A trocha českého vlastenectví na rakouské půdě: Magdalena Kožená tu zase zpívá Carmen! Juknout na ni můžete leda na naší úvodní fotce, protože poslední Carmen tohohle ročníku už je vyprodaná.
Ale jet do Salcburku jako naše autorka ještě stíháte a vážně to stojí za to!
Tak tohle je to slavné romantické město, kam se v létě slétají jako vosy na sladkou šťávu hudební star a fanoušci krásných tónů.
zdroj: Salzburk Tourismus
Smrt na scénu!
„Jédermááán“, ozývá se ze všech stran. Je těžké určit, odkud temně hrozivý hlas přichází. Snáší se odkudsi shůry a s ním na náměstí padá strach a tíseň. I veselý rej na schodech před katedrálou utichá. A pak ji všichni spatříme – přichází Smrt...
Kdoví, jestli si to Hugo von Hofmannsthal před sto lety takhle představoval. Kdoví, jestli tušil, že festival, o který se tolik pral, nejenže bude stále ještě existovat, ale že se stane jedním z nejslavnějších na světě. A že právě jeho drama Jedermann, v češtině Kdokoli, se stane jeho symbolem.
Salcburský hudební festival se zrodil 22. srpna 1920. Tehdy také poprvé zaznělo náměstím Domplatz před salcburským chrámem ono „Jédermááán“.
Konkurz na křiklouna
Je to neskutečně děsivý zvuk, neuvěřitelně silný a hlasitý. A to přesto, že je slyšet, že hlas jde z velké dálky. Ačkoli vlastně není jeden, ale čtyři. Dva se ozývají z předsálí chrámu, jeden z věže františkánského kostela a ten čtvrtý až z půl kilometru vzdálené pevnosti nad městem. Valí se postupně jako ozvěna ze záhrobí.
Dá rozum, že na takovou vzdálenost je třeba hlas jak zvon. Všichni tihle muži totiž halekají bez zesilovače! Přitom i z té věže kostela je to 150 metrů. Aby byli slyšet, musejí své hlasivky rozvibrovat silou nejméně 105 decibelů. To je asi stejný rámus, jako když startuje letadlo! A tak se takzvaný Jedermann-křikloun každoročně hledá v konkurzu.
Podívejte se na videoukázku, jak moc musí křičet:
Strýc Pepin nestačí
Jestli máte v rodině uječenou švagrovou anebo strýce Pepina, zapomeňte na to. Ono totiž nejde jenom o to řvát z plných plic. Ten hlas musí mít zároveň i správnou výšku, být plný, zvukomalebný a dalekosáhlý. To první měří zvláštní přístroj na mikrofonu. Ze vzdálenosti třiceti centimetrů do něj musejí odvážlivci dvakrát za sebou zahulákat z plna hrdla Jédermááán! Kvalitu hlasu hodnotí porota.
Co mě teda překvapilo, je, že na konkurzu se občas objeví i ženy. Například Jutta Wenz z Mannheimu dosáhla až na 114 decibelů.
Vybraných křiklounů bývá každý rok kolem dvacítky. Pro jistotu. Angína nebo menší popíjení mívají totiž na hlas devastující účinky. A Smrt nemůže přece jen tak sípat!
Bude to stát balík
Jedermann je stálice. Přehlídka opery, vážné hudby a divadla začíná každoročně právě jím. Jeho hrdina musí čelit smrti a teprve v posledních okamžicích života poznává pravé hodnoty.
Dodnes se Jedermann hraje s minimem kulis na náměstí Domplatz před vchodem do Dómu. „Úplně vidím Moissiho, jak klečí na schodech před katedrálou,“ řekl slavný rakouský herec a režisér Max Reinhardt, když měl hru začátkem minulého století poprvé režírovat. „Jo, bude to stát balík, ale peníze nějak seženeme."
Pěkný balík stojí tahle sláva i dnes. Celý festival má rozpočet přes 50 milionů. Dát za vstupenku i 500 euro taky není jenom tak. No jo, ale vyhazujeme dost peněz i za mnohem větší blbosti, že ano...
Na star se tu stojí fronty
Každoročně jsou tu k vidění největší hvězdy operního nebe. Plácido Domingo, Cecilia Bartoli, Anna Netrebko, Rolando Villazón, Magdalena Kožená, Jonas Kaufmann, Gabriela Beňačková, Riccardo Muti... I v případě, že operu nemusíte, tahle jména určitě znáte.
Operní hvězdy nejsou rockové hvězdy a možná nejsou až tak velkým lákadlem pro davy fanoušků. V Salcburku se na ně ale stojí fronty. Ani po večerech nemají klid. Není divu, že mnohé z nich se utíkají schovat do soukromí. Třeba do městečka Goldegg.
A sem, do tichého hotýlku Seehof, hvězdy utíkají, když se chtějí schovat před davy fanoušků. V Salcburku jsou totiž něco jako rockové star.
zdroj: Vlasta.cz
Ze Salcburku je to, co by kamenem dohodil. A přesto je to úplně jiný svět. Romantický hotýlek Seehof na břehu jezera má momentálně hvězdné obsazení. Sepp a Susi ale dobře vědí, že zvědavé pohledy jsou něco, po čem jejich hosté touží ze všeho nejmíň.
Takže když na terasu před hotelem vkročí Smrt, nikdo se nediví. On taky Ben Becker vypadá v civilu mnohem líp než na jevišti. Jeho postava je přímo odpudivá a nahání strach. No jaká by Smrt koneckonců měla být, že?
Hvězda českého filmu Habermannův mlýn, Ben Becker, je i hvězdou letošního festivalu. Tohle je Ben - ten celošedý - ve slavném představení Jederman.
zdroj: Salzburger Festspiele
zdroj: Salzburger Festspiele
Ben je v Německu a v Rakousku velká hvězda, ale taky trošku enfant terrible. Prý někdy zazlobí. Ale jak tak koukám na ten jeho úsměv, chápu, proč mu člověk musí odpustit. Vždyť já taky taju a odpouštím mu toho zlotřilého esesáka, kterého hrál ve filmu Habermannův mlýn - připomeňte si ho videoukázkou:
Multifunkční romantika
Salcburk je opravdu multifunkční. Jedete na hudební festival, ale není to jen o hudbě. Je to o umění jako takovém. Tradičním i úplně novém. A o architektuře. O muzeích a krásných zahradách.
A taky můžete jet kousek za město hrát golf. Anebo sjíždět hornické skluzavky v solných dolech. A večer zase do divadla.
A nakonec se jít podívat na dům, ve kterém bydlel Mozart. Mimochodem sladkosti měl sice rád, ale s těmi proslulými čokoládovými koulemi nemá vůbec nic společného.