Jan Vlasák z Ulice: Olympiádu mám v křížovkách

Našel byste nějaké společné rysy se svou seriálovou postavou Přemysla Koháka?

Řekl bych, že máme společné úplně všechno. Postava dědečka je přesně můj případ. Všechny scény jako by někdo vystřihl z mého života. Podobné situace totiž zažívám s vnukem Davidem.

Máte tři děti. Pozorujete na někom z nich vaše geny? Rozhodl se někdo z nich jít ve vašich hereckých šlépějích?

V každém mém dítěti je něco ze mě. Ale jen syn Honza se ve věku, kdy se děti rozhodují o svém povolání, chtěl vydat stejným směrem jako já. Tenkrát jsme žili ještě v Ostravě, a tak jsem zašel za Zorkou Rozsypalovou, vynikající herečkou, která bydlela s námi na stejném patře, zda by nezjistila, jestli má Honzík talent, a nepřipravila ho na ostravskou konzervatoř.

Chvíli ho učila, a pak za mnou zděšená přišla: „Prosím tě, vždyť ten tvůj kluk vůbec neumí číst. Když má přečíst větu, tak koktá.“ Díky ní jsme přišli na to, že je dyslektik. Nicméně ho učila dál a Honzíkovi se podařilo všechny přijímací zkoušky zvládnout na jedničku. Vynikal úžasným talentem komika. Měl totiž v krvi sarkastický, anglický humor.

Proč ho tedy na konzervatoř nevzali?

Na hodinách zpívání, jak je člověk v šestnácti letech sveřepý a neví, co se s ním děje, odmítl zpívat národní písně a raději si hrál na kytaru repertoár Karla Kryla. Bylo to za bolševika a učitelka zpěvu mu dala na vysvědčení pětku, čímž nemohl být na konzervatoř přijat.

A vrátil se k tomu, co ho bavilo, třeba po letech?

Nevrátil. Pracoval jako dělník, než ho život zavál do Berlína, kde žije už pětadvacet let a živí se jako spisovatel. Neuměl číst a teď napsal knížku. Po velkém úspěchu v Německu by měla zanedlouho vyjít přeložená i u nás. Syn ale neusnul na vavřínech, píše pořád dál, i když zatím jen do šuplíku. Díky němu už mám tři německá vnoučata.

A kam zavál osud vaše druhé dvě děti?

Barunka je od narození postižená schizofrenií, a přestože jsme se ji od dětství snažili vtáhnout do života, nakonec se pro ni ukázalo jako nejlepší řešení zůstat v ústavu v Seleticích. A poslední Andulka žije v Praze. Studovala konzervatoř, obor hry na klavír. Donutil jsem ji, protože jsem si moc přál studovat hru na klavír a nepovedlo se mi to, jelikož jsem začal pozdě.

Nakonec mi s lehkým odporem podlehla. Jenže konzervatoř nedokončila, odešla po čtyřech letech v době revoluce. Teď jí to ale přišlo vhod a ke kancelářské práci si přivydělává hraním na klavír. Zajímá se o artterapii a doplňuje si vzdělání. Má dvě děti, z nichž jedno je už zmiňovaný Davídek.

Vraťme se ještě k vaší seriálové roli. Vaši manželku ztvárnila Lenka Termerová. Jak se zdá, jste nerozlučná dvojice…

Lenka je úžasná bytost. Zrovna spolu zkoušíme krásnou hru Sebevrah od Nikolaje Erdmana pro divadlo ABC, tak to řešíme každou volnou chvíli. S Lenkou už spolu hrajeme od mládí. Vzpomenu třeba Hamleta v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.

Teď jste mi připomněl divadelní hrou Sebevrah, že jste si kdysi zahrál vraha v americkém hororu Hostel. Účinkovala v něm řada českých herců a běžel i v českých kinech. Nesetkal jste se s nějakými reakcemi od diváků?

V Praze jsem potkal partu Američanů, kteří mě ihned poznali: „Ty jsi hrál toho lumpa v Hostelu? To bylo úžasné! Moc si se nám líbil,“ chválili mě. Byl jsem překvapen, protože nechápu, že taková ptákovina může někoho bavit.

A kterou roli považujete ve svém životě za zlomovou?

Za zlomové spíše považuji setkání s režisérem. S Janem Kačerem, který byl v sedmdesátých letech odvelen do ostravského divadla. Strávili jsme tam spolu zhruba deset let, která považuji za svá nejkrásnější. Bylo to úžasné setkání.

Vy jste pak ale spolupracovali i potom…

V Praze v Déčku jsme hráli hru Rváč, k níž Honza napsal scénář podle ruské povídky. Moc pěkné představení, které mohu také považovat za zlomové, protože jsem se díky němu dostal do Prahy.

Vzpomenete si na váš úplně první počin na divadelních prknech?

Vzpomínám si, že mě režíroval Jiří Krejčík, což byl velký perfekcionista. Měl jsem velkou trému a všechny jeho připomínky jsem vnímal jako mučení. Po letech jsem se pak s ním potkal na Kavčích horách a vytknul jsem mu, že nás vždycky mučil. „Chtěl jsem vám jen pomoci,“ odvětil.

Kde nejraději relaxujete a čerpáte energii? Ví se o vás, že vás baví zahradničení.

Postavil jsem si domek u Čáslavi, kde jsem se narodil. Na konci vesnice vede úžasná cesta k baroknímu mlýnu, kterou jsem jako dítě měl moc rád. Jenže kousek od ní teď přesunuli betonárnu. Snažím se na cestu vysázet stromy, aby se to zútulnilo a nebylo na továrnu vidět. Jsem z ní nešťastný. Kromě své zahrady tam i seču trávu a udržuji to. Baví mě to.

Najdete si tam chvilku třeba na luštění?

Křížovky mě moc baví. S manželkou pořádáme olympiády. Vezmeme si oba stejnou křížovku a závodíme, kdo ji dřív vyluští. Bohužel žena je přebornice a vždycky mě porazí.

Kam se letos chystáte na dovolenou?

Nikam. Nemám rád cestování, raději se věnuji zahrádce a kamarádům. Dříve jsem rád chodil, ale hnul jsem si se zády a už toho moc nenachodím.

MÁTE STEJNĚ JAKO JAN VLASÁK A JEHO ŽENA RÁDI KŘÍŽOVKY A HÁDANKY? V ČASOPISE PŘEKVEPENÍ JICH NAJDETE SPOUSTU A TAKÉ SPOUSTU SOUTĚŽÍ A VÝHER.