BABÍ LÉTO V ČESKU: V Poličce se potkávají Čechy s Moravou

Zábava 11. září 2012

Tahle brána do Žďárských vrchů je jedním z nejkrásnějších koutů Pardubického kraje. Nabízí výlet pro lidi bez závratě nebo s netradičním úhlem pohledu.

Na kopci nad Poličkou vede hranice evropského rozvodí. Voda z jedné strany stéká do Bílého potoka, plyne Svratkou, Moravou a Dunajem do Černého moře. Voda z druhé strany přitéká do Jalového potoka a z něj přes Loučnou a Labe do Severního moře. Polička patří k Černému moři.

Je otázkou, zda tohle věděl lokátor Přemysla Otakara II., když hledal vhodné místo pro stavbu města. Ono totiž není radno podceňovat naše předky. Hledat místo pro založení města býval dost složitý proces a dnes, vědou nahlíženo, jsou jejich doporučení - světe div se - zcela bez chyby. Vybral místo, kterému se říkalo Na políčkách.

A vybral ho moc pěkně, nemyslíte:

Od podlahy

Místní náměstí je unikátní tím, že bylo vydlážděno už ve 14. století. První stavbou na něm byla gotická radnice, kterou v dobách největší slávy přestavěli barokně. A před ní, jako dík za to, že se městu vyhnul mor, vztyčili místní okázalý morový sloup. V roce 1845 ho ale zcela zničil požár a mohlo se začít znovu od „vydlážděné podlahy“...

Díky nové přestavbě a módnímu diktátu doby baroka se objevily vyřezávané vstupní dveře domů. Kdo je měl, byl tehdy in...

Po gotice a baroku tu zbyly jen dvě kaple v budově bývalé radnice. V té je dnes galerie. Na jejích stěnách visí třeba i nejrozsáhlejší renesanční skupinový portrét s 54 postavami! Hned vedle je expozice moderního umění a obrazy, které inspirovala hudba místního rodáka, skladatele Bohuslava Martinů.

Unikátní opevnění

Opevnění Poličky patří k nejzachovalejším ve střední Evropě. Je dlouhé 1220 m a dodnes stojí všech jeho 19 bašt. Ty měly být původně stavěny tak, aby obránci na sebe viděli a mohli se do kříže bránit útočníkům.

Zatímco ve Francii tuhle stavební vychytávku využívali, našinci ji zcela nepochopili, a buďto věž málo vysunuli, anebo zalomili hradbu tak, že na sebe obránci neviděli. Když si sednete pod hradbami na lavičku a zavřete oči, ještě můžete zaslechnout ozvuky řeží, které se tu odehrávaly...

Tip redakce

Bohuslav Martinů se narodil 36 metrů nad zemí

Totiž ve věži kostela svatého Jakuba. Jeho tatínek byl švec a díky svému neobvyklému bytu také pověžný. Nejen že spravoval boty a hlídal město před požárem, ale vedl spořádanou domácnost, ke které bylo nutno vyjít 193 schody. Zkuste si to, nahoře je jejich byteček k vidění dodnes. Těžko si my, přízemní lidé, představíme, jaké to je, pozorovat v prvních rocích života vše z výšky. Bohuslav Martinů tak měl první léta svého života dojem, že lidé jsou malí, jen jeho rodiče jsou obrovští.

VLASTA Polička, Tylův dům

Za první republiky se Polička dočkala nové divadelní budovy - Tylova domu (1929), který nejenže je památkou na velkou divadelní historii města, ale jako divadelní svatostánek funguje dodnes.

foto:

Desatero výletníka, který si nenechá zkazit náladu:

  1. Mějte na paměti, že potkáte-li zakaboněného člověka, má asi nějaký svůj osobní důvod a vás se to vůbec netýká.
  2. Až vás uhoněný číšník obere o pár korun, nemějte mu to za zlé a zeptejte se ho, jak ještě jinak můžete financovat jeho rodinu, a nabídněte mu třeba zbytek svačiny.
  3. Až potkáte neochotného průvodce, pošlete ho na pivo a proveďte návštěvníky sami nějakými smyšlenými humornými historkami.
  4. Když začne pršet, vězte, že vám déšť omyje zablácené kolo.
  5. Neposlušné děti můžete zavřít do hladomoren, kterých na hradech najdete nepočítaně.
  6. Otrávené spoluvýletníky můžete poslat delší cestou, která je vždy prokazatelně k mání.
  7. Hašteřivé manželky lze kdekoliv „zapomenout“.
  8. Totéž lze udělat s nerudnými manželi.
  9. Výlet je radost, nikoliv pokus o rekord v délce trasy, časovka nebo boj o nejvyšší vrchol či nejhlubší poklesek.
  10. Vězte, že není na světě místo, které by bylo úplně nezajímavé!