Darina je atraktivní žena v nejlepších letech s ještě excelentnějšími pracovními zkušenostmi. Ovládá tři světové jazyky a v manažerských pozicích se cítí jako ryba ve vodě. V práci patřila k nejvýkonnějším a nejúspěšnějším. Kvůli ekonomické krizi však firma zkrachovala.
Darina však není typ, který by pod tíhou reality klesl na kolena. Věří ve své schopnosti, je si sebou jistá. „Krásní a chytří lidé mají přece dveře všude otevřené,“ nechávala se s oblibou slyšet. Součástí jejího životopisu je proto i podobizna. Ať přece každý ví, s kým že to má co do činění!
Jenže ouha, o Darinu se nikdo nepere. Ba co víc - na svá hojně rozesílaná „sívíčka“ nedostala ani jednu odpověď. Přitom její kolega Patrik, který na tom byl úplně stejně jako Darina, byl už na pěti pohovorech, z nichž dva vypadají, že by se mohlo zadařit. A ona pořád nic, ačkoliv své snahy ještě zdvojnásobila.
Kde je zakopaný pes, objevila až náhodou při pročítání jedné zajímavé studie v zahraničním ekonomickém magazínu. Úplně jí to vyrazilo dech...
Atraktivní chlapi frčí
A klidně si proto do žádostí o zaměstnání mohou připojit své foto, jak zjistili izraelští vědci z bengurionské a arielské univerzity. Pohlední muži totiž spíše uspějí a je fuk, zda jsou z australského Sydney, amerického Bostonu, nebo třeba z jihomoravského Brna. Izraelští výzkumníci Bradley Ruffle a Ze´ev Shtudiner poslali v letech 2008 až 2010 na ty samé inzeráty celkem 5000 žádostí. Pokaždé šlo o pět fiktivních uchazečů:
A. pohledného muže s fotkou
B. vzhledově průměrného muže s podobiznou
C. ženskou uchazečku s důkazem její krásy
D. CV ženy s fotkou poukazující na její průměrný vzhled
E. životopis ženy bez fota.
Nutno ještě podotknout, že fiktivní uchazeči, pro něž vědci vytvořili i fiktivní e-mailové adresy, měli vždy stejné vzdělání, schopnosti i nabyté zkušenosti, z čehož by se dalo usuzovat, že jejich úspěšnost by měla být srovnatelná. Výsledek tak ale rozhodně nevypadal...
U mužů to dopadlo takto: Atraktivnímu chlapíkovi odepsali téměř všichni. Podprůměrně vyhlížející byli v padesáti procentech odmítnuti, bez fota by pravděpodobně pochodili lépe.
U žen to bylo úplně obráceně: Odpovědi dostávaly většinou „šedé myšky“ a vítězkami byly ty úplně bez fota.
U mužů atraktivita nevadí. Není-li fotografie nutností, vynechte ji.
Příliš hezká na práci?
Jenže proč má přednost atraktivní muž před atraktivní ženou? Vtipy o blondýnách přece nemůže brát nikdo vážně, a kromě toho - žádná z fiktivních uchazeček schválně blondýna nebyla. Z podrobnější analýzy vyplynulo, že někdo na pracovišti prostě upřednostňuje hezké muže, a naopak o hezké ženy nestojí.
Krásky byly odmítané zejména v žádostech posílaných přímo na adresy firem. V agenturách sice třeba i prošly do druhého kola, ale u zaměstnavatele dostaly stopku. A kdo o konečném ortelu rozhoduje. Personalisté. A co ty mají společného?
Ruffle a Shtudiner došli k překvapivému zjištění. V celých 96 procentech jsou místa v osobních odděleních v državě žen, což může do hodnocení vnést nežádoucí aspekty, jakými je strach z konkurence nebo jednoduše jen závist.
Raději přiměřeně hezká
Takže závěr se nabízí úplně sám: Darina fotku v dalších odeslaných životopisech vypustila, což se jí za čas vyplatilo. Tentokrát nepodcenila ani celkový vzhled na interview. Pytlovité černé šaty, černé obroučky a vlasy stažené do uzlu jí samozřejmě kus krásy ukously, ale o to vlastně šlo. Práci měla v kapse, a to se počítá!
Tak takhle to v práci nefunguje.