Vezměme to od začátku – co je to vůbec life koučink?
Neřídím fotbalový zápas, ale ten životní. Tedy neřídím, ale radím. Vyvinul jsem vlastní metodu postavenou na rozdělení života do čtyř oblastí – práce, peníze, zdraví a vztahy. To jsou sféry, které nás nejčastěji sužují. Když nejsou peníze, a to teď lidé řeší často, je to problém. Zrovna tak, když nefunguje zdraví, s čímž souvisí i pocit z toho, jak vypadáme. Obezita, anorexie, psychosomatika. Problémy máme ve vztazích – k rodičům, k přátelům, k partnerovi. Nejčastějším problémem je ale špatný vztah k sobě samému; spousta lidí trpí nízkým sebevědomím. Lidé si neumějí najít partnera; v Česku máme asi 1,2 milionu samotářů, a když už si někoho najdou, není to takové, jak by si přáli. Velkým tématem je i výchova dětí a samozřejmě práce – syndrom vyhoření například.
Jaké znalosti musí takový kouč mít?
Většina lidí by nejspíš řekla, že musí mít vystudovanou psychologii, filozofii, různé kurzy. Podle mne stačí talent empatie a kombinatoriky. Zní to divně, ale pokud máte takovýto talent, máte vyloženě potřebu naslouchat lidem a pomáhat jim, vžívat se do jejich životních situací. Lidé nepotřebují slyšet citáty z knih, ale chtějí mít pocit, že jim rozumíte.
Jak tedy poznám dobrého kouče, když vzdělání není zásadní?
Je dobré najít si dost informací dopředu, omrknout životopis, webové stránky, jestli někde publikoval, zjistit si jeho názory. Pak zkuste zajít na první schůzku zdarma. I já to mám tak; každý může při prvním setkání požádat o vrácení peněz, není-li spokojen. Vnímejte hlavně osobní sympatie, a jestli to, co říká, nejsou fráze a zda to zapadá do vašeho pohledu na život. Někdy v tom může ale hrát roli i neochota přijmout změnu, to cítím z lidí často. To pak zpomalím a začnu některé věci servírovat jemněji. Určité pravdy nemůžete na lidi jen tak vychrlit, to by se urazili a odešli.
S čím tedy chodí lidé nejčastěji?
Nejčastěji lidi trápí nízké sebevědomí. Dále jsou to problémy ve vztazích – buď jsou sami a neumí si někoho najít, nebo jsou ve vztahu a nezvládají to. A za třetí je to práce; jestli má člověk vůbec tu správnou anebo že se cítí vyhořelý.
A jaká věková skupina nejvíc žádá o pomoc?
Od třiceti do pětapadesáti let. A víc ženy; u mne je to tak 70 na 30 procent. Ale je to i tím, že ženy jsou obecně vyspělejší než muži, ti jsou dost zabednění.
Jsou problémy, které se špatně z lidí „tahají“?
Sexualita. Většina Čechů nerada mluví o svých ložnicích.
To chápu, to každý jen tak na sebe nepráskne, těžko si to přizná sám, natož aby to říkal veřejně.
Když není ochoten si to připustit, pak se to špatně vytahuje. Ale jsou to i takové problémy, jejichž příčinu člověk sám nevidí. Třeba přijde muž s tím, že má potíže v práci, že neumí řídit lidi, že ho nerespektují. Jenže já zjistím, že ve skutečnosti má problémy doma s partnerkou a chodí do kanceláře bez energie. Zjistit tyhle skryté problémy netrvá dlouho, složitější je napravit člověku jeho nastavení v hlavě.
Jak si mám vůbec takové koučování představit, jak to probíhá?
Chodí se jednou týdně na dvě hodiny. Nejdřív vám udělám takový sken, jako u zubaře. Zjistím, jak to s vámi vypadá v oněch čtyřech oblastech, o kterých jsme mluvili. Pak sonduju, poslouchám vyprávění, příběhy, kladu otázky – no a nechám vás vytyčit si cíl. Statistika trvání „léčby“ je od jedné schůzky až třeba do dvou let. To jsou ale už ty nejzazší případy s komplikovanými vztahy v rodině včetně domácího násilí. Takoví lidé mají velmi silné bloky a trvá dlouho, než se podaří je odbourat.
Vzdávají to někteří lidé, nebo všichni dojdou zdárně do cíle?
Nikdo to nevzdává. Ale občas někomu dojdou peníze.
Aha, takže je to drahá záležitost?
Já si účtuju 5000 Kč za hodinu. Není to málo, uznávám, ale je to proto, že jsem se za ta léta vypracoval a mám určité renomé. Před sedmi lety jsem začínal na pětistovce. A tolik si dnes říkají i mnozí jiní koučové. Jinak pořádám i přednášky a ty jsou finančně dostupné všem. Také školím ve své metodě další kouče, ti si účtují tisícovku za hodinu.