikdy žádný muž nezažije, a to je období těhotenství. Když nosíte pod srdcem nový život, je to nepopsatelný pocit. Zároveň se ale ve vás odehrává řada změn, například v náladách. Člověk je citlivější, kdeco vás rozbrečí... Měla jsem na rozdíl od některých žen výhodu, že mi vůbec nebylo špatně. Pak se dostanete do stavu, kdy ten nový život cítíte, kopání, pohyby, komunikujete s ním... O tohle všechno jsou muži ochuzeni. My máme dar těch devíti měsíců, abychom se na tu zásadní změnu připravily, zatímco pro vás přijde najednou. Až když se potomek narodí, začnete si to plně uvědomovat.

Myslíte si, že díky tomu, jak ženy symbolizují něhu, citlivost, jsou proti mužům ve výhodě?

Možná že některé ženy v tom mohou vidět výhodu, ale není to můj případ. Nikdy jsem například nechtěla být na nikom závislá. Symbolizujeme citlivější stvoření, které by měl muž ochraňovat, bránit, ale já jsem raději nezávislá, soběstačná... Asi to mám v povaze. Ano, je hezký pocit mít vedle sebe člověka, kterého vnímáme jako ochranitele, ale já to takhle nikdy nebrala. V tom výhodu ženy nevidím.

Pro vás není pěkné být závislá na lásce?

Ne. Jednoduše se toho bojím... Když pak láska odejde, člověka to strašně semele.

Stát se to může. Máte ale dítě, takže už nikdy sama nebudete.

Ano, ale to je zase jiný druh lásky. Možná to souvisí právě s tou samostatností a s tím, že bych nedokázala být na někom absolutně závislá. Každý člověk je jiný a možná jsem právě tohle dostala do vínku, abych se ničemu nepoddala úplně, nebyla si ničím stoprocentně jistá. Nespoléhám se na to, že mám práci, která mě baví. Vím, že zítra to tak vůbec být nemusí. A to se týká skoro všeho. S tímto způsobem uvažování se mi mnohem lépe žije. Jsem si vědoma toho, že nic netrvá věčně, a člověk se pak z těch nečekaných konců a v první moment zdánlivých neštěstí nepoloží. Nikdy nevím, co se může stát, a proto si to užívám TADY A TEĎ. Vychutnávám si ty momenty přítomnosti, užívám si život, a přitom mám někde vzadu v hlavě takovou tu pojistku, že stát se může cokoli.

A teď nějaká nevýhoda ženského světa oproti mužskému.

Porod. To je neuvěřitelná bolest, ale ta rychle odezní. Už druhý den po porodu jsem prohlásila, že se těším na další dítě.

V případě Lucase jste vycítila, že to bude chlapeček?

Hned jsem věděla, nebo spíš vnitřně cítila, že to bude kluk. Další věci mě v tom už jen postupně utvrzovaly. Bříško se mi podle babských pověr tvarovalo tak, že ukazovalo na syna. Spousta lidí mi říkala, že jsem zkrásněla. Říká se, že holčička ubírá na kráse, takže to prý bylo další znamení, že by to měl být chlapeček. Pak se mi taky zdál sen, že jsem byla na ultrazvuku a doktor mi řekl, že je to stoprocentně kluk. No a teprve později mi to opravdu doktor na ultrazvuku potvrdil.

Pojďme k další nevýhodě, která vás napadne v souvislosti s ženským a mužským světem.

My nemáme takovou sílu jako vy. Nemůžeme například otevřít zavařené okurky a musíme hledat nějakého chlapa, který nám sklenici otevře. Nebo si poradíme nožíkem, aby se tam dostal vzduch, ale to kolikrát nejde... (smích)

To mi přijde spíš jako prkotina než nevýhoda...

Když jsme třeba v obchodě a potřebujeme něco těžkého odnést, zase k tomu potřebujeme toho chlapa. Chci to ukázat na takových banalitách, protože to je reálný život. Pro mě je úplně skvělé, že je na jedné straně ženský svět a na druhé mužský. Žádné veliké nevýhody mezi nimi nevidím ani nevnímám, protože všechno je nastaveno tak, jak má. Vlastně ani nevím, jestli bych v příštím životě chtěla být muž, protože věřím, že tady nejsme jen jednou. Možná jsem už mužem v minulosti byla, a právě proto chci být v tomto životě tak soběstačná...

Pojďme od okurek dál... Vnímáte nevěru jako podraz, nebo běžnou součást života dospělých lidí?

Mně se na to špatně odpovídá, protože jsem ještě nikdy nebyla v situaci, kdy bych o nevěře svého partnera věděla nebo ji odhalila. Nicméně hypoteticky, pokud by se to událo, rozhodně by mi to vadilo. Ovšem v takových případech záleží na tom, jestli se jedná o chvilkové ulítnutí, nebo nevěru, která je vázaná citově a je dlouhodobá. Hodně by záleželo na situaci, kdy k ní došlo, proč se to odehrálo... Je tam spousta aspektů, takže objektivní odpověď na nevěru nemůže dát nikdo. Ale sama za sebe tvrdím, že by to určitě nebyla záležitost, nad kterou bych jen tak mávla rukou a řekla si – jo, v pohodě, stalo se, tak jdeme dál.

JAK SE ZMĚNILA ZA TĚCH 13 LET, CO VSTOUPILA NA TELEVIZNÍ OBRAZOVKU, A TAKY ŽE PŘEMÝŠLÍ O DALŠÍM MIMINKU, PROZRADILA LUCIE BORHYOVÁ VE VLASTĚ 31/2012.