Mohlo by vás zajímat
To je blbost, dneska jsem ho kupovala, zazněla odpověď. Podíval jsem se důkladněji, i některé věci trochu poodsunul, abych viděl za ně. Není tady, povídám.
Od sedačky se ozval útrpný povzdech. Za chvíli stála žena u mne a vzala z prostřední police máslo.
Před chvílí tam fakt nebylo, zamumlal jsem, i když bylo jasné, že tenhle argument nemá šanci. Lépe řečeno – že budu za idiota. A hned jsem si vzpomněl na chvíli, kdy žena jela asi na týden pryč a před odjezdem mi dala seznam úkolů.
Nějakou dobu už mě zná, takže nebyl dlouhý. Po návratu se mě zeptala, proč jsem nezaléval kytky. „Jak to? Všechny jsou zalité...“ odvětil jsem dotčeně.
„A co ta uschlá nad botníkem?!“ zazněla nepříjemná otázka s vykřičníkem na konci. „My máme nad botníkem kytku?“ okamžitě jsem zareagoval.
Nebyla to schválnost, vážně jsem si v tom prostoru do té doby žádného pugétu nevšimnul.
Problém standardně nastává vždy, když se žena vrátí od kadeřnice. Pravděpodobně by musela být dohola, abych zaznamenal změnu.
Asi je vážně pravda, že my, chlapi, některé věci prostě nevidíme. Netuším, proč to je a zda to má nějaká pravidla.
Ale vážně to nikdy není provokace. A vůbec – vy si taky nevšimnete, že máme ve špajzu poslední pivo!
